PETR KUBĚNSKÝ

Podchod na předměstí

Dělnické ostruhy dřené až na dřeň bytí
dlaň pupava
a za život dvě dovolené
povolené nádechy

Doubravou v holi
vyťukává daktylské rytmy
na tam-tam térových děr
a boží plivance

Spásonosný truvér
Nadoblačný vibrafonista

 

 

Pastýřská

Fokusním rámem bývalých chtění
Měří křídy křižných věží
Jak prsa ženy
Povadlý kněží

Na slaných pěšinách minulých zim
Zbloudilý kočí
Setřel si víčka z očí

 

 

Renes (Ledviny)

Nauč mě jít po hladině
Nauč mě stavět hybnost viny
a vyčistit svá předměstí

Žebroví prampouchů se rozhalilo
kmitočtem hertzů
jak halenka Kolombíny
jak Pierotovo neštěstí

Čtu tarot omítek
a smutek herců
A na zdi nápis
"Tudy prošlo náměstí!"

 

 

Duodenum (Dvanácterník)

Vesnická půlnoc
Ani nezaštěkne
Jen tvaroh měsíce
už měkne
na rybniční hrázi

V hřbitovním mlází
nad slapy je klid
a drobně pableskuje

To truchlivý kovář
natrhal perseid
z oblačného roje
své dcerce na polštář
a vedle klidně podřimuje

 

 

Vím, že tam je!

Životem jsem se nastřelil až do žíly
Světu dal líznout zlaté
Antedatoval své narození
Připsal si nesmrt na konto
Miloval blahoslavené nesvětice
v nevěstinci světnice

Životem jsem se nastřelil
Signoval se na frontispis vesmíru
a činil všechno pro to
aby si mě konečně všiml
Dnes jsem viděl stopy šestého dne
v blátě u cesty

Životem jsem se našlehnul až do žíly
a bušil hlavou na jeho ocelová vrata
Jednou mi otevře

Vím, že je doma

 

 

Babiččina vzpomínka

Boží hod vyžral stvoly
a pole znásilnily mraky.
Slunce, slabý felčar
prostřel prázdné stoly.

Děti vypřáhly dragače
a voly vedly do chalupy.

Noc se oženila s čerty,
do rovenských kopců na polupy
vyšly blesky.

A o půlnoci prorost' ticho ve světnici
výbuch petrovek.

Devět rychlých dechů pod duchnami
a matka na posteli nepohnuta
mimoděk:
"Děti, tatínek umřel."

 

 

Brusinky

Voníš jako brusinky
které si přivazují neurvalí seveřané
na tlamy dračích lodí
když polykají moře
aby hloubka nepolkla je
voníš jako sychravý opad listů
mrazíš mé chřípí
a půlíš pochyby
na chyby
a na touhu

 

 

Až půjdeš za mnou, dej pozor, kam našlapuješ...

Mluvím k večeru o vinách
které tikají pod povrchem
modré záplaty nebe a čekají na výbuch
Myšlenky se střádají na krajkovinách
tvých záhybů
Loki a já čekáme pod tím vrchem
Divně na mě hledí starý bůh