ŽANETA LICHTENBERGOVÁ

***

Rozednila jsem se
mezi stehny kopců
Když vlhkost hor
orosila spánky

Nad hlavami slunečnic
zlomených v pase
stíny mrtvých vlaků
křižují mé nebe

 

 

***

Tak větrno

i ptáci na polích
vykolejili z brázd

na mezi není k hnutí

 

 

***

Rezavé hvězdy
mraky protrhaly
měděnka padá
komínům do krku

po střechách chodí
naše srdce

bez závratě

 

 

Podvodní kameny

Hned vedle cesty
v lese
leží nahý potok

Má namodralé rty
Snad z chladu
snad ze stínů
vybydlených hnízd

Hned vedle cesty
v lese
voda s kameny
třese

 

 

Dům v Opletalově ulici

Už tak byl tichý
přesto mu suchá ústa
nadobro umlčeli
cihlami

 

 

Pokrytecká

V podvečer ukryji
do vlasů líná slova

Na ranním prostěradle
zlomeném bílou
vytvoří úhledné hromádky
holých vět

Raději nevidět
Raději neslyšet