ROBERT KUBÁNEK

***

Návraty
     kroky zpět
a prázdno
          k uzoufání

(ve zmatku
          nekonečných vět
doteky dlaní)

 

 

Dvaačtyřicet

Mladší ať píšou
básně o něze

O něze
               která
mučí vítěze
a poraženým dává sílu
… vládkyni šesti světadílů

Mně už to z huby neleze

 


Zasloužený epitaf

Navrch hnůj
vespod
chuj

Pozdě píchat
honit…

 

 

Osmatřicet

Z pohádek
hádky
Todetanz mezi řádky
Bezcestí
z cest
a z přání
             nedodatky

Kudy a kam?
Tma Tam
(zas o krok zpátky)

 

 

***

Mlčíš…
   Dívám se
   do nebe
a na hladině řeky
   čtu:
Umřu smutkem bez tebe
(a s tebou chcípnu vzteky)

 

 

Erató

Potvora
s ksichtem učitelky
Nemívá nic
jen voči velký
v nich pohled laní…

Fakt je k zulíbání
Když tónem chytrejch
rozvedenejch paní
dokola žvaní
vo mým psaní

 

 

Re-evoluční etuda

Bylo vás tolik
Najednou je sama
(bílá jak stěna
černá beznaděj)
Tiskne se k tobě
v noci pod hvězdama
má rozmlácenej vobličej

(nahoře nebe
po ulicích lidi
a dole skromný
volný postele)

(vznešenej cíl
co každej nenávidí…)

(a jak si lehne
tak mu ustele)

 

 

Milý Leo…

Kanály keců
písní
básní stohy
krve a chlastu
        co tu teklo

Pro andílky
co roztahujou nohy
(a pod sukní maj peklo)

 

 

***

Ona a on
Vtom světlo zhasne
(dvě svíčky
jako převrácený skotom)

„Tolik vás chci…“
„Co dělat… když já vás ne…“

Oba jsou mrtví
a nevědí o tom

 

 

Pro I. M. J.

 S chlastem nebo bez něj
obzory mi temněj
Bez chlastu i s chlastem
brodim se marastem

(au!)

 

 

***

Až se zas budou
svářit principy
ať chcípnu
jestli se hnu
třeba jen na krok
vod pípy

 

 

Sonet pro J. S. M.

Tři slova – stopy v oblacích
ztrácejí se a vrací…
Tisíce stránek popsaných
nikdo je neobrací

Jen šedá místa v kavárnách
šedivá rýmování
palčivý velkoměstský strach
v neklidném usínání

A sklenka vína, kterou tiše
vypije každý raděj sám
a Praha – ústa dokořán

své sloky po ubrusech píše…
Desítky roků nezmění
čtvrté století mlčení

 

 

Druhý sonet pro J. S. M.

Svědomí věků? – Ticho po pěšině
Ať hlasy němých letí do nebes…
Ty sotva zvlní olej na hladině
jež nehybná je po staletí – Dnes

cizí lžící vyjídáme kaši
co vtipná byla možná před lety
a po hospodách zpíváme tu naši
když rozhazujem konfety

nesmělých přání
smutků… pousmání
kterými odměřujem čas

než přijdou jiní
stejně vinní
a vystřídají nás

 

 

Třetí sonet pro J. S. M.

 Malátný pohyb… planý slib
a skutek… Ani zdání
jen mělký dech, tisíce chyb
pomalé umírání

ve zlomcích něčeho, co zbylo
v asfaltu ulic marných měst
do kterých slabě nasněžilo
vzdálené nebe chladem hvězd

pro hrstku bláznů
kteří sází růže
a píší větu za větou

v tom prázdnu
kde nic nepomůže
a růže beztak nekvetou

 

 

Výprodej – upozornění

Nechoďte za mnou

Za žádnou cenu
nevycházejte z údivu

 

 

***

V cukrárně
na rohu
pár deci vína
(za okny dlouhá
vinohradská ulice)

Vlastně jsi pořád
k nepřečkání hezká
(a já tě skoro všude
potkávám)