MAEROR

FRAGMENTY

OTEVŘENÝ DOPIS

Nezlob se, sestřičko
Má drahá neznámá
Pro moje mlčení

Jen trochu jsem se zakoukal skrz chladný ostrý vzduch
Přes moře zpátky na fragmenty mládí
Na slepou mozaiku, ze které pokaždé slunovrat pár hrstí ubere
Aniž by se ptal

Nezlob se
Vždyť já vím, že dál
Musím se venku trmácet s desítkami křídel ze zajetí zim
Že musím vydat se po cestě k domovu, kterou jim závidím
Ač o nic méně rád zas šel bych opačně

Z jasného slunce zde dole na zemi je jenom dlouhý stín
Vklíněný oknem do pokoje
Smutného majáku

               (1.4. 2005)

 

 

PŘED USNUTÍM

A když už se zdálo
Že dotek přeruší mé tiché vyprávění
Úplněk přeoral nám úhor nad hlavou tak přívětivou brázdou
Že jsi hned usnula

V hodinách cvakl nepokoj
Když už se zdálo
Že musím něco říct

               (21.4. 2005)

 

 

CO SE DNES VŠECHNO STALO

Ty
A nic víc už v sobě nemám
I kdybych vysázel to verzálkami
Snad kromě lítosti s níž v každém začátku
Zámotek najdu konce

Ty
Pitomé zájmeno
Tak absolutně osobní v tak absolutním tichu
Že i noc si chvilku přidřímla
I tma
A nakonec i já

I venku déšť se přestal mrzačit
O okenní skla

               (29.4. 2005)

 

 

FRAGMENT KORESPONDENCE

Nocí se celý svět
- vypraný na šedesát -
Vysrážel pod svítící lampu
A ani o píď dál

Mé mlčení už znáš
A víš, že slova ze mne jdou
Jak z moře ruce neplavce
A ani o píď dál

Až dopis prostřeš mezi námi
Budou ta slova napořád patřit nám oběma
Až nocí celý svět
Beze slov ke mně překročíš
A ani o píď blíž

               (4.5. 2005)

 

 

POZVÁNKA

Tak jsem se na ten výlet těšil

Prý
Čím hlouběji se potopíš
Tím více ticha
A snad i naopak

Večer jsem zhasl lampu
A stejně všechno světlo dne
Pevně mne přimklo
Mým hlučným dechem za víčka

Až poklidné ráno rozsvítí
Na zvalchovaných peřinách
Beze slov budu splývat

Měla jsi pravdu
U dna to bolelo

               (10.5.2005)

 

 

PO DEŠTI

Projdu se tiše sám
Jen
            o ulici dál někdo zakousl se do trávy
            shora pár kapek skoro k uschnutí
            a v koruně ořešáků pokojně vypráví si
            arboretum ptáků
            kterým jsem smetl drobků pár z kameninových talířů
            sotva jsem dojedl

Projdu se tiše sám
Jen
            zrzavobílá kočka uprostřed netřesků asi si hádá z dlaní
            co ještě dnešek přichystá
            co ještě všechno schytají
            zvlněné lesy v šedavém oparu
            na druhé straně údolí za průmyslovou čtvrtí

Projdu se tiše sám -
Za mělkou kaluží
Pár minut budeš mít
Abys mne nalezla

               (11.6.2005)

 

 

ZA ZÁPADEM

Doufám, že nevzbudí tě
Štěkání psa od zahrádkářské kolonie
Že třeba ještě chvíli
Zůstanu ve tmě sám

Doufám, že bude ve mně klid
Až dojdeme spolu tam
Kde přívalem rozlilo se léto
Kde v teplých dlaních přebývám
Kde vysoko v korunách bříz na stráni za domem
Uvázla poslední tříska dne
Ve kterém třeba ještě chvíli
Zůstanu s tebou sám
Byť by to bylo naposled

               (25.6.2005)