PAVEL HARANT

BOHÉMOVY POPRASKANÉ RTY

Spousta dnešních básníků
platí démonovi za svou recitaci.
Smysly propadají nevěře
a nesoudnost odmítá kárání.
Používají sílu namísto uvážení
a tak zcela zbytečně,

tlučou motýla kovářským kladivem.

 

 

LABYRINT PSYCHOPATA

Stůj!
Potvoro
Lásko zmrtvýchvstání
Etiko společnosti
Hovadino…
Ve čtvrtek dvanáctého se zamykám doma,
další ráno odemknu
a v převleku chvátám proti smrti.

 

 

SPOLEČENSTVO „PIPI“

Prokletá brána nikam
vábí do naha obnažené dívky.
Za flák růžového masa
můžeš proplout
nasvíceným molem,
ověšena bižuterií,
zasvěcena v extravaganci
a ošlehána věčným fénem.

Pro oči ostatních,
co milujou tenhle kult.
Pro mě za mě
a závislost na kráse,
která se uvnitř ztrácí
v nakynuté slávě.
Ověšeny bankovními konty
odpařují svou podstatu.

 

 

DETAILY TVÉHO CHRÁMU

Do vany ponoříš základní kámen tebe
a voda začne omílat věnec tvého těla.
Postupuje pomalu.
Přes vitráže ve tvých očích,
přes vyleštěné komnaty v podpaží,
přes kopule tvých ňader,
přes posvátnou bránu genitálií,
až k portálu tvé zadnice,
která půlí věčnost.

 

 

LÁSKA

Kde? Zní často odpověď
na otázku od Sherloka lásky.
Pod lupou nevinnosti
nacházíme trápení s pařáty marnosti,
ale…

I pes přítomnosti
někdy zavrtí ocasem,
aby dal najevo,
že je někde mezi námi.

 

 

STRUKTUROU UMĚNÍ

Propadl stanovenému údělu
za tribunami všeho proroctví
a belhavého akademismu,
jenž odsekává talent výjimečným.

Vždyť umělec,
topící se v bahně,
je vždy odsouzencem
vlastní nenapravitelnosti,
před kterou se za čas,
bude klanět i sultán
s obrovskými koulemi
               vlastního pokrytectví.

 

 

MALOVÁNO POEZIÍ

(Jonáši Červinkovi)

I to moje malé město
dokáže ve vypjatých situacích
uchopit básníkovu ruku
a provláčet ho svými ulicemi,
alejí kaváren
a všemožnými ikonami.
Nechá nás nahlédnout
na umouněné tělo
poseté symboly.

Jako odkaz,
tiskneme své dlaně
na jeho nepopsané zdi.

 

 

SYSTÉM? BLAHOBYT?

v poloprázdné kavárně,
u dopitého šálku,
mysl zaklesnutá do mladistvé nerozvážnosti.
vypsaný pocit,
hladové já neví co.
rozběhnout se na pár hodin po dlažebních kostkách,
po zalidněném krámu,
po růžových cukrárnách s ženami vyklesnutými ze studených chodeb?
nebo jít za svou povinností pro vlastní profit?
systém mi zatížil tělo.
hledám kompromis.

 

 

DUBNOVÝ SEZNAM
   TOHO,
   CO BY MI BODLO
   NEBO BYCH CHTĚL
   ZA DOBU
   NEURČITOU
   (bylo by toho ale určitě víc…)

Gramofon
Zničit lenost
Pressovač
Sestřelit soky
Napsat refrén na surovou
rapovou píseň
Vyzkoumat jádro
velkejch peněz
Chodit do „Raina“ po ránu
na mohutný vajíčka
na šestero způsobů
a banánovej koktejl
Nechodit tam,
kde smrdí moc jointů.

 

 

TEPLO

Prolog :
Ó pardón pane kasín a moderna.
Ó pardón světlo noci snaho marná.

první blouznění :
Spařené papriky
nemohou otevírat
okenice oáz.
Ve skulince
svého obdélníku
pozdravuju teplo
a kultovní Tatru,
míchající nové
směry architektury.

druhé blouznění :
Dráždivé kapičky potu
praskají na pánvi
mého čela.
Je zle,
bojácnému kaskadérovi
kovanému v deštivém údolí.

třetí blouznění :
Pohlednice náměstí
mutuje v zatáčce rudé líce
do velikého nesmyslu
skrz sálající plamen
mohutného paprsku.
Ze křesťanských výšek
mrká na dekorace
vlastního umění.

