Z jiných tratí I/08

Bojím se dne, kdy nebudu šéfredaktor

Rozhovor s šéfredaktorem revue RozRazil a šéfredaktorem nakladatelství Větrné mlýny v jedné osobě, Petrem Minaříkem, vedla po e-mailu Jitka N. Srbová.

První otázka se nabízí vzhledem k formě našeho interview. Na internetu se rozhovor e-mailovou formou poměrně rozmáhá, ostatně je díky tomu možné poskytovat rozhovory napříč světadíly, nejen – jako je tomu v našem případě – z Brna do Prahy, ale jak se taková forma líbí Vám?
Je to samozřejmě trošku jiná komunikace, než když s někým sedíte tváří v tvář, ale nemám proti tomu zhola nic. Jen jsou obě strany, tázající i tázaný, jaksi víc sami se sebou. Někdy to může být dobré, neprojeví se ona exhibice, potřeba být vtipným a duchaplným. Píše-li někdy odpovědi dotazovaný toliko sám s počítačem, pak z toho leckdy zbývá jen ta smutná úmornost, upachtěnost. Ale prosím…

Čtete pravidelně internetová média? Připadají vám třeba kromě formálních rozdílů i obsahově jiná než ta tištěná?
Ano, jsou nepochybně jiná. Čtu ovšem zejména ta zpravodajská, někdy vystačím dlouhé dny jen s titulky. Literární servery jsem se moc číst nenaučil, když narazím na něco dobrého, tak si to vytisknu. Blogům jsem na chuť nepřišel vůbec. Ale myslím, že je to jen mojí roztěkaností, obecně tomu fandím. Uvědomuji si - stejně jako Vy - všechny ty výhody a plusy publikování na netu, včetně rozličnosti forem, tím pádem i možné pestrosti obsahu. Někdy je web odpadem tištěných médií, jindy je to propojené, ale často se stává, že je web lepší, než to tištěné.

Myslíte si, že pro generaci, která vyrůstala s internetem, bude samozřejmější číst na monitoru než na papíře? Jste jako nakladatel ochoten přizpůsobit se třeba v budoucnosti takovému trendu?
Budeme muset, ale nedokážu předvídat. Kdyby mi někdo v roce ´88 řekl, že budeme volat utrženým sluchátkem, tak bych mu nevěřil. Ani jako nakladatel nemyslím, že knihy budou jen na obrazovce, ale když to tak bude, tak se to obejde i beze mne, tedy co si myslím já, o to tu moc nejde. Ale fakt nevím.

Jaké odkazy bychom našli v bookmarks Vašeho prohlížeče – máte je systematicky rozčleněné a nebo jdou za sebou prostě tak, jak jste je postupně přidával?
Mám tam jen nezbytné adresy, třeba svůj finanční úřad, jednu nízkonákladovou leteckou společnost a pro strýčka příhodu i jedny erotické stránky, ale ještě jsem na nich nebyl!


Nulté, zahajovací číslo revue RozRazil vyšlo koncem roku 2005.

Pojďme nyní k revue RozRazil. První, nulté číslo, vyšlo v roce 2005, a v jeho editorialu se redaktor Pavel Řehořík s nadsázkou rozepsal o tom, že RozRazil má ambici být protiváhou globální zábavě. V realitě jste pravděpodobně smířeni s tím, že Váš časopis bude odpovídat spíše vkusu menšinového čtenáře. S jakým záměrem jste ho vlastně v tom roce 2005 začali dělat?
Byla to náhoda. Chtěli jsme sice dělat časopis dlouho, ale start přišel spolu s nabídkou Vladimíra Morávka, abychom se pokusili udělat časopis spolu s Divadlem Husa na provázku. Jsme tím provázkem spojeni. Nejsme sice klasický divadelní časopis, ve kterém se píše o divadle a jeho představeních, ale jakási další inscenace divadla, byť to dnes není ani formálním vydavatelem. Nicméně k Provázku patří RozRazil a my rádi patříme k Provázku. Jak to myslel s protiváhou ke globální zábavě kolega Řehořík, nevím. On taky občas řekne něco, co za pár let neobstojí, naštěstí se mu to stává zřídka, co si já pamatuju, to by se do kamene mohlo tesat.

Předchůdcem RozRazilu byl scénický časopis, který vznikl jako určité východisko v době, kdy kultura byla kontrolována a omezována. Dnešní RozRazil se kulturními tématy pohybuje zcela svobodně. Vzal si něco ze svého předchůdce?
Ano, ale není na nás, kteří RozRazil aktivně děláme, abych to komentoval. Nejsme tak odvážní, jako oni v roce 1988, ale pošilháváme tím směrem. Chceme být úderní a šikovní, doopravdy jsme spíš taková novodobá replika. Něco na způsob regionální zábavy, jak by nejspíš řekl kolega Řehořík.

V podtitulu časopisu čteme revue na provázku – poutavý časopis. Spojitost se slavným brněnským divadlem Husa na provázku (viz www.provazek.cz, mimochodem jeden z nejlepších divadelních webů!) je zřejmá, divadelně jsou ostatně pojmenovány i jednotlivé rubriky RozRazilu: opona, foyer, fundus, lóže, propadliště atd. Husa na provázku a Centrum experimentálního divadla ostatně RozRazil spolu s Větrnými mlýny také vydávají. Jak se vám povedlo propojit své představy – a nebo má prostě každý v RozRazilu „svůj písek“?
Redakci děláme my, Provázek trpí. Ale oni jsou hodní a řeknou nám kudy jít, kde hledat poklad, tak se snažíme. Je to boj pro všechny, ale zatím nesmírně příjemný.

