Z jiných tratí I/10

Literatura není mrtvý žánr

S Tomášem Čadou, šéfredaktorem ústeckého studentského kulturního časopisu H_aluze, rozprávěla v pražské kavárně Symbiosa (http://www.symbiosa.eu) u dobrého vína Jitka N. Srbová.

Tomáš Čada, foto Trignom
Tomáš Čada, foto Trignom

J.N.S.: První otázka je jasná. Co je H_aluze zač, jaký je to časopis?
T. Č.: Co je H_aluze zač… To je hned na začátek docela komplikovaná otázka. H_aluze vlastně neví, co je zač, protože její princip a systém se neustále vyvíjejí. Prvotní myšlenka, totiž že vytvoříme literární časopis v rámci ústecké katedry bohemistiky, nám poněkud přerostla přes hlavu, za což jsem na druhou stranu rád…

Já jsem si přečetla na vašem webu http://www.h-aluze.cz, že H_aluze vznikla jako vedlejší produkt nějakého semináře o tvůrčím psaní...
     To je fakt, ale toho já jsem se neúčastnil. Já jsem byl přibrán až v okamžiku, kdy se to rozjíždělo, a kdy bylo řečeno, že vznikne literární časopis na katedře bohemistiky, který by měl představovat nové, nezavedené a zajímavé literáty. Teď si dovolím vsuvku – s postupem času mi došlo, že noví nezavedení literáti se hledají velmi těžko. Pokud mají mít nějakou kvalitu.
     První čísla časopisu byla hodně samizdatová, minimálně první dvě jsme si vyplnili v podstatě sami svojí tvorbou. A díky tomu, že Ústí nebo celé severní Čechy jsou poměrně živý literární region, se nám podařilo navázat kontakty se zavedenými literáty, kteří nám poradili, kam se máme ubírat, dali nám nějaký tipy… Navíc já jsem tady v Praze měl kamarády, a díky nim jsem se dostal k pražské scéně… A tak se to nějak postupně dalo dohromady..

Bylo tam i nějaké vedení ze strany pedagogů?
     Sám jsem se dozvěděl až nedávno, že tím prvotním impulsem byl PhDr. Ivo Harák. Já jsem se těch seminářů sice neúčastnil, ale vím, že tehdy říkal, že revue Pandora, kterou určitě znáš, je literární časopis už zavedený a z těch škamen – což je slovo, které Ivo Harák velmi rád používá (smích) – se už dostala. A že by bylo fajn, kdyby tam byl nějaký nový literární časopis, který by nereflektoval to, co reflektuje Pandora, která je už velmi profi a snaží se postihnout literaturu v širším kontextu. Zkrátka že by to chtělo něco mladého, něco nového, co by bylo energické a co by mapovalo aktuální situaci kolem univerzity a zároveň ji to dokázalo i reprezentovat. Takže to byl ten prvotní impuls a my jsme chtěli hledat ty nové autory…no a pak se to všechno nějak přetočilo a dopadlo to tak, jak to vypadá.

Ty jsi v tuhle chvíli mluvil o literatuře a literárním základě H_aluze, ale když listuju vaším časopisem, tak to na mě nepůsobí až tak ryze literárně, respektive zdá se mi, že je to spíš obecně kulturní magazín?
     To je pravda. Jde o to, že my jsme do toho nešli s tím, že bychom byli s prominutím úplně blbí. Věděli jsme, že těch literárních časopisů je tady poměrně dost a na jejich úroveň se určitě hrabat nemůžeme, a tak jsme si řekli, proč nezkusit něco, o co se snaží Ádvojka, ale co vyjde ze studentského základu. Z nezavedených autorů z řad studentů, kteří ale určitě taky mají co říct.

Je pravda, že když jsem o tom rozhovoru přemýšlela, tak jsem si okamžitě přiřadila právě Ádvojku jako takového spřízněnce z hlediska zaměření nebo tematického pokrytí. Dalo by se říct, že H_aluze je jakási líheň potenciálních redaktorů nebo autorů třeba pro A2?
     To si nemyslím. Redaktoři H_aluze vycházejí z Ústí a zaměřují se na Ústí a většina redakce přispívá maximálně psaním literárních recenzí nebo uveřejňuje nějaké umělecké texty. A většina externích přispěvatelů jsou zase studenti jiných škol nebo i studenti z Ústí, které jsme sami oslovili. Takže z nich časem možná mohou být přispěvatelé třeba pro Ádvojku, když si vypracují styl (smích), ale H_aluze podle mě určitě není startovní čára, protože je o něčem jiném. Nám jde spíš o to sdružit studenty a vymyslet časopis, který bude pro studenty fungovat.

