Linea nigra
(ze stejnojmenného cyklu)

Janě

---

řeč dechu
v noci prohořívá
tvář
kolem očí a úst

runovým písmem
trojitou nití

přes sebe

jak koruny topolů
kolem tekoucích vod

---

…táhne z kopřiv
z koutů. z černé líhně
hlad lilií po blankytu

z dětských modřin
ozvěna. starost. výheň:
jít rovně, jít po boku

---

Anna
se dotýká kmene stromu
prvně: váhavě, dychtivě, snivě
zapomíná na předchozí pláč
hledá vrchol
vysoko nad mou hlavou

kolik podobenství, mýtů
bych teď mohl…
proč ale
stačí ten obraz:
lenticely očí
obrácené k nebi
chvění prstů

---

přítmí
až dech se lekne

na cestě domů první drak
– pulsující mandorla –
zlomil se nad ladami
a zmizel v bezinkách
zůstal jen šlic – opadlý pruh

nikde nic
jen malý motiv –
zvířený kosí kruh

---

vracíme se
v chybějícím světle

pan Zbyszek stele
odraz v balkónovém skle

Anna s jablkem v ruce
ověřuje vzdálenosti

sloup, větve, slunce
nic není jisté

ani my už ne

vlak

vlahý adventní vítr
honí prach v poli

v noci jsem přenášel staré listiny
na bílém talíři s jablkem
sem tam klášterní knihovnou

důvěrné
i nepatřičné

obraz za oknem
i ten sen

koleda

dýňové barvy
za oknem
dávno v bílé tmě

vejdeš do betlémské
kuchyně:
badyán, anýz
na stěně stíny
všech těch zvířat

Anna je chytá
halejuja

domů

nehybnost jíní
a krčních obratlů
na železničním mostě
rozsvícený vánoční sníh

míjí nás
auto za autem
tvoje babička
pláče po smrti
moje se chce stěhovat
od pravnoučat

Anna spí
snad to stihneme

mimo cyklus

přeryv

z kraje noci si sen klestil
cestu z tvých vystouplých kostí
klen, ještě v listí, u skla kotvil
z ořeší už bez něžností

zapráskalo pozdní prádlo
třískla garážová vrata
jako bys přitlačil rydlo
a šlo skrz, na stůl, přes skrytá

místa, až na podloží strachu
kde tma zeje jen pouhý půlkrok
od tvého spánku a s ní svrchu
stéká televizní klejotok

adam

má cígo a fenu
práci, internet
mu můžou vykládat
chce žít teď
koupí si plazmovku
maj slevu.
pak přijde baba, děcko
je mu už třicet, ne?

kosa jak sviňa
cígo hasne
kurva, kde je ta fena?

uprostřed parku
čučí do ztracena

frantík

obecní prosťáček
táhne mu na šedesát
zametá
prach usedavě drhne v očích
Frantíku přijď na hon
párek s hořčicí
Lovu zdar
Wendersův bývalý anděl
v oranžové vestě
v kopci u hasičárny

shořel čas
smísil se popel