Z jiných tratí I/05

Bohumila Grögerová

Tuším že první žena, jejíž tvorby si ve Wagonu všímám. A přitom si nejsem jistá, nakolik je právě to podstatné. A vlastně jsem - není. Neboť jde o texty, a texty, které píše, jsou bohaté báječnou imaginací, a přitom mají filosofickou hloubku a nadčasovou moudrost.

 

* * *

KDYBYCH BYLA MYŠ, neexistovala by pro mne, nikdy bych na ni nepomyslela, pro mne jako pro myš by nebyla nevyhnutelnou skutečností.
Jsem člověk, existuje pro mne jako nevyhnutelná skutečnost, i když na ni v průběhu času ráda zapomínám.
Až jednou nastane, nebude už nic, co by si mohlo říkat já a co by si mohlo cokoli přivlastňovat a říkat o tom, to je mé; pak bude jenom ona sama a nebude už má ani ničí, neboť ta, o niž hovořím, je určena jen pro mne, stejně jako bránu do zákona má každý jen tu svou, svou vlastní a nikdo jiný do ní nemůže být vpuštěn.
Setkání s ní bude pro mne i pro ni mezní, setkáním dohrajeme svou úlohu. Jsem-li já, je i ona, nejsem-li já, není ani ona, já jsme zde pro ni, ona pro mne, jsme partneři, čely proti sobě.
Snad ji postřehnu, až se bude blížit; jak se připravím? pokusím se ji zadržet a zahnat? vzpřáhnu k ní ruce a s ulehčením ji uvítám?
Přepadne-li mne znenadání, budu se urputně bránit? volat na pomoc všechnu svou chabou sílu? s bázní se ujišťovat, že nic nehrozí, dokud stojíme tváří v tvář?
Kéž bych do ní nevědomky a odevzdaně vplynula navzdory svému absolutnímu odporu k ní; snad bude samozřejmá jak sen, laskavá, snad jako matka mne políbí, jako otec obejme.
Očekávám ji střídavě jako nicotu a vykoupení, konec a počátek, propast a naplnění, jako náruč lásky bez konce, chovám o ní četné a banální představy a mám jedinou jistotu: ji samu nezažiji; mé střetnutí s tou, jež se dosud blíží, promění všecky mé schopnosti zažívat, svědčit, zanechat vzpomínku, zprávu, zážitek. Vplynu do té, o níž vím, že je jen má, za ní už nebudu já a tedy nic, nebudu, abych mohla vypovídat o ztrátě nevědoucnosti a nabytí vědoucnosti, či o ztrátě vědoucnosti a nabytí nevědoucnosti.
Až se ocitnu v prostoru za ní, přestane mi patřit, přestanu jí patřit, nebude ničí, nic po ní nepřijde, nic po mně nepřijde, nic nenastane, jen obě naplníme smysl, jenž do nás byl vložen.
Ale to už se brána otevře a vejdeme: myš napřed, já za ní.

(1967)

(Meandry, TORST, 1996)

 

* * *

30.3.1975

Haló! - Prosím? - Haló! - Haló, co jste, prosím, říkal? - Říkal jsem: Haló! - Nerozumím vám. - Čemu nerozumíte? - Ničemu nerozumím. Co jste říkal? - Říkal jsem: Haló! - Haló! - Konečně jste porozuměl! - Čemu? - Tomu co jsem říkal! - Tomu jsem nerozuměl. Můžete mluvit pomaleji? - H a l ó ! - Nerozumím. Mluvíte příliš pomalu. Co říkáte? - Co říkáte? Nerozumím. Mluvte rychleji! - Haló! - Nerozumím Vám! Haló! - Prosím? Co říkáte? Ničemu nerozumím! - Říkám, že ničemu nerozumím. - A vy mi rozumíte? - To buďte rád, já vám totiž vůbec nerozumím. - Jaká škoda! Tak dobře jsme si rozuměli! Haló, mám pokračovat? Nemá to smysl! - Já si naopak myslím, že to žádný smysl nemá. - A co vy? - A co vy? - Povídám, a co vy? - Vy něco povídáte? - Povídám, že to nemá smysl. - Nemá to smysl, skončeme to. - Haló, skončíte to? - Skončete to! - Haló, tak zavěste! - Zavěste vy! - Já nezavěsím, nemám telefon! - Haló, co jste to říkal? - Rozumíte mi? Haló! - Já vám nerozumím! - Škoda, tak dobře jsme se bavili!

(Trojcestí, část Preludium, psáno spolu s Josefem Hiršalem, Mladá Fronta 1991)

 

Bohumila Grögerová (nar. 1921)
Překladatelka, prozaička, autorka experimentálních textů.
Společně s Josefem Hiršalem se věnovala konkrétní, vizuální a auditivní poezii a experimentální próze.
Je autorkou dvou prozaických knih, Meandry (1996) a Branka z pantů (1998).