Znamená to, že redakční kruh H_aluze se může v budoucnosti obměňovat tak, jak se bude obměňovat skladba studentů, aktuální redaktoři dostudují a budou nahrazeni mladšími? Zajímá mě totiž, kde ten časopis začíná a kde končí, jestli je svázán s univerzitou, anebo spíš se svým tvůrčím týmem?
     H_aluze určitě začíná a končí s lidmi, kteří ji založili. Impuls ke vzniku vyšel z katedry, ale její vývoj byl neusměrňovaný, dá se říct jenom finančně podporovaný, a její existence stojí na tom, jestli to bude bavit lidi, kteří to doteď dělají, anebo jestli se najde náhrada. Není určitě omezená katedrou, je spíš omezená námi – je otázka, jestli ti potenciální další na to budou, anebo nebudou mít. Fungujeme teď po dva roky a redakce se postupně začíná obměňovat, rozpadat, někdo utíká a někdo přichází… Je to dobrovolná činnost, a ve chvíli, kdy to někoho přestane bavit, tak je to ztracené.

Kam dál? Vy jste jako skupina lidí měli na počátku nějaký záměr a ten naplňujete a postupně se profesionalizujete a sami se s každým číslem určitě stáváte obratnějšími a dokážete si líp představit, co je potřeba. Postupně určitě přicházíte na to, co je ten ideál. A tady by mě zajímalo, čeho chcete dosáhnout? Líbilo se mi totiž v záměru, který uvádíte na stránkách, že nechcete být zbytečně kontroverzní, ale nechcete se zároveň ani držet při zemi…
     …chceme rýpat.

Tak. To se mi velmi líbilo. Přijde mi, že to je to, co by student měl dělat, šťourat trošku do lidí, budit je z letargie. Na druhé straně, když procházím ta čísla, tak mi to až tak rýpavé nepřijde. Totiž, čekala bych, že budete nekompromisnější nebo že z H_aluze bude vycházet nějaký kritický hlas, ať už vůči oficiální zábavní kultuře, nějakým nešvarům atd. Ale moc ho tam nevnímám, naopak mi ta kritická složka připadá velmi vlídná. Tak jak to je?
     První věc je ta, že ač šéfredaktor H_aluze, neurčuju myšlenkové směřování redakce. Já osobně, když jsem se vymezoval, ať už na blogu nebo jinde, vůči určitým věcem, jako byla třeba xenofobie a tak, tak to třeba budilo nesouhlas a reakce. Ale naše redakce jako taková byla vždycky velmi různorodá, a z toho vyplývá, že neměla jeden názor. Nikdo navíc nepřikazuje, jak by názor H_aluze měl vypadat. Druhá věc je, že rýpat sice chceme, ale nepovažujeme se za žurnalisty, což je podle mě něco trošku jiného než práce v literatuře.
     Osobně se snažím držet ten časopis co do struktury obsahu, a chtěl bych, aby názory byly odjinud, od externích přispěvatelů. A v tom trošku troskotá ta rýpavost, protože ti lidi vlastně nevědí, do čeho jdou. Což je, pravda, náš problém, protože jsme si neurčili žádné mantinely a neříkáme lidem, jak a do čeho rýpat.
     Víc třeba rýpeme na blogu, který se netiskne v H_aluzi, ale je součástí její elektronické prezentace, a kde to funguje tak, že za každý názor si odpovídá ten, kdo je jeho autorem. To ovšem není vidět v tištěném časopise. Na druhou stranu se tam objevilo pár témat, minimálně dva texty, které rýpavé byly, a jeden dokonce způsobil docela problém. Určitě podnítily diskusi. Jenže to se týkalo vnitřních věcí, ústecké fakulty a univerzity, a v tom případě to nikdo vně nezaznamená. Jde o to, že H_aluze je pořád regionální.

A je regionální záměrně nebo shodou okolností?
     Spíš shodou okolností. Osobně bych chtěl, aby z regionality utekla.

Takže ty kritičtější texty, o kterých jsi mluvil, se vyjadřovaly k nějakým interním kauzám, které zaujmou pouze zasvěcené a čtenář zvenčí nemá co si o tom myslet?
Přesně. A právě toho se teď už snažím vyvarovat, protože to nemá velkou platnost. H_aluze totiž nemá úplně špatnou distribuci a dá se najít ve větších městech České republiky. A dá se těžko předpokládat, že by čtenáře odjinud bavilo sledovat interní kauzy ústecké univerzity.

