FILIP "KERBOT" MAREK

ŠTĚSTÍM BEZ SEBE

Smích léčí
Výtečně utlouká bídnou náladu do krvavých zbytků
Pravidelně přináší a odnáší květiny
Lechtá jak poslední poslech dechu
Jako práce po poledni
To je léčitelná diagnóza

Smíchej smích s míchou prasete a sliny se seběhnou
Smíchej recept na receptory

Zmatený dement čeká na další porci smíchu ze závodní jídelny
Šupinatá kůže, prázdný pohled, zažloutlá sklovina
Rozpačitě ohryzává nehty obalené strouhankou
Polyká vydýchaný suchý vzduch
Ve frontě na smích se čas táhne s vazkostí vařené šlachy

Opláchni si obličej od přebytečných pocitů
Rozlep víčka a pokochej se nádherou
Bez váhavých průtahů si klidně stoupni na váhu
Vyřízni si kolik potřebuješ
Vymačkej si střeva jako jitrnici
Zasměj se
Zasměj se víc

ŽVÁSTOTÁNÍ aneb PROKLETÍ INSTALATÉRA

Dnes konečně jsem
Celý zmáčen
Vyždímal část poetických mračen
Plných smogu

Co kapka to žvást

Učinit průtrži přítrž
Drž pevně
Ani kapka neproteče
Zůstane vždy plná nádrž
Než zaplní se
Uklidni se

Tajemně taji a roztávám
Do svých slov se
Jako smíchu citoslovce
Zpátky sladce dostávám

Po kapkách v kapsách ani stopa
V duchu potopa

S NOVOU ÚNAVOU

Nemá to cenu
Jsem prostý všech vjemů
A proto se sejmu
V zájmu revoluce
Se mi ruce
Používat nechce
Ani lehce
Ani trochu
Říkám si
Ser na to, lenochu

MÁ LÁSKA

Vzpříčená i ukňučená
Nemá původ ani jména
Dotčená i labilní
A já v ní

Strachy zpívá její kostra
Cedí pěnu, praská, sténá
Naštěstí je tupá víc
Než ostrá

Je nanic

VRAH

Jen marná snaha o iluzi blaha
Je má práce vraha
- Nikam dál nesahám
Jsem jenom kýčem
Myšlenkovým polovodičem
De facto o ničem

HONEM SE ZABIJ, NEŽ PŘIJDE TATÍNEK A VYNADÁ TI.....

Poušť myšlenek
Ani slza nezalije
Kdo ví proč žije
Ví proč trpí...

CO SE SNESE V LESE
SNESE SE I NA PLESE

Fouká studený větřík,
Však vzrušena jak hyena
Odhazuješ svetřík
Na dubová polena
Do večera zbývá času
Tudíž pramínek vlasů
Ti urvu potají
Ty kurvo, co se
Ani v lese
Netají se svojí slují
Následná penetrace
Tvého vosího hnízda
To je jízda...

INTELEKTUÁLNÍ KAMIKADZE

Hrst frází na mě hrdě hází
Vypotí i pár kapiček pózy
Ale co mu v hlavě hnije, víc mě netankuje

Východisko není
Bez nářků
Nedocením jeho trapnou přetvářku
Nervy se mi záhy napnou
Je mi na zvracení

Možná si na monitor připlácnu jen masařku
Možná vypnu motor

NORMALIZACE

Mrtvoly balené v igelitech
Plesnivé stěny v prázdných bytech
Marnivá prasata
Nemytá varlata
Se všemi spjata
Životní prázdnota
Omyl je příkladem
Duchovním pokladem
Dohul to a jdem

STYK

Roštěná šlechtěná ve vlastní šťávě
Na pelesti již od šesti
Svázána k popravě
Oslava slasti je zrcadlem bolesti
Která se musí
I když se hnusí

ZA MONITOREM MÁM ZŘEJMĚ RUŠIČKU
(nebo Vyhrabáno)

Vyhýbám se cirkusům a poutím
I když nejsou v ceně, potkávám je denně
Vybíhám s nimi

To ale nestačí
Ploty nervů si tím hroutím
V marné snaze se soustavně soustředit

Mozek rozstřelit, odstředit a zředit
Z lebky své nalít čistého vína
Ani to ne
Ani jinak

Asociální nit asociací se ztrácí
Zašitá jak jehla v kupce sena
Patrně nevratně

Z plna hrdla
Zničen vším i ničím
Bez závažných příčin křičím

Na druhou stranu
I na druhé straně barikády
Jsou neúspěchy, trdla, pády
Což by mě škodolibě
Začít těšit mohlo

METAFÓR

Metafora není běhna
Přesto roztahuje stehna
Musíš na ní ze široka
Nikdy z úzka
Je tak ohebná a kluzká
Naslinit
Prokrvit
Poskvrnit
Báseň smilnit za syrova
A ráno s chutí znova

ČLOVĚK V TÍSNI

Snědl své brýle
Trpké to chvíle
Posliněn při síle
Bez brýlí, přesto
Zakřičel heslo:
Chlupaté sádlo!
Pak se vše třáslo
A pak to spadlo