PETR HRUŠKA

NA OKRAJI

V únoru se tu černají malé stavby.
Zahradní chatky,
bažantnice a rybářské boudy,
autobusové čekárny,
všechny ty banálně podepřené střechy
flikované plechem.
Stěny si škrábou záda
pazourami bezu.
Tady z drátu a plastikových lahví 
uděláš cokoliv.
Pospojuješ to, přichytíš
železo s dřevem.
Najdeš trubku, pomůžeš si, kurva.
Někdo tu u štěrkovny dělal jakýsi vor,
nabil do fošen strašné hřeby,
ohromné,
jako po soudný den,
jako na věčné časy.

 

 

VOLAT  JARKA

a předtím si připravit
dva tři důvody
pro které by neměl znova
začínat pít
pokusit se ho přimět k tomu
aby prodal ten dům
aby sešel dolů do zahrady
a nakrmil kočky
v nejhorším mu zase vyprávět
co dělá vítr
právě teď s pugéty šeříku
vepředu u schránek
a pak si do kalendáře poznamenat:
volat Jarka

 

 

KŠILTOVKY

Už si nevzpomeneš co jsi říkala
tomu malému chlapci s mokrými kalhotami
který nevěděl kam jede
zatímco hlavy jeho rodičů
v kšiltovkách hokejových klubů
pravidelně třískaly o noční okna
tramvaje
Bylo taky jedno
co mu říkáš
šlo o to prostě mluvit
mluvit k němu
až do Zábřehu
než svým suchým pláčem
probudí nakonec ty hlavy
a než dostane jednu přes záda
na neznámé noční zastávce

Vzpomeň si
vzpomeň si tady ve tmě Zábřehu
co jsi mu říkala
vzpomeň si
na ta marná tramvajová slova

 

 

KRÁDEŽ

Ty naše věci z odcizené tašky
jistě v závětří u řeky
zklamaně házeli na jednu hromadu:
košili s kostkami,
obálky,
červenou ženskou sponu.

Jistě to leží někde na sněhu,
navždy, v nepotřebě.
Obálky se občas pohnou.
Modrá barva košile těžkne.
Kdy naposledy jsme byli
tak spolu?

 

 

PARTYZÁNSKÉ NÁMĚSTÍ

Tolik zimních bot ve vietnamské tržnici
až to vysiluje
přespříliš bot i na velké severní město
bot na celou vietnamskou válku
Co všechno by se dalo zařídit
nakopnout a přejít
v tolika botách
kde už jsme mohli být
Kolem opilecké parčíky
v nichž se poflakují tlupy stromů
za nimi hliníkový jas
Den velký
jak složený jelen
leží na Partyzánském náměstí
Pak noc ukáže holý
měsíc
a je vidět zas jenom na krok
na jeden jediný krok
někam domů
v levných vietnamských botách

 

 

HLÍDAČ

Po letech postávání v prolukách
a předstíraném telefonování
po letech řvaní v průjezdech
sehnal místo
jenomže komu to říct
otec bývalý
komunista zmizel v Praze
jak mince v hracím automatu
ostříhaná Soňa umřela měsíc
po svém děcku
a těm co ho kopali to říkat nebude
takže nikdo
ani netuší
že Adam je hlídač
hlídá celé noci
ví že každý má svůj život
drží psa
dívá se do tmy do listí
jestli tam nejsou kurvy zlodějské
občas si to řekne
občas krátce
zasvítí fasovanou baterkou

 

 

ČAJ

Toto je čaj ze sněhu.

Nevím, jak to bude dál.
Jsou vraždy a obchody,
bílý smích poslanců,
oddělený život při velkých dětech.

Teď vypij ten čaj,
co jsem uvařil
ze spousty sněhu.

 

 

MRAZY

Jsou strašné mrazy,
ty dělají ten jas.

Muži omotávají potrubí,
na kolenou vznikají nádherné záhyby.
Musí se zařídit
pár věcí.

Neznamenáme patrně vůbec nic.
Ale nevážíme si toho,
a tak naše láska
je málokdy tak jasná
jako vzduch nad krysím dvorkem
v těchto dnech.

 

 

TMA

Dívám se do míst,
kde asi ležíš.
Tma jak nábytek.

Podle čeho se jednou ukáže,
s kým jsme byli v životě nejvíc?
Podle toho,
kolikrát  jsme se zhrozili,
že jsme s někým jiným.

Dívám se do těch míst,
kde asi ležíš.

 

 

ŘETĚZY

Kola potřebují řetězy.
Automobil se stupidně propadá
do mouky zimního šera.
Les sleduje tu němotu.
Kleknout,
obejmout kolo.
Vzadu zavadit o něco ostrého,
pevného,
umazat rukáv.
Tři čtyři slova
bez vercajku, bez světla.
Najít zkřehlýma rukama
oba konce,
zaháknout,
pak provléct.
Být svědkem ustupující nesrozumitelnosti řetězů,
tiché velikosti kola.
Ještě utáhnout,
narovnat se
a chviličku u toho kola být.

 

 

STĚHOVÁK

Dostal ručník z domu.
Ručník s anglickým nápisem,
nic dalšího nechtěl,
všechno zajistí firma na stěhování nábytku,
se kterou bude jezdit.
Sílu má.
Jednou po hádce rodičů vyryl hluboko
do svého dětského stolu
vzteky nosorožce.
Jinak seděl a čekal,
co bude potřeba odnést.
Unesl gril, pití i otce.
Matčiny věci, když se stěhovala.
Pak před učilištěm urval zábradlí.
Bože ten kluk má tolik síly,
že by přestěhoval všechno sám.
Nikoho lepšího
ta firma nemohla najít,
než tohohle nemluvného mládence
s parádním ručníkem.

 

 

* * *

Z mokrého hadru předjaří
vyletěl hýl.
V tom záblesku zahlédneme,
že jsme stále spolu.

 

(Z rukopisu)