Každý RozRazil má dvě i tři podtémata, ke kterým se následně váží příspěvky. Jak dlouho dopředu a podle jakého klíče rozhodujete o tématu pro nové číslo a jak pak oslovujete přispěvatele?
Přispěvatele oslovujeme v měsíčním předstihu, někdy měsíc a půl. Témata jsou vágně naplánována rok dopředu, ale mění se často.

S tím souvisí i ryze praktická otázka – máte finanční zdroje na to, abyste mohli svým autorům platit?
Ne, to chceme od roku 08 změnit.


Foyer na téma Československo (02/2006). Zleva Petr Oslzlý, Ján Čarnogurský, Martin Porubjak, Martin Bútora, Milan Šimečka. Foto Jiří Skovajsa.

Za dost unikátní pokládám Vaši rubriku foyer – kulatý stůl, která je vlastně přepisem živých debat na různá témata. Výborná byla třeba ta na téma Československo s účastí Jána Čarnogurského (02/2006) nebo foyer o typografii (05/2006)… Zajímá mě to i z hlediska realizace, jejíž nutnou podmínkou je shromáždit v jeden čas na jednom místě lidi, kteří budou ochotni diskutovat o určitém tématu. Jak se vám tohle daří?
Od nápadu k realizaci je cesta daleká, ale zvládáme to. Máme nakladatelství přes deset let, takže i nějaké kontakty…

Některá čísla RozRazilu jsou výjimečná jak celek. Rozhodně třeba osmé číslo minulého ročníku, věnované především Václavu Havlovi. Jaké byly na toto číslo ohlasy? Liší se vůbec míra ohlasů na jednotlivá čísla?
Ano, číslo o Václavu Havlovi mělo dobré ohlasy, určitě větší, než jiná čísla a témata. To ovšem souvisí spíš s VH, než s prací RozRazilu. Je ale pravda, že ti, co číslo dostali do rukou, si jej pochvalovali pro nesourodost a kolážovitou pestrost příspěvků. Bylo to číslo, ze kterého měla upřímnou radost celá redakce, to se stává málokdy.


Zmiňované havlovské číslo RozRazilu (08/2006)

Část RozRazilu je dostupná i na internetu (http://www.vetrnemlyny.cz/rozrazil/online/index.php), nicméně po jejím prozkoumání bych řekla, že co do přehlednosti i obsahu je to spíš odlesk tištěného časopisu. Máte v tomto ohledu nějaké plány do budoucnosti?
RozRazil je na netu dvakrát, jednou online, jednou překlopená tištěná verze. Na plnohodnotnou redakci online verze nemáme peníze a kapacity. Přesto máme projekt nejlepšího kulturního webu u nás. Uvidíme, někdy spatří světlo světa. K současné online části bych snad jen podotknul, že jde záměrně o zpravodajsky, aktuálně laděnou polohu, která s konceptem tištěného čísla nemá mnoho společného, i když jisté propojení i tady najdete.

Když se nyní trochu dotkneme Vás osobně – šéfredaktor časopisu, který vychází desetkrát ročně, šéfredaktor nakladatelství. Na jednoho člověka se toho zdá být docela hodně. Daří se Vám přitom ještě uchovat nějaký soukromý prostor, anebo Vám práce nahradila i koníčky?
Šéfredaktor mnoho nedělá, jen občas komanduju kolegy v redakci, že by se to mělo dělat lépe, svižněji apod. No a jednou za měsíc se překonám a napíšu editoriál. Navedla jste mne k úvaze, že můj největší koníček bude to komandování.


Počínaje číslem 01/2007 opestřil stránky RozRazilu i pozoruhodný komiks Bubla-Man s podtitulem Neuvěřitelná dobrodružství knihkupce Bubly, dílo autorské trojice Duboisová, Boubelík, Stejskal. Z ryze bulvárních důvodů skenujeme epizodu, popisující události na Lodi literátů.

Divadlo a literatura pravděpodobně vyplňují většinu Vašeho pracovního dne. Otevřete si ještě večer nějakou knihu nebo zajdete do divadla „nepovinně“? Dokážete nebýt šéfredaktorem a stát se na chvíli jen divákem nebo čtenářem?
Ne, šéfredaktorem jsem od rána do večera. Jako šéfredaktor uléhám, spím jako šéfredaktor a k ránu se tak probouzím. Jen mezi námi dvěma, bojím se dne, kdy nebudu šéfredaktor.

Předposlední číslo RozRazilu je věnováno škole. Myslíte si, že jsou dnes děti ve škole inspirovány, aby samy vyhledávaly kulturu? Co by pro to případně mohla škola udělat víc?
Myslím, že ano a možná až moc. Kulturní osvěta je dobrá, ale aby se to nepřehnalo a neměli jsme u nás příliš operních pěvkyň a kulturních kritiků. Jinak inspirací je v životě málo, já třeba ve škole neměl ani jednu.

Doufejme, že jsme tímto rozhovorem nalákali RozRazilu nové čtenáře. Kde si vás mohou koupit, případně předplatit?
Předplatit přímo u nás, na www.rozrazil-revue.cz, jinak také na poštovní adrese redakce: Větrné mlýny, Traubova 3b, 602 00 Brno.

Máte zájem o nové spolupracovníky nebo autory? Kam mají v takovém případě poslat svoje texty nebo nabídky?
Poezii k rukám Martina Švandy (svanda@vetrnemlyny.cz), nápady na reportáže a články pro Lubomíra Sůvu (suva@vetrnemlyny.cz), obrázky, fotky pro Pavla Řehoříka (rehorik@vetrnemlyny.cz) a pochvalné dopisy na můj email: minarik@vetrnemlyny.cz.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně dobrých čtenářů.