JOHAN KLEMPA TRUBKA

(Ač následující básně náleží pod výše uvedené jméno, jejich připsání na konto Finovo není čistě náhodné – pozn. red.)

V okouzlení

když se nám tak hezky rozechcalo
musel jsem se zasmát
celej můj život jako na dlani
teplo je taky vždycky jen krátce
a pak se klopýtá mrznoucí nocí
a zatímco křehká duše básníkova
kochá se nekonečností vesmíru
na špičce nosu se formuje sopl
taková je tedy plnost bytí?
nejraději bych do ní kopl

 

O předtuchách

vzal jsem hlínu do dlaní
a přitiskl k ní ústa
na počátku byla
zem nesličná a pustá

než jaro přišlo prvé
zem měla barvu krve
a přec dobrým zdá se
budoucí se kořit kráse

 

Fantasy

dřív nebo později
to musí postihnout každého
a tak se nesměj
i já mívám sny
jsem rytířem na bílém koni
projíždím bitevním polem
a kosím hordy mrtvol
a senátorů
zaklínaj mě magickými svitky
a smlouvami
ale to je k smíchu
protože mám mocnej amulet
jsem nestraník
dokonce ani nejsem v žádným řádu
jsem osamělej vlk
mstitel bezpráví a utlačovanejch
zvlášť svobodnejch panen
zvlášť rafinovaný sou právníci
s těma svejma aktovkama
a jehovisti
ty ovládaj mocný energie lásky
ale na mě si nepřídou
mám koncentrovanou mysl
pod vlivem drog jako nůž
nakonec ječej hrůzou
ale není jim to nic platný
ještě jich pár sejmu
než přijde sestra
a dá mi další
piluli

 

O řešení citových problémů

bojím se přetlaku
jenž z rozervaného nitra tryská
proto večer na fujaru
betléma si pískám

 

Krleš

seděl jsem do noci
není mi pomoci
rozum měl námitky
alkohol výčitky
a sestra střízlivost
tam kdesi na kraji
svůj názor raději
dnes vůbec nehájí
a sestra střízlivost
tam kdesi v dálce
snaží se zabránit
mé malé válce

 

Některé průšvihy jsou nevyhnutelné

v prapodivném rozpoložení
jak vodní přepad
na půl cesty
jazyk na vestě
síla mizí
a moudrost
ještě se nedostavila
no to jsem dopad'
a k tomu všemu
ještě pořád letím

 

Suma sumárum

osrdí
opilé
okamžikem
opadlo
spolu
s nárazníkem

 

Elegie botanická

ó, kapradí!
tajnosnubná bylino světa
na dvé se dělíš pohlaví
a zlatým květem vzkvétáš

co na tobě nejlepší
zdalipak to víš?
kdo chce na tě popatřit
musí kousek níž

 

Elegie pošumavská

ku poctě K. H. Borovskému

vlezl na mě mravenec
udělal mi ďobanec

 

To jsou všechno strašně divný řeči…

cha, tak tuhle
velmi prapodivně začínám
mělo nás ji psát
50
a nakonec ji píšu sám
tak tuhle
na konci všeho
kde vlastně nic není
jaksi škrábu po setmění
mělo nás ji psát
víc
ani smrt nebere
kde není nic
ani smrt nebere
nářky mé lásky
a marné pokusy
a marné chtění
mělo nás ji psát víc
ale jen jeden vydržel
do rozednění
vzpomněl jsem si na tvoji tvář
ten zázračný neposkvrněný dotyk
vzpomněl jsem si
na všechny své útěky
z divných rotyk
na všechen hraběcí
velmi posmutnělý tón
vzpomněl jsem si
a zase zapomněl
ve své směšnosti
ve veškeré radosti
a tichém tichu
a hlasitém mlžení
ve velmi marném
nadšení
cha, tak tuhle
velmi prapodivně začínám
mělo nás ji psát
50
a nakonec
asi půjdu spát

 

Inzerát

potřeboval bych dívku
jež velmi mne bude milovat
pokorně a tiše

potřeboval bych dívku
vedle níž budu usínat

potřeboval bych dívku
jež k mání snadno není
potřeboval bych trpělivou dívku
a ne tak bezvýznamné
vykoupení

 

Suma ohledně reprodukčního procesu homo sapiens

nejlíp mi bylo
v prenatální poloze
nenarozeného dítěte
když jsem ještě nebyl na světě

v černý tmě
i kafe je sladký tak akorát
měli mě tam nechat
nikdo se nechtěl stěhovat