Gerzon
Poněkud podivný jedinec, který se už 9 let toulá českým internetem, a ještě nikde úplně nezapadl ani odnikud ještě nevypadl.
Narodil se jako úplně malé miminko v době, kdy ještě neuměl mluvit. Pak se to naučil a dodnes toho lituje. Do dvanácti let pořád o něčem snil a neměl na nic jiného čas. Ve třinácti se poprvé zamiloval, ale odjela na Střední Východ. Ve čtrnácti se naučil plavat. V patnácti přestal kouřit. V šestnácti se odebral na gymnázium, kde byl obviněn z utracení třídnice. Jeho nevinu prokázal profesor filozofie. Souběžně se studiem na VŠ absolvoval 23 různých povolání, po ní už jen osm.
Jeho tvorba se vyznačuje tím, že to není tvorba. Píše, co ho napadne, když ho to napadne. Když ho to nenapadne, napíše to jindy. Když to napíše, upustí to do Gerzonky, když to nenapíše, čte, co napsali jiní a radí jim, jak to napsat lépe (to si myslí on, autoři ho mají rádi, jen když pořebují zredigovat diplomku).
Soustavně se vyhýbá průnikům skutečnosti do své virtuální reality, nesděluje proto své jméno, věk ani rodné číslo. Také se proto se nerad fotografuje. Jedina jeho fotografie (přiložena) vznikla omylem odrazem, když fotil jeden objekt v Michli.
Má rád svoji ženu, své dcery, červené víno, cejlonský čaj a svoji knihovnu.
Má rád Zeměplochu, Asprinův mýtus a Kedrigerna. Má rád Natashu a všechny
její bláznivé kluby. Má rád své kolegy v práci. Má rád smysl pro humor,
když ho zrovna nemusí hledat. Má rád Prahu
a její domy. Má rád češtinu, dle Prany je spolehlivým průvodcem jeskyní
slov, což je trochu divné, protože v jediné jeskyni, ve které kdy byl
(v Srbsku na Berounce) uvázl a jeskyňáři ho museli pomazat olivovým olejem,
aby ho vytáhli ven. V té době získal dnes už naštěstí zapomenuté přezdívky
"Mesiáš", "Oliva" a "Klouzek".