Tím se dostáváme k tomu, kdo je čtenářem H_aluze? Případně, kdo je čtenářem v této chvíli a kdo je ideálním čtenářem?
     Kdo je čtenářem v téhle chvíli, netuším.

Takže reakce nejsou anebo nejsou tak početné, aby se dal čtenář nějak identifikovat?
     Reakce jsou asi takové. Tam, kde jsme H_aluzi nechali v distribuci, se většinou prodala. Ale čtenářské reflexe většinou nemáme. Třeba v Praze v Academii ta čísla byla rozebraná. Ale zpětná reakce nebyla, takže skutečného čtenáře neznám. Ideální čtenář H_aluze je člověk, který se zajímá o kulturu, asi především o literaturu, a doufám, že si uvědomuje, že si nemusí nechat všechno líbit. Víc bych ho nepopisoval.

Tomáš Čada, foto Trignom
Tomáš Čada, foto Trignom

H_aluze je anarchie

Jak probíhá příprava nového čísla? Říkals, že tvoje slovo není až tak určující, že se nesnažíš ostatní ohýbat svým směrem. Jak to tedy vzniká, jde o konsensus, nebo jste každý odpovědný za jednu část?
     Číslo vzniká následovně. Sejde se spousta textů, ale většina textů do podstatných rubrik chybí (smích). Je krásné shánět texty do poezie, to se shání velmi dobře. Horší je třeba teorie literatury, která je v H_aluzi taky obsažená. A potom se dohadujeme. A přestože jsem říkal, že ten časopis osobně nechci nijak ohýbat, tak ve své podstatě to tak dopadá, protože se třeba sejde spousta textů, které možná mají svůj význam, ale neodpovídají třeba konceptu časopisu, takže…

…ty jsi ten, kdo je vyřazuje.
     Takže je to na mně.

Nu, koneckonců, když už odpovídáš za celkovou koncepci a tvoje jméno je na první příčce v seznamu pachatelů, tak by bylo hloupé, kdyby to neznamenalo, že máš na výsledku vlastní podíl.
     Já bych byl úplně nejradši, kdybych na tom vůbec žádný vlastní podíl neměl a kdyby to byla práce všech ostatních (smích).

A kdybys tedy nebyl šéfredaktorem, tak kým jiným bys pro H_aluzi byl? Autorem?
     Já jsem vlastně šéfredaktorem H_aluze velmi krátce. H_aluze původně žádného šéfredaktora neměla, načež jsme se dohodli, že by tu pozici bylo dobře obsadit. A tak jsme si zvolili šéfredaktorku, která ale byla loutková, protože se o H_aluzi vlastně nezajímala a jen tak občas něco prohodila.

A to byl kdo?
     To byla Michaela Henčlová. A my jsme si uvědomili, že sice dokážeme fungovat bez šéfredaktora, ale že šéfredaktor je v podstatě reprezentativní pozice, kterou lidi budou brát na zřetel. Nikdo se nebude obracet na redakci, každý vždycky kontaktuje jedince. A proto by tedy šéfredaktor měl existovat. Ona H_aluze je v podstatě anarchie, nemá to řád. Dá se usměrňovat, ale velmi pozvolna a složitě.
     Takže se ukázalo, že šéfredaktorka, která se nestará o to, co by měla dělat, je k ničemu, a že by měla být nahrazena. Jenže nikdo se o to nehlásil… A tady je odpověď na tu tvoji otázku, co bych dělal pro H_aluzi. Mně by vyhovovalo být šedou eminencí, která bude říkat „hele, tenhle text se mi úplně nelíbí, na ten bych se vyprdl“, ale nechtěl bych být tím, kdo…

…kdo bude odpovídat za odstranění onoho textu?
     …to ani ne…

…takže za veškerou tu praktickou agendu okolo?
     Ono je to tak. Mně nevadí říct člověku tvůj text je blbej. Mně vadí mu říct ty jsi blbej, já s tebou nechci spolupracovat. A to podle mě šéfredaktor má umět. A proto nemám pocit, že bych byl dobrý šéfredaktor.
     Dokážu ohodnotit kvalitu textu nebo ohlídat, jak konkrétní číslo bude vypadat, ale můj problém je komunikace s přispěvateli.

