PETR KUKAL

Z cyklu Služský hřbitov (2003)

Šestiletý chlapec

Z popela u nás Fénix nevzlétá,
darmo by děsil stařenky a děti...
To jenom malý hnědý vrabčáček
na okraj lesklé žuly občas sletí.

 

 

Osmadvacetiletý otec

Desátek kaštanů shozených u cesty,
kudy jen tátové chodí večer domů.
Desátek kulaté a hladké bolesti...
Zbytečná úroda hnije v patách stromů. 

 

 

Hrob s verši

Po lávce času, na kost ušlapané,
pokojně půjdu.  Nebudu mít strach.
Jak bratr vejdu mezi bratry,
co pod básní se rozpadají v prach. 

 

 

Voják z první války

Alespoň nebyl's neznámý -
jen další tělo do jámy.
Františku, víme o tobě.
Máš svoje jméno na hrobě. 

 

 

Hrob protestanta

Pod způsobou chleba, pod způsobou vína...
Popel dávných sporů leží na dně Rýna.
Poklidně dnes každý vyznáváme svou
rozdrobenou víru.  Na prach semletou. 

 

 

Místo po zrušeném hrobě

Z prázdna do prázdna po nás zbyde
jen řádka pomíjivých stop.
Odejdem' ze všech blízkých srdcí
a jednou zmizí i náš hrob. 

 

 

Hrob se šípkovým keřem

Slýcháš na podzim boží hlas
tak jako Mojžíš z hořícího keře?
Na jakou cestu volá nás?
Máme už začít krví značit dveře? 

 

 

Hrob s německým nápisem a jménem

Byla tvá jizva domova
tak hluboká, jako ta moje?
Jaké to bylo, v cizí zemi žít?
A vcházet do ní - jaké to je? 

 

 

Hrob s obrázkem cesty ke hřbitovu

Jak o nás napsat báseň jenom z pravdy
i útěchy i hrůzy zbavené?
Jen obraz o tom nakreslit bych uměl:
Obkreslil bych ho z tvého kamene. 

 

 

Ten, který se s ní znal

Smrt visí na zdi v půli přelomená,
v patronách vlhne černý prach...
Usychá chvojí pod parožím kříže
a srna v háji marně bečí strach. 

 

 

Deska zapuštěná ve hřbitovní zdi

Alespoň mrtví střeží
práh světů, když už my
stále jen vyvracíme
hraniční kameny. 

 

 

Hrob, který tu není

Jednou tu bude vztyčen další kříž,
jemuž jsem každým dnem a dechem blíž...
Hrob mezi hroby, článek do řady
rytířů Řádu tiché zahrady.