JAKUB KARAS
Kde se flákáš lásko, už mám sbaleno!
je to bláznovství
chtít to – z čeho jiní mají strach
nenápadně se vytratit
opustit zchátralé království
dutých hlav
je to bláznovství
modlit se k Zubaté
aby si pospíšila
„kde se flákáš lásko
už mám sbaleno!“
je to bláznovství
odvést si k oltáři smrt
svatební průvod v rakvi
v barvě tvých očí
potažené rudým saténem
pár zpocených těl
ošlehaných chronickým pocitem prázdnoty
je to rouhání
snít denně o přenádherném konci
o tom být účastníkem havárie
obětí přírodní katastrofy
svědkem božské scenérie
pod práškama
pod práškama
pod práškama
jen tak si v klidu koexistovat
co takhle lobotomie šroubovákem?
Kluci nepláčou
metamfetaminové oči bez barvy
hledí do bezedné číše
každodenních banalit
a z cigaretového popela
vyvstává podobizna blázna
zrcadlí se vlastní tvář
(v horoskopu v novinách zdarma
psali stane se z vás paranoidní lhář)
a ženské vnady upírají na mne zrak
zpod halenky
Bohnické hraběnky
(a v hlavě mi zní Robertův hlas)
a dítě s vypouklýma očima
opíjí se rohlíkem
závidím mu a chce se mi brečet
a křičet
kluci nepláčou
Pohodlně odevzdaný
křikem a nářkem zkřivila se zeď
a já napočítal pětkrát sebe sama
kovový měsíc v barvě mědi
a střepy bludné
prosakují skrze stěny
křikem a nářkem zbortila se zeď
a veliká kočka s elegancí ďábla
lízala zkrvavenou zem
pak mi rozškrábala obličej
a já napočítal pětkrát sebe sama
V elegantním obleku ze secondhandu
namíchat si atmosféru
severských filmů
a spláchnout ji láhví portského
s pár platy hypnogenu
namazat si chleba sádlem
a tvářit se jako vegetarián
já maso nežeru
ale pro dnešek udělám výjimku
působím vyrovnaně
v elegantním obleku
ze secondhandu
sluší mi to
v nejkrásnější den existence
naposledy obelhat
prokletí impotence
přejíst se v cukrárně
rakvičkami se šlehačkou
(a mít větry na vlastním pohřbu)
za zpěvu drozda
za doprovodu Fryderyka Chopina
se sepjatými dlaněmi
a úsměvem
servus!
hurá pod zem
|