Telegrafní sloupek III/10

Předměty uvědomění

Šestý předmět uvědomění:
Z chudoby a strádání mnoho zlosti pochází
Z nenávisti zase strastné pouto vzniká
Bódhisattva štědrý, bdělý k lásce i nenávisti
Dávné křivdy na paměti nemá
Zášť k lidem (ve svém srdci) nechová
(část sutty O osmi předmětech všímavosti v překladu Jiřího Roztočila)


Britský pavilon na EXPO 2010 v Šanghaji, foto Anna Nymová

Porcelán, jehož kvalita už je dneska vzpomínkou. Jídlo, jehož chuť se slila glutamátem bez ohledu na poetičnost názvu: rýže osmi pokladů, slunce zapadající nad slavičím hnízdem, složené ruce paní domu... Nejlidnatější země a ekonomický zázrak. Levná nápodoba alias fejk. To všechno můžeme mít na mysli slovem čína. Slovník o těchto významech mlčí. A listujícího nezpraví ani o nezbytných konotacích: třeba o nezměrné národní hrdosti, jež je v ostrém protikladu s důsledky panujícího politického zřízení, bychom byli rádi před návštěvou Číny informováni. Syndromem východního bloku Evropy, který si ještě, nerad, pamatuje svůj obdiv ke všemu americkému, resp. západoněmeckému, tu nikdo netrpí. My vás nejen doháníme, my už jsme vás předehnali, říkají tváře městských Číňanů. Však ano: kompas-čaj-porcelán-hedvábí-knihtisk-střelný prach… První, a v tomhle taky první. Už jen to stačí k úzkosti při návštěvě Číny. Člověk se tu cítí malý a ve svém individualismu také bezbranný. Pocit jinde nepoznaný.
          Kontrasty, které tu návštěvníka zahltí, jsou podobně intenzivní jako zdejší nezbytná barevnost. Velcí chudáci nedohlédnou z bláta předměstí na velké boháče vytyčené v mrakodrapech. První běloch, který nás v Číně osloví, je elegantní Španěl s otázkou, kde tady sežene nějaké fejky, hodinky a tak. Vedle mekdonalda a stárbaks, kam se chodí s notebookem a bílým kolegou z kanclu, je Star-Duck a Mek-jiaounald, kde si můžete dát totéž, jen o dvě třetiny levněji, a chodí se tam s manželkou a jediným povoleným dítětem. Spíš než nedůstojné podlézání západu tu vidíte zbujelé velikášství, ale i vědomí si vlastní hodnoty – národní, samozřejmě. Konfucius – Tao – Lao – Mao. Melamin –psojedectví – dětská práce – političtí vězni.
          Všimli jste si, kolik je v Číně dvojčat? Jaký je tu asi byznys s umělým oplodněním, které umožňuje vložit dvě embrya, a kulišácky tak obejít povolený počet potomků? Pokračovat je zbytné.

„Česko-čínské vztahy po roce 1945 v oblasti armády obrany (obtížné!!!)“
(jedno z nabízených témat bakalářských prací na Katedře asijských studií UPOL)

Čínský pavilon na letošním EXPO v Šanghaji je monstrózní. Postaven na návrší nad „expo-vesnicí“, ční nad všechny krychličky umenšeného zbytku světa. Jak nemetaforické. Po sérii bezpečnostních kontrol uvidíte přehlídku technických vymožeností, o kterých se nám v necivilizované České republice ani nesní, defilé čínských prvenství, unikátů, pokroku, následované důkazy aktuálního národního souladu a štěstí. O některých jsme informováni prostřednictvím vodopádu složeného z písmen. Jiné jsou demonstrovány názorněji: čínský elektromobil budoucnosti například ilustruje „skutečnost“, že „Čína je nejekologičtější zemí světa“. Mohli bychom se i zasmát, kdybychom právě nepřicházeli do obřího kinosálu, který je jen drobnou součástí čínského pavilonu: ohlušeni píšťalkou, nezbytnou to výbavou jakéhokoli zdejšího organizátora davů, ať už je jeho působištěm restaurace, metro nebo výstavní hala, jsme zmateným žižlajícím davem vtlačeni do příslušných sedadel. Diváctvo se dostává do stavu natěšeného očekávání. A to je, zase, překonáno: film, který má ilustrovat průlet čínskou historií, současností a budoucností, vrcholí vzletem čínských kachen do vesmíru, kde už téměř stojí futuristické (čínské) vesmírné město. Úzkost cizinců stoupá spolu s nadšením okolosedících domácích. Nepochybuji o tom, že tam bude stát, už v roce tygra je pravděpodobně rozestavěné. Čínská rodina se z prostředního plátna ještě stále měsíčně usmívá, zatímco divákova hlava, zvrácená ke stropu, se loučí s vesmírnou kachní letkou. Ano, plátno je skutečně olbřímí a skutečně pokrývá všechny stěny i strop kina.