Což znamená, že právě problému odmítání nekvalitních textů či přispěvatelů musíš čelit často?
     Velmi rád odpovídám na básně, které jsem si přečetl a zjistil, že jsou naprosto tristní. Velmi rád formuluji ty maily typu „Ano, vaše básně jsou jistě zajímavé, ale…“

…pokračujte…
     „…pokračujte ve své práci, momentálně nejsou dostačující.“ Obecně mi odmítání nevyhovuje, nerad štvu lidi.

A je ten přísun neakceptovatelných textů výrazný?
     Čím dál patrnější. Když jsme začínali, věděli jsme, koho oslovit. Vybrali jsme si kamarády a známé a věděli jsme, kam sáhnout. Pak jsme se několikrát šťastně „nachomejtli“ třeba na Vokolkův Děčín nebo jsme potkali hodně zajímavé lidi, jako je třeba Pepa Straka a Radek Fridrich, kteří nám zase dali kontakty na další zajímavé autory.
     Dneska se už začínají ozývat autoři sami o sobě a bohužel už nemůžeme každému vyhovět a uveřejnit ho.

Takže na začátku jste chtěli dát šanci každému?
     Snažili jsme se o to. Měli jsme naivní pocit, že se dají najít mladí autoři, kteří mají jakousi sebeúctu a dokážou ohodnotit své dílo. H_aluze je projekt původně velmi amatérský, který se postupně profesionalizuje, a i když do profesionálů máme daleko, tak jsme se naučili spoustu věcí. Například že jsou neodbytní grafomani a že jen s nadšením se to dělat nedá. Zároveň jsme přišli na to, že je potřeba mít spoustu známostí.

Tomáš Čada, foto Trignom
Tomáš Čada, foto Trignom

Čtení místo disca

Dalším podstatným tématem je podle mě živá demonstrace aktivit časopisu. H_aluze je aktivní, pořádáte čtení a veřejné akce. Jaký je v tom pro vás smysl, je to sebeprezentace, anebo je to spíš služba autorovi?
     Dá se to rozdělit na dvě části. Pořádali jsme v různých městech večery H_aluze, kde jsme četli my sami a propagovali jsme časopis, což určitě sebeprezentace byla. Pak jsou tu akce, které pořádáme, abychom představili zajímavé lidi. Jasně, je v tom kousek egoismu, protože se s těmi zajímavými lidmi chceme potkat, ale to hlavní je, zprostředkovat je divákovi, posluchači. To je jeden ze smyslů H_aluze. Snažíme se dokázat, že literatura není mrtvý žánr. Že má smysl, je zábavná a lidi by na ni mohli chodit stejně jako na Kabáty.
     Teď jsme zrovna pořádali další ročník literárního festivalu Antropotyátr v Ústí nad Labem, kde třeba na Petrovi Niklovi byli všichni posluchači naprosto odvaření. I ti, kdo přišli s názorem a la „fajn, tak se tu budu chvilku nudit“, byli nakonec nadšení.

Zároveň ale máte web a další on-line aktivity, takže se ale nevzdáváte ani možností internetu?
     Naopak! Já si myslím, že internetová a virtuální komunikace je jediný způsob, jak literaturu dostat do současného dění. Facebook, Twitter, MySpace a ICQ mají v téhle zemi statisíce, možná miliony uživatelů, což dokazuje, že to funguje. Proč nepropagovat literaturu stejným způsobem jako hudební kapely? Proč u literatury nepostupovat co do propagace stejně jako u filmu? Literatura by měla být živá. Lidi si mohou říct: nepůjdu na disco, půjdu na čtení! (smích)

Je potřeba říct, že web H_aluze je velmi přehledně členěn a splňuje požadavky na dobrý web literárního časopisu, to znamená, že nabízí to, co papírový časopis, plus bonusy. Tím možná kompenzuje ten chybějící komfort nebo požitek z listování papírem?
     Teď budu mluvit za sebe, a je mi jasné, že třebas můj bratr a spousta dalších lidí to tak nechápe. Pro mě kniha bude vždycky daleko lepší než její elektronická forma. H_aluze je primárně papírový periodický časopis. To, co je facebookové, twitterové atd., to jsou reklamní srandy, které mají upozorňovat na to, že je dobré koupit si něco do ruky.

