Abeho muž bez tváře podruhé

Psychologický román, thriller i vědecko-fantastická novela, ale především úvaha nad základními otázkami existence: tím vším je Tvář toho druhého, román vystudovaného lékaře, japonského prozaika a dramatika, filmového a rozhlasového scenáristy Kóbó Abeho.

Kóbó Abe
Tvář toho druhého
Odeon, Praha 2008. 2., upravené vydání. Přeložila Vlasta Winkelhöferová. 288 stran, doporučená cena 259 Kč.

Ztratit tvář je zvláště v japonské společnosti, zdůrazňující ctnost, důstojnost a hrdost, synonymem smrti. Zvolený námět románu z roku 1964 - následky faktické destrukce obličeje coby nositele identity - vede Kóbó Abeho (1924-1993), držitele prestižní Akutagawovy ceny, k celé řadě filosofických otázek a jejich možných řešení. Prostředníkem je mu k tomu aluzivní využití jekyllovsko-hydeovské, resp. frankensteinovské literární linie. Ne nadarmo je tento avantgardní prozaik přirovnáván k Franzi Kafkovi – paralela s Proměnou se nabízí. Na literární narážky se však román neomezuje. Existenciální horor, který zažívá vypravěč, vědec, jenž si nenávratně zničí obličej při laboratorním pokusu, je jen zdánlivě vyhrocen. Další z Abeho bezejmenných hrdinů, žijící náhle v absolutní izolaci - zbaven manželčiny lásky i pouhé možnosti vyjít mezi lidi, aniž by je svou vizáží děsil - se rozhodne čelit své situaci dalším experimentem. Poté, co zkouší žít ukryt pod vrstvou obvazů, odhodlá se vyrobit pro svou duši novou tvář, dokonalého neodhalitelného prostředníka, umožňujícího návrat do společnosti. Co tato absolutní proměna a s ní spojená svoboda může přinést, zda se její původce dočká kýženého efektu a jakou cenu za to zaplatí, spekuluje Abe prostřednictvím řady úvahových pasáží. Co maska zakrývá a co naopak odkryje? Jakou tvář si vybrat, jakou formu jí dát a v čí kůži se můžete cítit pohodlně?

Děj alegorického románu o pokrytectví je prostředkován deníkovými záznamy hlavního hrdiny, třemi různobarevnými zápisníky, které zachycují postupný vývoj jeho psychiky, uvažování, činů i událostí, které spustí. Poznámky adresuje své ženě jako vysvětlivky k  plánovanému odhalení masky. Jakmile totiž muž bez tváře vypiplá svou pohyblivou ulitu k dokonalosti, zjišťuje, že vytvořil alternativní já, které je schopné čehokoli, které nadto svého strůjce, jenž se stává pouhým pozorovatelem vlastních činů, ovládá. Protože smyslem výroby „toho druhého“ bylo především získat zpět manželku, ocitne se hrdina v situaci, kdy čelí její nevěře se sebou samým. Nelze než dospět k ústřední otázce - kdo jsme, co naše já nese, co jej jistí před destrukcí a zda je beztrestně nahraditelné. Není silikonová slupka, kterou si náš hrdina každé ráno nasazuje, ničím víc než jen jednou z podob přetvářky, k níž se uchylují i lidé s tváří nepoškozenou? Kam může inteligentního člověka zavést zdánlivě bezdůvodné pokoření, odmítnutí a následná neviditelnost? Jaký je rozdíl mezi jedinečností a anonymitou? Tyto obecné provokativy čtenáře nemohou nepřimět k pohledu na vlastní tvář, původ vlastních vrásek i podoby, které jí vědomě i mimovolně nasazuje. Nutně se tak přidá k Abeho sofistikované meditaci nad metaforou masky – k přemýšlení o lidské identitě a její křehké kostře.

Spojení soudobé reality se sci-fi prvky, důraz na vnitřní svět hrdinů a nenápadné napětí jsou pro Abeho, obdivovatele techniky i próz Karla Čapka, typické. Nyní si je může podruhé po 27 letech (opět v překladu japanoložky Vlasty Winkelhöferové, která Abemu tlumočila už při jeho účasti na pražském sjezdu spisovatelů v roce 1956) užít i český čtenář.

Olga Stehlíková

Pozn. red.: Recenze byla psána pro Pražský deník, kde také vyšla. Ve Wagonu nyní nabízíme její nezkrácenou podobu.