11. 7. 06

Vždycky, když bloudím -
dnes se Řásnovka zalyká horkem i v noci
- rozžíhám lampu.

Jenže pak se ke mně slétají můry -
na zdi Anežského kláštera se oběsily kaštany
- a já nevím, jak je zahnat.

Nech mě čekat ve tmě.
Copak nestačí, že jsem slepá?
Nebudu spát.

Quia absurdum

Přibij mne na pranýř
před Haštalem sťali jabloně
za nevěru.
Tak se to dělávalo
ten ohnivý ještě nestihl zakokrhat
- za jazyk -
natřikrát.

Abych ti neutekla
proklínám tě za pravdu, Robespierre
přestože
- protože -
umírám tisíckrát

nemám kam.

Nešpory

Z bolesti vzlíná usebrání
- jak po skle sklenic
stéká tíseň -
v jazyku střepy z nevyspání:
Zlý sen.

A nahé kosti dlaní.

říjen, 2008

když prší,
to onanujou andělé
- chutnají hořce
a na jazyku se život nerodí

bůh to tak chtěl

jeden z nich
je můj strážný
- mám ho ráda - stockholm jako vyšitý

když prší,
vlhnu a polykám

říjen, 2008, podruhé

to kvůli obloze a andělům
jsou na koberci fleky
- bleděmodré

nikdy jim nevysvětlím,
že by se měli zouvat

ani u božího trůnu to nevadí, a tobě..?

jenže já žiju na zemi
a tady je obloha stejná špína
jako každá jiná

říjen, 2008, venku je mlha

žiju ve výseči pěti metrů
- občas ji protínají lidé -
můj pes se zjevuje a mizí,
prochází zdí

můj pes je bůh
- černý bůh s jantarovýma očima

když přijdeme domů,
lehne si na postel
a spí

můj pes je bůh
- jenom bohové klidně spí,
když svět
pomalu mizí

Za dlouhých nocí

Psát o tichu
- to neumím:

o vlídném vzlínání,
když mezi prsy
prosvítá mi svět.

To v podhrudí
mi bydlí psi
a v očích havrani

- čas nebolí
a na prahu

kocouří šírání.

Možná se opustím,
možná si odpustím,
možná

se přijmu zpět.

7. 9. 09

Umírání

je jako loučení
před dlouhou cestou:

V očích máš dálku
a já se snažím vypálit si do sítnice
tvůj obraz,

jak stojíš na prahu domu...

jak odcházíš pěšinou
ve stínu cypřišů...

jak se u branky ohlédneš...

Jako bys už viděl jinou krajinu,
kterou já nevidím.

Santorium Nad hlubinou I.

Madam Paerová kouří, jako by brečela,
v horké páře se ztrácí ostrovy:
"A co ty stovky Židovek?"

"To jsou manželky.
Zachraňujeme jenom manželky -
pořežte se, madam Paerová,
a pojedeme spolu do Paříže."

"Máte předstírat šílenství, madam Paerová,
ne se tak chovat -
tohle vám nikdo neuvěří."

"Ještě na vás nezapomněli, pane senátore,
i když...
co by jim mohl udělat starý, chromý, mrtvý muž?"

"Sem se posílají političtí nepřátelé a
političtí přátelé politických nepřátel,
a pak ti bezvýznamní, na které by se mohlo zapomenout,
aby se na ně nezapomnělo -
kdyby Svatá Helena ležela ve Středozemním moři,
byl by tu s námi."

Santorium Nad hlubinou II.

"Některé stromy večer svítí
jako vy, madam Paerová -
jenom hoříte."

"To vás, pane senátore, soumrak sedřel
jako Inciatův postroj -
za ty roky
jste vybledl pro všechny kromě těch,
kteří vám vyměňují prostěradla."

"Politika je špinavá hra, madam Paerová,
musíte najít někoho,
čí světlo se ve vás odrazí,
a potom ho vláčet blátem."

"Když skočíte z té skály, madam Paerová,
horké vlny vás obejmou
a uhasí."

"Někdo si stačil otevřít žíly včas, pane senátore,
jenže mě dneska bolí hlava,
a praetoriáni čekali tak dlouho,
až zešedivěli a zešedli."

"Bez ohně v soumraku, madam Paerová,
ani ty mosty nehoří, natožpak Řím."