Kolik je bratrovi?
     Je o dva roky mladší než já. Já si myslím, že je důležité mít rád knížky a mít rád časopisy a hledat si v tom nějakou úroveň. To, o co se snažíme my, sice možná zatím nemá třeba na tu Ádvojku, ale bylo by hezké, kdyby lidi obecně ty naše časopisy kupovali. Není důležité, které konkrétně. Jde o to, aby si lidi všimli, že existuje něco jinýho než NOVA a Mladá fronta a nakonec i Česká televize.

Pojďme teď k tobě. Co je vlastně tvým osobním motivem k práci pro kulturu? Z profilu na webu vysvítá, že jsi dělal ledacos, i velmi praktické věci. Proč děláš tuhle věc, která je určená pro velmi minoritní publikum?
     Předně myslím, že kultura je důležitá. A pak považuju za důležité, že tyhle časopisy jako Ádvojka a Host a třeba i Britské listy a řada dalších dokážou zprostředkovat jiný pohled na svět. Neříkám, že správný. Žádný není správný. Trošku mě mrzí, že to, co prezentují současná média, jakákoliv, veřejnoprávní i výdělečná, je hrozně moc fajnové, ale nehledící dopředu. A proto já dělám H_aluzi, protože chci uchovat třeba ten střípek literatury, a klidně v rámci toho ze sebe budu dělat šaška.

Takže to nebereš až tak vážně, i když to považuješ za důležité.
     Já spoustu věcí neberu vážně.

Řekněme, že kultura prezentovaná těmi dominantními médii je kultura zaměřená na zábavnost. H_aluze asi není primárně zábavné médium?
     H_aluze je sekundárně zábavné médium (smích). Doufám. Zábavnost je strašně fajn. Kdyby veškeré umění bylo směřované primárně na zábavnost, tak by to bylo skvělé, jenom by se muselo odlišit, co je vkusné a nevkusné. Zábavnost sama není problém.

Mám pro tebe ještě jednu takovou záludnou otázku, a to je otázka osobní zaujatosti. V posledním čísle jsi recenzoval sbírku Honzy Těsnohlídka mladšího, a v úvodu ses sám odhalil coby jeho kamarád. Jakým způsobem postupuješ v tomhle případě? Přiznáš zaujatost, ale zároveň se snažíš nahlédnout to dílo bez ohledu na existující přátelství?
     No samozřejmě. Tu knížku jsem bral tak, že jsem ji dostal na zakázku od kamaráda. To znamenalo poměrně zajímavé myšlenkové pochody, protože si člověk říká – nemůžu ho urazit, ale zároveň něco se mi nelíbí... Tak jsem si nakonec řekl, že to celé východisko přiznám. Stejně jsem to dělal i v těch předchozích H_aluzích, kdy mě třeba Pavel Josefovič Hejátko, takový zvláštní týpek, požádal o recenzi, což samo o sobě – tedy žádost o recenzi – je zvláštní. Každopádně myslím, že je nutné to východisko připustit: ano, je to kamarád, ano, tu knížku mi sám poslal. Myslím, že Česká republika je dostatečně malá na to, abychom se tady všichni znali, navíc v téhle oblasti, kde je to scéna pár tisícovek bláznů. To je pak těžké psát. Ze začátku to bylo snazší, to jsem neznal nikoho. Ale nakonec recenze není ani pro mě, ani pro autora. Je pro čtenáře, a ten ať si to přebere. Třeba si řekne: je to jeho kámoš, je to debil, ale zhodnotil ho dobře. Anebo naopak: mně se ta knížka nelíbí, oba jsou to debilové, jeden druhému leze do prdele… Tak co. Jak jinak se to tady v Čechách dá dělat. Držet odstup, dělat velkého kritika?

V souvislosti s tím mě napadá, že byste se mohli vyhnout omezením české scény tím, že byste začali uvádět i autory píšící v jiných jazycích...
     V příštím čísle zrovna uvedeme současného německého autora bez přeložení. A chceme v tom pokračovat, a možná i v jazycích, které nejsou tak samozřejmé, jako je třeba lužická srbština. Zvlášť u poezie je překlad problém. A myslím si, že sebelepší básník ho neumí vyřešit. Takže to vydáme bez překladu, a uvidíme. Třeba nás za to ukamenují.

Poslední otázka. Máte zájem o přispěvatele? Kam mají případně poslat svoje příspěvky do nových H_aluzí?
     Určitě máme zájem o autory všeho druhu. Největší potíž máme s naplněním oblasti literární teorie, jak už jsem říkal, ale můžou přispět čímkoliv. Na stránkách jsou myslím dost přehledně vypsané kontakty. Odepíšeme každému.

Děkujeme za rozhovor.