MIROSLAV FIŠMEISTER

Příliš starý dunkleosteus
Zuzce

***

Ijaja!
Další kanibalská tramvaj
ale všichni blázni na zastávce
mají v břiše narvalí roh.
Taiinek?
Ijaja!
Harpunujte mě taky,
spravedlivě ulovení,
poslední napnutí!
Túniiúnek?
Ijaja!
Znalosti o dýchání.
Dýchání.
Zpívej dokud dýcháš.
Takuutínek?
Ijaja!
V obývací místnosti
blázní měsíc.
Vyhřezl kůň.
Tatínek!

 

 

***

Písečná tkanina
Dvouvteřinový koncil

 

 

***

Dort si zaslouží víc
           než představuje hráz rozhodnutí.
Popravdě, když vidíš
uťatou hlavu Odysseova synovce
vyhozenou výš,
než kde se láme hlas.
Pod šaty má občanskou válku
           v Angole.
Bonsaje odešly po pravdě.

 

 

***

Na laně upleteném z úst,
pod novotvary
           které napučí
           na schodištích
           vypadlých ze zřítelnic,
cesty nahoru na zrnkách prachu
           šálených odrazem slunce,
bez hodinek vévody z tubery,
sny o botách ostrakizují barvy vlasů.
Jeho konec držíš pobřežím svých očí.
Láme se pavoučí hlas,
láme se hlas olivových hadů.
Přežijeme?

 

 

UNCLE HUGHIE

                      „And tears are crowned with trees.“
                                            For Kat Holcomb

1.
Uvnitř dlaní má kolumbijskou rohožku.
Dřevěné zvonky racků.
Zasnoubené dívky jsou žlutooranžové sloupečky.
(Zmačkané sušenky velryb,
na cestě k studené bodlákové pláži.)
I muž je sušenka.
(Sněhem jdou sny chlévů.)
Bíle žhnoucí stromy korunované slzami.
Srpek měsíce objímá masky unavených ryb.

2.
Ptačí drak,
zachráněný před princeznou,
jeskyně, za níž prý slunce
zapadá víckrát denně.
Unavená oblohá, smutná,
nad víceostrovem.
Barva vlasů.
Odespané řádky.
Hrbáč s víčky sešitými rybinou,
na chodníku, na břehu.
Unavená obloha.
Barva hlasu.

3.
Pod srpkem slavičího mostu
škrabošky starých pápěří.
Oblaka zachycená ostnatým drátem.
A průhlední zajíci již spěchají na pomoc
           jsou vyrobeni z balónků.
           Bílé letní pole.
Ze strniště tečou pohádky dutých ryb.
Alespoň záclona,
nadouvaná větrem,
se proměnila v cibulovou podprsenku.

 

 

***

Bělost.
Muž otráví přátele svými malíčky.
Bělost.
Balkón připomíná muže i ženu.
Co dělat, kdyby i les
zahalil své kosy do balkónů?
Na chodnících mechanické zvratky,
diktátorská děloha, stehna hranice.
Pár je stejný jako osamělec,
jen je ostnatější.
Na jeden okamžik jsem uvěřil,
že Ceratosaurus nasicornis je výpravčí
           na zastávce té trati,
na jejímž trochu vzdálenějším kilometru
jsi skočil pod vlak.
Ne.
Chodníky, bělost.
A na pláži jen maličká rafinérie slz
obsluhovaná kraby.

 

 

***

Hráčky v modrých trestech.
Každá má Obličej, potravu, oděv, pochyby.
Stárnu: přestal jsem se divit smutku.

 

 

***

Lavička? Kurník? Domek?
Cihla jako domácí mazlíček?
Opice svačí oči hnoje.

 

 

***

Vypadal, jako by měl vnitřnosti.
A měl.
Kroužili kolem něho často
jako zamilovaní prarodiče.
Byl pavoukem generála,
jenž, téměř dokonale bennigní,
svou pleší vděčných svítání
oslňoval žhavé popelky s nesmyslnými ústy,
ve tváři celé liché.
Ona a já jsou moje sestřenice,
šeptala neslyšně.
Potom vystouplými žilami sevřel opěradlo,
kostnatými zády zvracel světlo,
potácel se, svlékaje cestu, aby pak
na dně kráteru spatřil dívky.

 

 

***

Na holých vlkodavech se válí několik podlah.
Na trůnu starý, kostnatý, téměř vychrtlý král.
Plive oblázky. Na každém stojí:
„Smutný popel?“

 

 

***

Zda věřím párvteřinovým krokodýlům?
Tady, kde zatáčka doprava
           je Šér Chán?
Tady, kde zatáčka doleva
           jsou dva Šér Chánové
           (jeden severnější)?
Párvteřinovým krokodýlům se zvětšenými koleny?
(zatáčka kam
           jsou tři Šér Chánové?
Modrooranžové slzy, bílé slzy, to
vbuchlé hejno indických luňáků.)
Párvteřinovým krokodýlům, milovaných pláží?
Ano, jistě – věřím jim:
„Slova nejsou ledničky ani ledníčky,
slova jsou balvany.“

 

 

***

Okno je náš přítel, ví rozkymácená.
Na modré obloze motýli kterým mládnou vousy.
Nekonečná zelená žába a kyblík k přespání.
Axolotli si otáčejí polštář,
protože jeho druhá strana je studenější
– to je definice zeleně.
Mouchy si otáčejí polštář,
protože jeho horní strana je poslintaná
– to je definice modři.
Polévka uvařená
           z prohledávání kapes kotuly
           a z peří velkých papoušků,
protože nerozumím zvířatům v svých snech
– to je definice smutku.

 

(z rukopisů)