Zoopsychopatologie
Hadí
Stočit se v listí jako had
vzpomínku na dřeň ostrouhat
smět slyšet tlukot chladné krve
nemuset uštknout napoprvé
nemuset litovat a lhát
pohledem hrdých hadích očí
že mě si flétna neochočí
aspoň ne dřív
než začne hrát
Rybí
U brány vod se vyzout z bot
plout o své vůli
o život
s proudem i proti
jako ryba
co mlčí a hřbet neohýbá
nemuset zpívat podle not
nemuset říkat pořád znova
co má být zřejmé beze slova
a nemít důvod
hledat brod...
Vraní
Stesk chodí nezván
nevítán
Po noci v barvě křídel vran
s otázkou přijde nové ráno
už nekrákám
je vyzobáno
ťukáme na sklo
z obou stran
Po noci v barvě vraní šedi
přichází ráno s odpovědí
strach prokloval všech dvanáct bran
Kočičí
Kočičí hravost
vlčí hlad
Proč musím pořád utíkat?
Jsem bílý blesk a černá křída
a žádná mříž mě neuhlídá
jen ještě dneska chci si hrát
Kde projdou vousky
projdu celá
noc mladá je a rozechvělá
a spočte mi to
devětkrát
Netopýří
Umět se vyzout z pravidel
létat jak oni
bez křídel
mít jako tihle skoroptáci
vnitřní zrak
slepou navigaci
možná spát ve dne
pro radost
možná spát ve dne
hlavou dolů
možná spát v noci není dost
jakkoli spíme
nejsme spolu
Ježčí
Nemuset spát
když nesmím snít
prostě jen být a neřešit
jestli to smím
být naježená
v podobě klubka
ježek
žena
mít vlastní kůži jako štít
schoulit se
když to nejvíc bolí
vlastnímu strachu
z čehokoli
ostnatá záda nastavit
Soví
To těžké ticho
znělo mi
jak bezvědomé svědomí
V neokřídlené přítomnosti
z pírek se moudrost nevyprostí
Než noc se v půli přelomí
už sýček houká ze hřbitova
tak kam se schová
sněžná sova
tak kam se schová
a co my?
Sloní
Duní zem
to že jdu ti vstříc
třesu i stínem borovic
Vyrovnáš-li se s krokem sloním
ani ti slunce nezacloním
jsem velké zvíře
velké nic
neporadí mi nikdo jiný
jak přežít v kousku slonoviny
na kroužcích
v uších tanečnic
Psí
je štěkot už jen hořký smích
kdo vidí
pozná z očí psích
že proniklo mu k hrudní kosti
na koho plýtval oddaností
v obojku ostny
kape z nich
nenaučil se rány vracet
z jakých se sluší vykrvácet
mlčte mi
mlčte o psech zlých