JOHAN KLEMPA TRUBKA
(Ač následující básně náleží pod výše uvedené jméno, jejich připsání
na konto Finovo není čistě náhodné – pozn. red.)
V
okouzlení
když se nám tak hezky rozechcalo
musel jsem se zasmát
celej můj život jako na dlani
teplo je taky vždycky jen krátce
a pak se klopýtá mrznoucí nocí
a zatímco křehká duše básníkova
kochá se nekonečností vesmíru
na špičce nosu se formuje sopl
taková je tedy plnost bytí?
nejraději bych do ní kopl
O
předtuchách
vzal jsem hlínu do dlaní
a přitiskl k ní ústa
na počátku byla
zem nesličná a pustá
než jaro přišlo prvé
zem měla barvu krve
a přec dobrým zdá se
budoucí se kořit kráse
Fantasy
dřív nebo později
to musí postihnout každého
a tak se nesměj
i já mívám sny
jsem rytířem na bílém koni
projíždím bitevním polem
a kosím hordy mrtvol
a senátorů
zaklínaj mě magickými svitky
a smlouvami
ale to je k smíchu
protože mám mocnej amulet
jsem nestraník
dokonce ani nejsem v žádným řádu
jsem osamělej vlk
mstitel bezpráví a utlačovanejch
zvlášť svobodnejch panen
zvlášť rafinovaný sou právníci
s těma svejma aktovkama
a jehovisti
ty ovládaj mocný energie lásky
ale na mě si nepřídou
mám koncentrovanou mysl
pod vlivem drog jako nůž
nakonec ječej hrůzou
ale není jim to nic platný
ještě jich pár sejmu
než přijde sestra
a dá mi další
piluli
O
řešení citových problémů
bojím se přetlaku
jenž z rozervaného nitra tryská
proto večer na fujaru
betléma si pískám
Krleš
seděl jsem do noci
není mi pomoci
rozum měl námitky
alkohol výčitky
a sestra střízlivost
tam kdesi na kraji
svůj názor raději
dnes vůbec nehájí
a sestra střízlivost
tam kdesi v dálce
snaží se zabránit
mé malé válce
Některé
průšvihy jsou nevyhnutelné
v prapodivném rozpoložení
jak vodní přepad
na půl cesty
jazyk na vestě
síla mizí
a moudrost
ještě se nedostavila
no to jsem dopad'
a k tomu všemu
ještě pořád letím
Suma
sumárum
osrdí
opilé
okamžikem
opadlo
spolu
s nárazníkem
Elegie
botanická
ó, kapradí!
tajnosnubná bylino světa
na dvé se dělíš pohlaví
a zlatým květem vzkvétáš
co na tobě nejlepší
zdalipak to víš?
kdo chce na tě popatřit
musí kousek níž
Elegie
pošumavská
ku poctě K. H. Borovskému
vlezl na mě mravenec
udělal mi ďobanec
To
jsou všechno strašně divný řeči…
cha, tak tuhle
velmi prapodivně začínám
mělo nás ji psát
50
a nakonec ji píšu sám
tak tuhle
na konci všeho
kde vlastně nic není
jaksi škrábu po setmění
mělo nás ji psát
víc
ani smrt nebere
kde není nic
ani smrt nebere
nářky mé lásky
a marné pokusy
a marné chtění
mělo nás ji psát víc
ale jen jeden vydržel
do rozednění
vzpomněl jsem si na tvoji tvář
ten zázračný neposkvrněný dotyk
vzpomněl jsem si
na všechny své útěky
z divných rotyk
na všechen hraběcí
velmi posmutnělý tón
vzpomněl jsem si
a zase zapomněl
ve své směšnosti
ve veškeré radosti
a tichém tichu
a hlasitém mlžení
ve velmi marném
nadšení
cha, tak tuhle
velmi prapodivně začínám
mělo nás ji psát
50
a nakonec
asi půjdu spát
Inzerát
potřeboval bych dívku
jež velmi mne bude milovat
pokorně a tiše
potřeboval bych dívku
vedle níž budu usínat
potřeboval bych dívku
jež k mání snadno není
potřeboval bych trpělivou dívku
a ne tak bezvýznamné
vykoupení
Suma
ohledně reprodukčního procesu homo sapiens
nejlíp mi bylo
v prenatální poloze
nenarozeného dítěte
když jsem ještě nebyl na světě
v černý tmě
i kafe je sladký tak akorát
měli mě tam nechat
nikdo se nechtěl stěhovat
|