Strojem

Slunce mezi stroji,
v něm já
jak ten stroj stojím.

Perokresba

Kontura
jak zohýbaná z drátu.
Deštník
jen kostra.
Šikmý déšť
skrze nepřítomné tělo.

Odevzdán

Čeká se na sníh,
na odpuštění křivd.
Ticho nad novým dnem,
čistý ubrus na stole.

Vše,
co od tohoto okamžiku udělám,
udělám horším.

Udělej ze mne svého oslíka,
pane.

Po zemi

Dnes jsem.
Děkuji za tu tíhu.
Laťku plotu
jsem vyhnul,
protáhl se do zahrady
nehlídané.
V té zahradě
se stárne
a opouští první lásky,
pavouci visí za nit,
lidé za provázky
od prádla.

Vítr oddělí
větve od stonků,
krev zasládne na těle,
dolů se tichounce snášejí,
vedle řapíků,
čepele.

Machina

Až projede vlak
za spalovnou,
budu dýchat zhluboka
všechnu tu rez
a píseň strojů.

Bůh je strojjediný.

Tak ve jménu
Watta,
Diesela
a Alana Mathisona Turinga.

Nejít

Byl čas prvních draků
a posledních ostružin,
slunce nízkého v očích,
kroků míň - když ustanu,
stromy se vydají na cestu.

Byte ?

Tiše,
ať neprobudím stroje.
Tiše v té nepřesnosti.
Za hranicí,
kde se člověk
se samým sebou stýká,
jen odhady a heuristika.

Chybíš mi, srdce moje.

Hlína

Ve směru větru
má síla
vlny jdou travou
tělo mé
hlína
na kruhu hrnčíře

Lístek

Za krk mi spadl
lístek na zimu

volňásek

Odčítání

Pil hltavě
pozdní sběr noci,
vyprávěl příběh včely,
ukrytý v krocích,
ohýbal prostor i čas,
nebylo rovnováhy,
předal režisérskou židli,
i klíče s osnovami
vlastního bytu… bytí.
Když přihnul si,
neón mu v hrdle svítil,
trhali sebou spáči,
kalendáře listy,
31. prosinec