MADMERTIGAN

***

potutelně stmívá se...
je před vinobraním
a ty hořkneš s víny...
... a nejen z viny vinařovy...
opily se naše stíny...

 

 

***

Je mi tma.
Je mi tak tma,
že ani neslyším svou vlastní hrůzu křičet...

Má mě ta má tma,
... má...

 

 

Der - Ni - Éra

v ohni dvojím
hořím...
dneškem celá vyhořelá...
dohořím až do bílého
... do popela...

Stejně tak uprostřed večera
Všech... - Vás
vzplanula dvojmo ona-já...
do výseče posledního včera
A sama donutila jasnozřít
přes Čínu střízlivou a nedohlednou,
že Vy se ani nesnažíte dovečeřet,
naše dvě-obě srdce...
která ze stínu Pátečního Kříže,
ruce do plamenů skryla
hrůzou přestala bít,
ohlédla se...
a zkameněla...

... princezně Turan
a taky manželce vod pana Lota...

 

 

***

do mezery
mezi slova
propad´ ses mi...
ocelová - já...
a Tvoje těžký křídla
koval sis mě...
hmmmmm a...
...
kovadlina
dlouuuuhýýý ticho
a pak...
poslední...
rána...
ta co se mi zamotala
do Tvejch očí
do mezery mezi prsty
zapadla mi
... ocelová
dík- a...
jenom jedna
ze Tvejch dlaní
ta, co byla
ukovaná
stejně jako já,
vždyť víš,
že já jsem opravdová
dýka ocelová
ta pravá
z Toleda...

a za to auto,
co sem ti našla...
děkuju

 

 

***

rudočernou
třešně
třeštííí...
krví v krvi bouřííím
dotýkááám se
spánkůůů
hladííííííím spánky...
toužííím
okolo Tvých ramen kroužííííím...
polibky
ty nadivoko utržený
z prstůůůůůů
slíbat...
nedovedu
prsty
klínem
měřím
jak milujete...
věřím
já Ti věřim...
pod polštářem
minut
věčnosti
hmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm...
... a vteřin...

13.7.02

 

 

***

Obléká se vůně má
Tak jako zimou skořice
Kdy a kde je občas důležitější než kdo
A já sem sama
Uprostřed vánice

 

 

***

ani jsem ti nestačila pusoudáním
poděkovat
a užsizmizel...................
v rohatý tramvaji všednodenní...
zabzučel nelítostně tramvaj zvonek

NASTUPOVAT!!!
NEVYSTUPUJ!!!

Byls vevnitř...
... a já venku...

 

 

***

Princezna jsem byla
jíž v klíně sní a leží
Vprostřed hedvábí a krajky
dračí touha zlatovlajky
z vášní rudé hlíny...
poddané zlých očí
a tří...
jen tří hádanek,
které ji dělí od svobody...

maličko o Turandot

 

 

černý blues...

jó lásko nevolej mi nikdy už
já dám nám zahrát černomocnou tuš
a černým perem
s černou sešpičenkou
retušuju podpis pekla
abych až budu tam
u nebeskejch bran
mohla bych se zatlouct
bejt si bianco podepsanou směnkou

A za všechny Tvý ženský
nechávam tu svatozář
z mejch černejch slz
a z řas...
a ze všech nevyslíbanejch pus...
nikdy už nevolej
já už jsem ve výtahu
kde se nesmí vzdychat
... mluvit
... zpívat
tak já už musim...
lásko já padám...
výtahem do mraků...
víš je to ještě pěknej kus
a tohle bylo mý poslední
vinylově černý blues...

věnováno pánovi Kainarovi
a že se klaním a že blahoděkuju

 

 

***

Chci odejít elegantně
Jako lán obilí...
Vlní se elegantně...
A klasy když padaj...
Zlatozlatý...
Já nejsem prase...
Tssse...
Sem něha sama...
Rozsypaná
Jako jed na krysy
U dveří do sklepa
Mýho srdce
Kam nikdo
Nikdy
Nechodí...

... já vím, že mi taky nevěříš...
víš?

 

 

***

tak křehce
tak tiše
tak lehce
tak tence
zní do slabin
první pád
poslední z jeřabin...

 

 

***

spím....
spím a pod polštářem
respirátorem duše
leží už dlouho
čistě bílej papír