Epilog :
Současný velitel dne
bičuje poddané
se svými druhy do doby obnažení
slavnostních křivek Evina pokolení.

 

 

TICHO HORKO VÁŠEŇ

Dny plynou po hladkém linoleu
v nápadně nastraženém blankytu.
Na letmém poznání je značena touha
zničit vše a zůstat sám před všemi.
Slepě oslavovat rozpálenou kůži
po kusech zkoumanou za tichých nocí.
Oslavovat sebe i ji
a usnout pod růžovými květy sakury.

 

 

INICIATIVA KAMENE

Krychlové tvary se neustále bijí
s pradávnými slohy.
Jen čisté světlo prostupuje
skulinkou mezi nimi
a otevírá tak život a inspiraci
pro počátek nového kamene.
Až teprve potom,
vzhlížíme do jejich vrcholů
obklopených plachtou onoho podnětu.

 

 

POŠETILÁ CENZURA FAKTU

Nenávidět kuriózní pocity,
dokazuje existenci strachu,
to,
že má něco opravdovou hodnotu.
Lehce se pak promění
šukací panna v lásku.

 

 

V ZÁCHVATU Č.1

Sem sjetej nudou
                 nezájmem.
Opovrhuju chvílí.
Zastrkávám do šuplíku
pracovní ruce
a snažim se vytlačit pointu.

 

 

V ZÁCHVATU Č.2

Rvu si vlasy
a plivu na zem.
Plivu seanci s feťákama v kině.
Plivu hodinu na baru.
Plivu přetvářky na vyjetý panenky.
Plivu televizní reklamy.
Plivu neklid.
Plivu presso, griotku a pivo.

Vyflusal sem celej den
a parodii na všechno.

 

 

V ZÁCHVATU Č.3

Ať už budou moje listy jakkoli špinavý,
prosáklý alkoholem,
rudou krví,
nebo žalostnými zpěvy o lásce,
budu vždycky připravenej
uprostřed noci
vystavit torzo do okna
a zhluboka dejchat parfém poezie.

 

 

V ZÁCHVATU Č.4

Zvednu popel
a rozhodim ho do aleje pouličních lamp.
Elektrárny pohltily výpadem proudu
bulvár kaváren.

Tma pohltila můj dojem
podivného zoufalství
a záhy
i neonové děti.

 

 

V ZÁCHVATU č.5

Protkali mi život nití,
průhlednou
a nylonovou,
bez otázek,
bez odpovědí,
jen proto,
abych se stmelil
s materiálem
a ošahanými modely
velkých výloh.

Proč mi nic neřekli?
v čekárně na Marnost.

 

 

VAGÓN

Tužkou lehce maluju elipsy,
lehce si čárám svoje pocity,
svojí nekonečnou propast pochybnosti o tom,
jaké to vlastně je?
jaké to vlastně bude?
Přijde mi,
jako bych zapomněl vystoupit na zastávce pochopení
a stále stojím v prostoru zvláštního vozidla
a otáčím se kolem sebe
a pozoruju pořád ty stejný těla ruce nohy hlavy
a všechny ty mrkající figuríny s vyšpuleným zadkem.
Třesou se mi nohy,
třese se celý vagón
nastává klaustrofobie z přítomnosti.
„Pane, nekoukejte na mě těma malinkatýma očičkama.“
„Slečno, proč mě držíte za ruku? Pusťte mě!“
„Proč tu pořád zvoní ten budík? Vypněte ho někdo!“
„Kdy budu moct jako vystoupit a…a…..a proč to dítě vepředu tak řve?“
………Nikdo nic,
nikdo neremcá,
nikdo neodpovídá.
Jsem v rybí společnosti.
K lehkým elipsám připisuju vzkazy a hážu je z rozjetého vagónu
jako letáky s pozvánkou: „Vzbuďte se
                                       a nastupte do života.
                                       CHCI VÁS TAKY VIDĚT BREČET.“