Z jiných tratí I/06

Ivan Diviš

Toto se mi píše velmi špatně. Už hezký čas mi bylo jasné, že na Ivana Diviše musí dojít, ale jak člověk opisuje a popisuje autora, pro kterého se mu (tedy jí) klepou kolena, kdykoliv otevře tu či onu knihu? Od prvního textu jsem byla nevyhnutelně chycená a teprve pozvolna „načítám“, protože on se musí dávkovat velice opatrně, aby člověk nechytil úraz elektrickým proudem. A nejspíš bych jako ženská osobně neobstála (totiž kdyby tam nahoře dali a já se mohla přijít kořit osobně), ale snad aspoň jako kupec obstojím, obstojně vychvalujíc cizí zbóží.
Čtěte uctivě, pomalu – a vracejte se.

J.N.S.

 

Lahodně urputně

Pozor! Hrozí propadnutí! píše se v šachtách.
Nedbat! slibuje vrchol! mlčí se v horách.
Ať je to jakkoli, ať jsi kdokoli,
ať jdeš odkudkoli kamkoli,
možná už mrtev, ale určitě stávaje se historií,
pamatuj taky, že kdo si předčítá verše na kře ledové,
nemůže býti sám, a že mu je teplo.

 

Křížatky (1967), Hněvín, Most 2002

 

 

Bolševikům

Už od ničeho nic ani od potopy ani potupy,
jen pár svazků schválených Máchou,
synovy oči, schody do hlavy,
jed souloží, píseň ulomenou od šmytce, jenže vy
předtím ještě stačíte zhanobit i tohle
a náš celoživotní pláč a nářek
svést do žlábku na užitečný ocet.

11.března 1977

 

Konec štěstí, Sixty-Eight Publishers Corp., Canada 1990

 

 

Co říkám

Co říkám se netýká ani země
aniž se to týká nebes zprobodaných jehlou
co říkám se netýká ani mužů ani žen
ani slepeckého ani zoufalcova písma
Co říkám se týká jen jednoho vyrvaného srdce
a pak, ovšem, kamení se to ještě týká –
a protože kamení, tedy i druhého srdce.

 

Sursum, BB/art, Praha 2004

 

 

***

Skutečnosti –
jsi jako loupaná lístková slída,
a to pracuju neemnějším chirurgickým skalpelem.
Lamely odletují nikam, tj. k Bohu.

Domníval jsem se, že jsem byl vyslán na svět,
abych tě rozdrtil jediným úderem absolutní básně –
ale ono se to nepovedlo.

7. dubna 1999

 

Poslední básně, Paseka, KPP, Praha a Litomyšl 2003

 

Ivan Diviš (18. 9. 1924 - 7. 4. 1999)
Narodil se v Praze, kde za války studoval gymnázium. V roce 1941 byl zatčen gestapem a vězněn v Pečkárně a na Pankráci., později propuštěn. V letech 1942–1949 byl postupně knihkupeckým učněm, účetním a redaktorem nakladatelství Václava Petra. Po válce odmaturoval a studoval filozofii a estetiku na Karlově univerzitě. V letech 1961-1968 byl redaktorem nakladatelství Mladá fronta, potom ještě krátkou dobu redaktorem časopisu Sešity. V polovině šedesátých let také přijal křest a konvertoval ke katolictví.V srpnu 1969 odešel do exilu v tehdehší SRN. Žil v Mnichově, kde pracoval v rádiu Svobodná Evropa. Do Čech se vrátil v roce 1997 a zůstal zde až do své smrti.
Vydal více než 30 knih básní, úvah, deníkových zápisů a záznamů snů, mezi jinými Eliášův oheň (1962),  Umbriana (1965), Sursum (1967), Thanathea (1968),  Noé vypouští krkavce (1975), Beránek na sněhu (1980),  Odchod z Čech (1990), Češi pod Huascaránem (1998), Verše starého muže (1998).