ERNEST GASKIN

Korintovo dítě

Musel jsem se zamilovat
do mámina meruňkového koláče,
abych konečně zjistil, co mám všechno
ve skutečnosti rád -
mám rád například mámin meruňkový koláč,
mám rád lidi, co mi píšou, že jsem v něčem dobrý
a když se dozví můj věk, opraví se
mám rád lidi, kvůli nimž změním identitu
a působiště
a oni se objeví s kritikou, ve které mě
nazývají vztahovačným kreténem.
Mám rád lidi, kteří mi kvůli jedinému znaku vytknou,
že se snažím "ginsbergovat"
& udělí mi "tip se soucitu"
mám rád spoustu dívek, zbožňuji ženskost,
nejsem křehký intelektuál v triku kenvelo,
nejmenuji se Jiří a mými iniciálami nejsou J a R,
nejsem pro přirozený výběr atomovou bombou.
Mám rád vlky seběhnuté nad umírajícím nejlepším přítelem
a celkem mě sere, jak jsou na mě ti vlci milí,
i když mi právě ožírají člověka, jehož znám od pěti let.

Mám rád Atwu, Organ Donor a Kenji Kawaiho,
rád působím "linii pocitu od bradavky k podbřišku"
a asi bych měl mít rád K&G
k všeobecné spokojenosti.

Nic mi neříká aplikovaná společnostní prostituce,
nejsem sběhlý v močení na nádražních pajzlech, například v Plzni,
nezajímá mě, co udělá průmyslová chemie vyprodukovaná amerikou
vyrobená v kolumbii
s mým ubohým mozkem
nechci vědět, co by se snad mohlo stát, kdybych se svlékl mezi "přáteli"
a pustil je tím ke kůži, mnohem blíže
životně důležitým orgánům
- myslím, že bychom byli překvapeni, kolik z nich má
po kapsách nože
v účesu jehlice
nebo podobně
pro tuhle příležitost -
je mi lhostejná myšlenka celosvětového míru,
nemyslím si, že ta bomba, o které mluvili v televizi
je produktem al Kajdy,
zvláště, když v té zemi zrovna začíná volební období.
Nepotřebuji ze sebe dělat zmrda v rukou císařů.

- volala Katka
- Honzíkův návrat je její prací
- nože a jehlice jsou zastrčeny
- předstíraje smrt s trochou skutečné bolesti hlavy
- padám k zemi.

I kdybych svrhl stovky králů
a desítky královen zabil ubodáním pilníkem,
nejspíš bych nenašel ten klid.

Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě...


 

Dneska mám nějakej rozvláčněnej mozek, chce se mi blít a nejradši bych vypad.

Dneska to bylo
fakt poprvý, co
jsem od tebe šel
a nebyl jsem nadšenej
a nehledal v puse
zbytek tvý chuti
a nebyl jsem vůbec
nadšenej

prostě
v blbej den
kdy mi Hanka
vzala Bukowského
a došly mi baterky
do discmanu
do Radiohead

A NECHAL JSEM DO PRDELE DOMA RUKAVICE
a zbytek naděje

teď praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.
teď znovu praštím hlavou do stolu.

přestává mě to bavit,
dám si mandarinku
a lehnu si na gauč
i za cenu toho,
že tím zničím
tvoji vytlačenou siluetu


 

Pod svetrem

Věnovaný takovýmu válečnýmu filmu s Harrisonem Fordem a těm ubohým napodobeninám ruských partyzánských vojáků, u kterejch sem moh tak vypatlaně sedět a přemejšlet, co bych vlastně dal za to & jaký by to bylo bejt zas pod tou košilkou...

Pod svetrem
a pod košilkou
(já kretén nevěděl,
co to je)
a bra
kadabra
holá pláň

a na holý pláni
jako ty nejblbější partyzáni
moje prsty
se šplhaj nahoru
a nahoru
už vidí stanovený cíl
jen se dotknout
chytit, nepustit.

ležíš ty na mě
nebo já pod tebou?
je to zkurveně moc.
moc na to,
abych moh vnímat.

nebo já v tobě?

 

 

***

Kluk, kterej na rohu prodával
polibky
a ukazoval chátralinu
smíchanou se špinavou částí světa
v tváři,

zmizel;

andělé v zelených vestách
z Karlova náměstí
starající se o naše stromy

jsou bez práce a bez koníčků;

Sandra ze zelené pohovky
odešla teatrálně
s vědomím
že se nevrátí

se vážně nevrátila;

štěstí
rovnou

mávalo z poloprázdnýho autobusu;

a maminka si šla koupit
něco k pití
dezert metro a dvě koblihy
pro šéfovou

a není zpět, i když už tam mají dávno zavřeno;

nikdo nepociťuje žádnou potřebu
k existenci
nikdo není zavázán nikomu být tam,
kde bychom si ho přáli,
skoro nikoho jsem nezabil já.

 

 

***

Janě. Za tu konečnou myšlenku.

Kdysi jsem vyhodil do vzduchu míč
abych si s ním nemusel hrát
a
teď
marně
čekám
až mi ho nebe vrátí zpátky
a
stojím
a
pohledem ho prosím
žena z billboardu
se mi směje

slizcí lidé vylézají z obrazovek na vaše děti
olizují jim obličeje
a
někdy
v zápalu hry rozbijí plastovou pistoli z pouti
za sto deset korun
na špunty
známí vás vítají
otevřenou náručí
alkoholu,
kde každá ruka má po dvou flaškách
a
předstírají náklonnost.

mám nechutnou
chuť
psát prstem po betonu
vypsat se

a míč nikde
však kdyby se mi vrátil
políbil bych ho
odnesl do postele
a nechal ho si
odpočinout,
napustil bych mu horkou koupel
a pak čekal,
až mi mokrý a unavený přijde usnout
do náruče

kde je doba
kdy lidé předurčení
k psaní
souložili pod Vyšehradem,
opření o policejní strážnici
za horkého dne?

 

 

***

zrádně a naprosto schválně
sis namazala záda mastí
která se vůbec nedá jíst a
pokryla šíji voňavkou, aby
mi odumřel jazyk.

máš punčocháče a pláčeš, že
se ti spustí oko až
dolů
posadím se bez sil na okraj
postele a v nejvyšší chuti
si zatrucovat
lituji, že nekouřím.
nevzrušuje mě hmyz,
nemám chuť, jako Dalí na
uspokojení vaječným žloutkem
ani dírou ve skále,
nemám chuť telefonovat
se starými známostmi
jestli nemají o víkendu
volno
už ani neoslovuji na ulici
lidi s dobrými knihami
jsem bezpohlavní stvůra,
pekelná komáří louka
z pikniku u cesty
okolo postele, kde
sedím
přehrávám si jednu vzpomínku
za druhou
a dívám se dolů

... hledám sebemenší pohyb.