Z jiných tratí III/05

Vladimír Vokolek

Básník neobyčejné hloubky, významově hutný a díky tomu čtenářsky náročný. Místy vede rytmickou stezkou a usnadňuje čtení hudbou souzvuků, později zkracuje cestu ke smyslu ořezáváním a psaním téměř holých vět… Také básník, jehož lidská odvaha není v textech vyzývavá a zpupně sebe prodávající, ale neokázale a o to silněji v nich mezi řádky obsažená.

J.N.S.

 

Návrat

Mám tě zas zdejším světem očernit
a vytisknout tě ve svém lisu,
nebo chceš zůstat v rukopisu,
má duše, která o ráji jsi přišla snít
a s ptačím houfem koncem září
zkoušejíc svoje křídla k odletu
tah klínového písma vpisuješ mé tváři,
abych si v něm četl o věčném návratu.

Vyprodaný čas, Tichý a temný (1941), Atlantis, Brno 1999

 

 

Koho vyhlížíš

Koho vyhlížíš
přichází z druhé strany
kam padá tvůj stín
a nikdy nevíš
komu vycházíš vstříc
a kam se uchyluje
neklidná střelka tvého bloudění
je-li vůbec v neklidu

Jde o to aby se chvěla
v těle uvolnila
pak hledej pravou náklonnost
mezi dvěma jsou-li náklonnosti dvě
či zda má dva konce magnetická střelka
ukazujíc dvěma směry zároveň
když rozpřáhneš svá ramena
a dělíš prostor podle souměrnosti
svého těla a dáváš jména antipólům
které nikde nejsou než v tvé obraznosti
v protějšku ve dvojníku života a smrti
Tak protáhli jsme Boha sem
ve směru opačném
a dostali strach z ďábla
a jako děti strašíme se navzájem

Koho vyhlížíš s východem slunce
plíží se z půlnoční strany
za tvými zády zrak ti zakryje
oběma dlaněmi…
Okamžik slepého hádání
jsi to ty živote
jsi to ty smrti
navždy ti zatlačí nebo otevře oči

 

Ke komu mluvím dnes, Exodus (1948-1960), Atlantis, Brno 1998

 

 

Děsí mě

Děsí mě pomyšlení
že všechno samo je
mimo jakýkoli přívlastek
kterým toužíme vztáhnout
věci k sobě a sebe k věcem
do hry na Velkou Náruč

Děsí mě pomyšlení
že všechno kolem nás
je vlastně bezruké i my sami
a jen v řeči ohýbáme umělé klouby
a skloňujeme svůj sklon k věcem
které jsou samy nesklonné

 

Ke komu mluvím dnes, Ke komu mluvím dnes, Atlantis, Brno 1998

 

Vladimír Vokolek (1913-1988)
Celý život trpěl nepřízní času, ve kterém žil. Za války neprošla jeho sbírka Tichý a temný protektorátní cenzurou, po válce vydal další sbírky a od roku 1946 pracoval v Děčíně jako ředitel Okresní knihovny, ale na počátku 50. let byl odtud vyhozen. Poúnorová cenzura znemožnila vydávání jeho dalších sbírek, ve kterých se vyjadřoval k politické situaci a znělo v nich plně jeho zoufalství nad okleštěným životem. Díky nekompromisní existenci ve „vnitřním exilu“ tak nepublikoval celých 18 let, ale psal samozřejmě dále, ať už své filosofické deníky, eseje nebo další básnické sbírky. V roce 1967 vydala Mladá Fronta jeho sbírku Mezi rybou a ptákem a v roce 1971 Cesta k poledni, další sbírky se už nepodařilo vydat. Básník zemřel 23.7.1988 v Ústí nad Labem. Jeho další knihy esejů a básnické sbírky začaly vycházet až o tři roky později v nakladatelstvích Atlantis a Mladá fronta.