CHROUSTJAZZ

***

Políbil jsem dívku ve vytahaných teplácích
              a ona si obrátila kapsy naruby
                                          a vzlétla
zbyl mi jen motouz
     prázdnej důlek
            a děsná nechuť pouštět si více draky

Vytáhnul jsem dívku v políbené čepici
                  a ona mi vyždímala slzy
                                 zpět do očí

(30.12. 2004)

 

 

moře plavců

moře plavců
ve tvém břichu
posílám jim záchranné kouřové kroužky

(jsem tam totiž pruhovaným plavčíkem)

mořem plavců
plavu si vodoznačně
jednoznačně

(1.2.2005)

 

 

báseň - klekačka

utekla mi dvě písmena
jsem je totiž nehlídal
nehlídám ani slova

jednou mě sežerou
nenasytné věty holé
a stanu se
soukvětím

(3.2.2005)

 

 

duše v ní a k tomu schopenka !

Jste schopnej !!
 -     zakřičel doktor a dal mi razítko na čelo
ale felčare
prohlédl jste mou duši pořádně ?
snědl jsem polévku bez bujónu
koukám mikroskopem na hvězdy
skládám básně z písmenek té polévky
bujón si vkládám do uší
skopal bych ty hvězdy jinak
jsem skoupý čoček
nic neříkajícího zvětšování
písmena jsou pod mikroskopem úplně stejné
jako hvězdy
a vy
mi klidně dáte razítko
schopen?

(5.2.2005)

 

 

kdybych jen tušil, že lesy se dělají z recyklovaných šišek, zouval bych se na noc..lásko

až splatím všechny sliby a splátky
pak umřu
ale jsem příliš velkým dlužníkem

účty za vodu
když jsem se zrovna nemyl
splátky za matrace
když jsem byl zrovna vzhůru
sklenáři žaluzie
když jsem pral záclony
výpravčímu za zelenou
když jsem se koupal v absinthu
lesu za pitomě popsanej papír
botám za prochozenost
pití za přesmocnost
osmiu za valenčnost
valčíku za polčení
jazzu za pló
penězům za platební neschopnost
ludolfovi, že prohrál na pí sknutí bábofky
ótrapelům eplímení

enem té blbé sponce ve vórdu
snad nic nedlužím…

(14.2.2005)

 

 

tenkrát jsem o spropitném nic nevěděl

u nás v ulici býval starý a tlustý holič
ale fakt děsně tlustej
stříhal nám všem vlasy do stejné nadmořské výšky
kouříval u toho doutník
a funěl
fakt děsně funěl
trochu jsme se ho báli
i velcí kluci
když jsme se tam náhodou spolu sešli
měli jsme společného nepřítele
a bratřili jsme se v duchu jeho krví
jednou v mikrospánku zajel mašinkou až na záda
a udělal mi takovou neviditelnou dálnici bez svodidel
chvěl jsem se v jeho křesle
zahalen prostěradlem jsem vypadal jako chlupatej dudlík
bezmocnej
bezbrannej
v rukou kata mydlináře
ani se nezeptal
jestli jsem spokojenej
ale já byl
mohl jsem prchnout na světlo
nezapomněl však ještě navonět desetiletého kluka

položil jsem dvě dvoukoruny
popadl hubenou a dlouhou účtenku
a prchnul
doma mě zfackovali a poslali do vany

ale proč
proč jsem si dnes na něho vzpomněl
to vám vážně nepovím

(18.3.2005)