Před klášterem v Hongkou, foto Anna Nymová

Pokud se mu podaří prodrat se k východu, odebere se organizovaný dav sérií chodeb do historické části expozice. Cestu lemují dětské malby a kresby, vyjímající se na pozadí smogem obalené Šanghaje, na niž návštěvník jako z Petřínské rozhledny shlíží prosklenou halou. Je opět zbytečné říkat, že kresby čtyřletého čínského dítěte se námětem i ztvárněním blíží tomu, co známe z výtvarných nástěnek druhého stupně základních škol. Takových kreseb, maleb a grafik je tu ovšem nepočítaně. Při bližším ohledání se ukáže, že všechny ztvárňují – ČÍNU. Čínský pavilon je nádherný. Dva roky stará olympijská hymna Peking vás vítá, v níž si tehdy zazpíval i Jackie Chan, se stala předmětem rockové parodie: Šanghaj vás nevítá, pěje podzemní a vzápětí i zakázaná punková kapela o tom, co všechno čínská vláda ochotně obětovala vybudování expo-vesnice.
          Čína bude v nejbližší době nejnavštěvovanější zemí světa a zjevně při tom není na překážku ani Velká čínská virtuální zeď (The Great Firewall of China), jež má šanci se stát větším divem světa než její nevirtuální jmenovkyně. Jazyková nakladatelství „konečně“ zaznamenala, že čínsky hovoří opravdu velká část světa, a tak stále přibývá učebnic mandarínštiny. Bojíme se nedalekého okamžiku, kdy bude první také čínská ekonomika. Obdivujeme je. Téměř každý návštěvník Šanghaje vyjede do 95. patra jedné z nejvyšších staveb světa, čínského obchodního centra. Z toho plyne jediné: stavba plní svůj účel. Středoškolský čínský student tam za mnou vysílá svého kamaráda: Mohl by se támhle Mej s Vámi vyfotit, paní? Ptám se proč, a je to hloupý dotaz: nemám šikmé oči a hlavně přišla jsem si prohlédnout pýchu Šanghaje. Usměju se do drahého digitálu. Živé uniformované šipky v podobě krásných čínských studentek nám všem bělostnou ručkou a dva metry ukazují směr: vzhůru, dzis vej.


Stánek s kýči na trhu před Zahradou skromného úředníka v Suzhou, foto Anna Nymová

          Jaký význam má Nobelova cena za mír pro vězněného čínského disidenta-básníka? Zajímá někoho týden po jejím udělení, co se stalo s básníkovou manželkou, kterou na druhý den eskortovali neznámo kam? Kam se poděl reportér Etzler se zprávou o vývoji téhle kauzy a jak vypadalo předchozí čínské domácí vězení pro disidentku Liou Siu? Je „běžný kriminálník“ Liou Siao-po, jinak řečeno básník a literární kritik, vůbec cenou potěšen – po takové odvetě?
          Zajímá někoho kvalita jeho básnění, respektive, zná vůbec někdo z těch, kteří mírové ocenění letos udělili, ohrožujíce přitom statečné, tak statečné Norsko čínskou nevůlí, jež může být vpravdě nebezpečná, alespoň jediný verš tohoto signatáře Charty 2008? Ostatně, známe dobře tvorbu Kaa Sing-ťiena, který letos coby nositel Nobelovy ceny, tentokrát už za literaturu, navštívil Pražský festival spisovatelů? Asi ano, Hora duše je u nás vyprodaná, což asi stačí. Chceme vědět, jaký je rozdíl mezi tvorbou čínských exulantů nebo disidentů a oficiální literární produkcí té země?

Pravděpodobně tomu celému chyběl oslí můstek, a ne jeden. Ty ale v Číně nehledejte.

Anna Nymová