ONDŘEJ LIPÁR

***

Už bych skoro prosil
schůdných cest je pořád málo
naštěstí
brzy dozraje čas
a začne kvasit
nakonec se čirý stočí
a v lahvích zakope
na neznámé místo
v zahradě

Jednou vstaneme
z jara
zem bude měkká
po dešti
a bolehlav
bude dlouhý

***

Rozkládám v posteli
výroky posledních týdnů
Ještě štěstí že je tak široká

Rýhou uprostřed
uniknu
vždycky když
samou melancholií
přestávám snít

Na zádech
mi leží
všechno
co bych mohl chtít

***

Přijdou deště

Jarní voda
dlouhý den
a peřiny bez konce

Otevřeš okna
budeš prát
zatímco bude tvrdnout chleba

Sevření povolí
přijdou deště

***

Spí pod tenkým prostěradlem
protože
tak by to dělali na jihu

Semena z granátových jablek
rozmačkat v dlani
a rozetřít po stehnech
I takové sny mívá

V zásuvkách plných zbytečností
křísí příběhy

***

V Bergenu
dnes a dalších
tři sta šedesát čtyři dní v roce

Je to dávno
co jsem se z toho přístavu vrátil
a přece
vrací se mi
s každým deštěm

***

Sebrané slabiky stříhat slepovat
v klíně geniální ženy
zrají věty
které jsem hledal

U okna sedí dítě
moc se snaží
ale zatím
jen kouzlí a nerozumí
Aspoň to mu tvrdíme

***

Kdo ví kdy přesně
ale ptačí zpěv se vrátí
Věci se věkem rozpadají
a voda omílá kameny

Hrubí Oblí Čistí

***

Otevřou se kukly

Máme sklon obíhat
v různém postavení
směrem k pádu
vždycky o krok
vpřed
a trochu vzhůru

***

Někde to zatuhlo
Studené nohy mě vedou kruhem
usnout v tmavých létech
vyschlého dřeva
do doby

Kde jsme se vzpírali
včera skončilo pnutí
Spadl ti z krku kámen
vlny už skoro nejsou znát
pod hladinou

Říkám si
Nastala doba kapřích snů
a ve volných chvílích
tvořím z popsaného papíru
otazníky

***

Přijde čas
a podebrané dny
v oteklých týdnech

Mlha zalezla i do potrubí
Rezavíme
a pouštíme páru
na slabých místech