JAKUB KARAS

Kde se flákáš lásko, už mám sbaleno!

je to bláznovství
chtít to – z čeho jiní mají strach
nenápadně se vytratit
opustit zchátralé království
dutých hlav

je to bláznovství
modlit se k Zubaté
aby si pospíšila

„kde se flákáš lásko
už mám sbaleno!“

je to bláznovství
odvést si k oltáři smrt
svatební průvod v rakvi
v barvě tvých očí
potažené rudým saténem
pár zpocených těl
ošlehaných chronickým pocitem prázdnoty

je to rouhání
snít denně o přenádherném konci
o tom být účastníkem havárie
obětí přírodní katastrofy
svědkem božské scenérie

pod práškama
pod práškama
pod práškama

jen tak si v klidu koexistovat

co takhle lobotomie šroubovákem?

 

 

Kluci nepláčou

metamfetaminové oči bez barvy
hledí do bezedné číše
každodenních banalit

a z cigaretového popela
vyvstává podobizna blázna
zrcadlí se vlastní tvář
(v horoskopu v novinách zdarma
psali stane se z vás paranoidní lhář)

a ženské vnady upírají na mne zrak
zpod halenky
Bohnické hraběnky
(a v hlavě mi zní Robertův hlas)

a dítě s vypouklýma očima
opíjí se rohlíkem
závidím mu a chce se mi brečet
a křičet

kluci nepláčou

 

 

Pohodlně odevzdaný

křikem a nářkem zkřivila se zeď
a já napočítal pětkrát sebe sama

kovový měsíc v barvě mědi
a střepy bludné
 prosakují skrze stěny

křikem a nářkem zbortila se zeď
a veliká kočka s elegancí ďábla
 lízala zkrvavenou zem

pak mi rozškrábala obličej

a já napočítal pětkrát sebe sama

 

 

V elegantním obleku ze secondhandu

namíchat si atmosféru
severských filmů
a spláchnout ji láhví portského

s pár platy hypnogenu

namazat si chleba sádlem
a tvářit se jako vegetarián

já maso nežeru
ale pro dnešek udělám výjimku

působím vyrovnaně

v elegantním obleku
ze secondhandu

sluší mi to
v nejkrásnější den existence

naposledy obelhat
prokletí impotence

přejíst se v cukrárně
rakvičkami se šlehačkou

(a mít větry na vlastním pohřbu)

za zpěvu drozda

za doprovodu Fryderyka Chopina

se sepjatými dlaněmi
a úsměvem

servus!

hurá pod zem