Telegrafní sloupek III/05

O autorské lenosti

Když se člověk propisuje z prvních textů a prvního automatického kopírování literárních vzorů dál, nachytává sám sebe na švestkách. Opouští totiž bezpečnou půdu ryzího pokusu a následného nadšeného plagiátu a pozvolna se dostává do nevymezených prostor. Snad ví, co chce říci, ale forma mezi prsty klouže, slovní zásoba se kroutí a smysl ředí, mátožní a ztrácí se. To je nejlepší doba vzdát to.

Ale pak se To poprvé povede. Text je dopsán a přežije první, druhý, ba i třetí nával sebekritiky. To je šťastný okamžik, radost. Máloco se opravdu vyrovná radosti z dokončeného textu, který obstojí. Jenže – to je jen jeden text, a co dál? Vznikne tedy druhý text, odráží se od nově objevené země, a tak je logicky prvnímu podobný jak vejce vejci. A náhle můžeme psát, další texty sekat jako Baťa cvičky - když se dílo daří, přijde obvykle opravdu vlna „deset básní denně pro dobré trávení“. V oné labilní komůrce svého křehkého sebepojetí se možná pozvolna začínáme zvát básníky.

Bohužel hotovo, hotovo v té chvíli ještě zdaleka není. Jakmile je totiž tvorba příliš samozřejmá, je i mělká. Špatně se to nahlíží a hůř sobě samému přiznává – navíc se můžeme nakazit zákeřnou chorobou zvanou autorská lenost.

Autorská lenost velí nechat se vézt příznivým větrem. Zůstat v objeveném vesmíru, užít si trochu té vzácně nabité a vratké jistoty. Pohybujeme se v oblíbeném tématu, oblíbenou formou. Píšeme variace na sebe sama. Sami sebe citujeme - a vykrádáme.

Chvíle toho pohodlí je pochopitelná, ale neměla by se stát zvykem. Pak bychom totiž sami v sobě nenacházeli žádný růst a především žádnou možnost. A možnost v člověku, potenciál k zachycení chvíle, stavu, k posunutí hranic popsatelného – ta jen příliš vzácná. Pro ni se vyplatí opustit vyšlapanou stezku a bláznivě zlézat neznámá úbočí vrstev vědomí. Vyhýbat se rutině.

Učme se tedy vyhmátnout a překonávat svou autorskou lenost. Je totiž jisté, že za mezí, kterou sami sobě z lenosti stavíme, čekají nové, nebanální a zatím cizí světy textů. Poznejme je, osedlejme je. Odevzdejme se jim.

J.N.S.