Telegrafní sloupek II/09

Černá ruka trhu

     Můj přítel pracoval kdysi v prodejně výtvarných potřeb. Pro šeps, anilínové barvy i skicáky si k němu chodili malíři a kreslíři zvučných jmen, několikrát prý dokonce obsluhoval Adolfa Borna. Když měla majitelka obchodu odcestovat do Frankfurtu na největší světový veletrh v oboru, onemocněl zaměstnanec, který ji měl doprovázet, a ona se rozhodla vzít s sebou místo něj mého přítele.
     Když se po dvou dnech vraceli domů, chtěla majitelka v autě rozproudit hovor. Starší distinguovaná dáma se tedy otočila k milému zaměstnanci a zeptala se: „Jak se vám veletrh líbil? Nejsou všichni ti lidé, kteří se zabývají obchodem s výtvarnými potřebami, strašně milí a přátelští?“
     „Já si myslím,“ usadil ji můj přítel, „že by všichni nejradši prodávali drogy nebo zbraně, protože tak by si přišli na největší peníze. Na to jim ale chybí odvaha a drzost, tak alespoň kšeftují s papírem, kde je přeci jen menší konkurence.“ Zbytek cesty probíhal v naprostém tichu.
     Nikdy to nebyla úplně veselá historka, ale poslední dobou na mě z ní jde přímo strach. V mé hlavě z ní vyrostla konspirační teorie: méně průbojní manažeři s neostrými lokty, kteří nenašli dost odvahy k obchodování s narkomafií, se spikli proti umění!
     „Když nemůžu vyrábět tanky,“ řekne si takový manažer, „zkusím něco jednoduššího a méně nebezpečného.“ Ale chtělo by to najít oblast, v níž je konkurence dosud malá a ve které ještě nikdo nevyzkoušel ekonomické poučky a modely. Co třeba věda nebo umění? Jde o pole neorané: umění ani věda zatím neznají sériovou výrobu či zákon nabídky a poptávky. Když se mu podaří je zavést, ziskovost a efektivita oboru se jistě zvýší, a na tom by se dalo vydělat.
     Pro vědecké bádání i uměleckou tvorbu je však potřeba inspirace, která se nedá těžit, sklízet ani synteticky nahrazovat. Výsledky práce vědců a umělců často svou hodnotu prokáží až po desítkách let, což nevyhovuje rychlému konzumnímu způsobu výroby. Tyto vlastnosti dodávají umění i vědě lidský rozměr, nebo lépe řečeno ho přesahují. Snahou spiknutí je tyto nepředvídatelné, a hlavně nekontrolovatelné faktory eliminovat. A že se umělci a vědci brání? Je třeba pevné ruky, která tržní chování prosadí. A třeba jí ještě něco zůstane za nehty.
     Já vím, konspirační teorie bývají jen smyšlenky. Marně ale hledám důkaz, že tomu tak je i v tomto případě.

-echo