Létající Joe a ochrnutý Fanda

Tommy Wieringa
Joe Kluzák
Argo, Praha 2008. Překlad Magda de Bruin-Hüblová. 272 stran. Doporučená cena 298 Kč.

Tommy Wieringa (1967), nyní známé jméno holandské beletristické scény, debutoval už v polovině 90. let. Celosvětově prorazil svým čtvrtým románem Joe Kluzák (2005), který pro nakladatelství Argo do češtiny přeložila Magda de Bruin-Hüblová.

Vypravěčem románu o přátelství, podpoře v neštěstí a dospívání v nizozemské vísce Lomarku je Fanouš (Fransje) Ruka, po nehodě upoutaný na vozíček a zbavený možnosti běžné komunikace. O kolik je závažnější jeho handicap, o to bystřejším je pozorovatelem okolí. V desítkách svých deníků zachycuje mezi spasmaty cestu kroužku školních přátel k dospělosti, ztrátě nevinnosti, iluzí o lidech a jejich definici dobra a zla, představ o naplnění i uspořádání a lesku světa. Cestu ke smířené rezignaci, která nemusí být vyrovnáním. Joe Kluzák, titulní postava, je Fanoušův guru, nekonečný zdroj inspirace a podpory, jehož schopnost vytrhnout spolužáka z neútěšné reality postiženého a vrhnout do dobrodružství jde až za hranici možného: z chromého Fandy udělá evropského šampiona v páce, porazivšího zástupy zdravých soupeřů. Tento konstruktér létajících i pojízdných strojů, neúnavný podnikavec a provokatér je symbolem dynamiky - pohybu, v románu ústředního symbolu života.

Osudy centrální dvojice doplňuje kromě skvěle vystižených rodinných příslušníků několik dalších spolužáků, z nichž přelomovou roli hybatelky nekalých událostí ztvárňuje kudrnatá kráska PJ, jejíž pravou podstatu odhalíme spolu s Fandou až v poslední třetině knihy. Tato postupná milenka všech stojí nejen za rozkolem letitého kamarádství, ale hlavně za ztrátou životadárné Joeovy aury, jež utrží největší ránu neomaleným odhalením jeho pravé totožnosti. Symbolika jmen je v této knize roztomile názorná; metafory ale u pojmenování nekončí – Fanoušova Ruka, tréninkem zbytnělá do podoby sloní nohy nebo Joeův exotický otčím prchnuvší na vlastnoručně sestrojené felúce za svými slunnými kořeny jsou jen příklady autorovy přebohaté imaginace.

Precizně vystavěný román lze číst jako vývojový i tragikomický, jako kroniku zívající vsi a její výjimečně přesně charakterizované komunity, v níž Joe působí jako enfant terrible, sondu do života postiženého, jež se obešla bez sentimentu, novelu o povážlivém poměru hodnot lásky a přátelství, ale i jako román heroický a heroizující, který by mohl zapadat do hemingwayovské linie. Konečně je v něm i dost undergroundu a road movie, jež prostředkuje nejen překladová obecná čeština v partu vypravěče i postav, ale hlavně nekonvenční postoj autora k fyzickému handicapu hlavní postavy.

Tommy Wieringa překládá kompaktní a košatý text, s řadou názorových i dějových zvratů a vedlejších linií, stejně strhujících, do detailu propracovaných a barvitých jako ta hlavní. Filmové adaptaci románu, která hrozila zploštěním příběhu i charakterů, zabránil vítězstvím v soudních sporech sloupkař nizozemských deníků, autor cestopisů i esejů Tommy Wieringa sám. Pěkný příklad u nás stále nemoderní aktivní úcty k vlastnímu dílu.

Olga Stehlíková

Pozn. red.: Recenze byla psána pro Pražský deník, kde také vyšla. Ve Wagonu nyní nabízíme její nezkrácenou podobu.