Pragocentrismus stranou

Weles 24-25
časopis, 2006

Někdy to je s uzávěrkami složité – jenže Weles z jedné takové vytěžil zimní dvojčíslo 24-25, které už je řádným tlustospisem (200 stran) - dle podtitulu časopisu plným poezie, prózy, kritik, recenzí, ale nově také rubrik (O)hlasy  a Esej.

Prozaiky zastupuje Martin Fibiger, autor - mimo jiné - výborné novely Aussiger, Kateřina Kováčová (která za svůj básnický debut Hnízda obdržela Cenu Jiřího Ortena) a Stanislav Beran; většinu čísla jako obvykle „zabírá“ poezie, tentokrát s vynikajícími Violou Fischerovou a Vítem Slívou v popředí.

///

Ta chromá co je ještě doma
pořád naříká
že jí muž nikdy nepodá
oč ho tolik prosila
On bezradně slzí
Zase už neví
ačkoliv chce
Jejich divoká psice
za nocí pláče
Ve dne poslušně tlape
u každé cizí nohy

(Viola Fischerová)

 

?

Když matka umře,
zavře se obloha-děloha.

Dobře mě, Bože, zkoušíš!

(Vít Slíva)

 

Mezi ostatními devíti autory – více či méně neznámými básníky generace 70. let - čtenáře Wagonu jistě zaujme „konkurenční“ Lukáš Horný, redaktor kulturního internetového serveru wwww.totem.cz, nebo „místní“ Martin Švanda s textem nazvaným Z deníku pana D., jejž mají čtenáři Wagonu možnost si přečíst na našich stránkách. 
Ti, kteří zaznamenali prvotinu Miroslava Fišmeistera Ten stolek je nízký!, budou jistě potěšeni jeho Pohlednicemi bez textu, tedy texty z chystané sbírky My počítáme krávy.

///

Mezimračné schody
Ve spánku se pískem
prohrabáváš až na sníh

 

Rubriku Pásmo naplnil Petr Borkovec celkem s krásným titulem Ulice s baretem drobného deště (starší i nové básně, básně v próze a krátké prózy a překlady básní Vladislava Chodaseviče). Pásmo z Petra Borkovce, navazující na nedávný knižný výbor z autorovy dosavadní tvorby (Vnitrozemí), doplňuje krátké zamyšlení nad jeho básnickou tvorbou z pera Jiřího Kotena (Patnáct let poezie P. B.).
V sekci Krajinomalby jsou cestopisy Petra Paynea a Petra Hrbáče, jeden z Mexika (O gringovi), druhý z úseků Ze Silůvek do Tetčic a ze Všenor do Mokropsů.
Literárně-teoretická studie Františka Všetičky Ten, který bude přispívá K analýze kompoziční výstavby prozaického cyklu Vladimíra Macury, jenž odbornou reflexi už dlouho vyžadoval.
V Překladatelské huti se tentokrát tavily texty lužickosrbské básnířky Róžy Domašcyny (Milan Hrabal) a Srba Stevana Tontiće (Ladislav Jurkovič).
Strhující a prognostická esej Václava Kahudy z března 1997 Několik poznámek ke skutečnosti způsobí, že pokračovatelé v této rubrice to věru nebudou mít snadné.


„Bolševik bude nový druh holicího strojku. A „estébák“ bude brazilský tanec, nahradí ča-ču při pravidelných soutěžích společenského tance a galantního chování. Tam někde, v tom Ústí nad Labem. …Nic už nebude mít svůj původní význam.
Všichni staneme na břehu prázdnoty. Dokud nás vítr věčnosti nerozfouká jak loňské listí. Vznesem se vzhůru jak papíroví draci. A minulost a budoucnost. Ty dvě dlaně. Tlesknou o sebe. A šedomodré nic myšlenkových dálek bude zas úplně a dohromady a samo, jako kdysi předtím.“

 

Recenze se dočkaly například Wernischova čítanka zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných z pera šéfredaktora,  prózy Ludvíka Kundery Napospas a Řečiště (Ivo Harák) a román Jana Vraka Dokonalost nože (Vladimír Novotný). Tipem Iva Haráka na letošní Cenu Jiřího Ortena je druhá sbírka Jiřího Kotena Aby dům – uvidíme.
První welesí (O)hlas patří recenzi Norberta Holuba na internetovou antologii Vrh křídel – a jeho autorem je pochopitelně Petr Fabian.
Velmi uspokojivé číslo literární revue doplňují  neméně estetické fotografie Jiljího Slívy (Geometrie tvarů), nad nimiž se zamýšlí Robert Fajkus, a grafiky, frotáže a kresby Víta Ondráčka.

Držíte-li v ruce Weles, jde pragocentrismus stranou – ještě že Morava netvoří samostatnou republiku.

Anna Nymová