LUKÁŠ MARVAN

***

Byli jsme dva neviditelní
a měli moc pohybovat se prostorem
v tom místě které vypadalo jako starý dům
jsme narazili na bytosti
chytily nás a začaly zabíjet
museli jsme několikrát zabít je
zabili jsme tím i sebe
každá věc se v tu chvíli snažila stát bytostí rovnou člověku
můj poslední pohled patřil smetišti
na kterém se zvedala jakási postava

 
2004

  

 

***

Zvedl se na posteli
a díval se jak tmou
přicházejí zprávy
bledě zelená světla
ukazovala cestu místy trávu
došel
a tam na břehu jakési tmavé vody
seděli tři lidé
Jsi ten kterého si z celého srdce přeji neopustit
i kdybych zemřel
řekl jeden z nich

 
2004

 

 

***

V každém z těch bytů
které byly moje
už bydlel někdo mrtvý
strýc Josef
kamarád Dušan…
nemohl jsem je vyhnat
a ani nechtěl
kam by šli

 
2004

 

 

***

Je tam stěna ticha
a pak chrám
řekl ten člověk když jsem chtěl jít domů
vida chvíli jsem tu nebyl…
na stěně seděly mouchy
na schodech velcí černí psi
bezbranní proti mně
vida tady jsem bydlel
jak je všechno mazlavé
beze mě se život nikde neudrží

 
2004

 

 

***

Kdosi řekl že má přijít vichřice
napadlo mě že ji ve tmě stejně nikdo neuvidí
scházeli jsme se v rozsvícené kuchyni
a neviděnou krajinu
pozorovali jako velké zvíře
možná začnou pukat stromy
nebo něco zmrzne říkali v rádiu
Šimonina tvář zářila
rozhodli jsme se vyložit si karty
když jsme skončili
bylo ráno
venku nic
protože se nikdo nedíval

 
2004

 

 

***

Nemá cenu filmovat a fotografovat
svět který neexistuje
je to matoucí
ale většina lidí
na to kouká

 
2007

 

 

***

Byl to sen o hromadném hrobu
mrtví příbuzní
byli naskládáni v kamenné vaně
a všechno to bylo nehluboko
takže jsem cítil dech
který ze země vycházel
„někdo je tam živý“ řekl jsem
a viděl že se pod zemí
něco pohnulo
přesvědčovali mě že
to se tak mrtví občas hýbou
že nikdo živý tam není
dokonce těla odkryli
abych se na mrtvé podíval
jak hnijí
nepodíval jsem se
ale ten živý mohl ven

 
2007

 

 

***

Ty placky na zdech
jsou obrazy
a ta protáhlá krabice
hodiny
to zelí v rohu jsou kytky
a ta ohnutá věc nahoru
je židle
ta průhledná hustá věc to je vzduch
a ta zářivá je pohled do místnosti
příjemné a nepříjemné cítění vědomí a myšlení
pohybují se hodně
okolo toho těla
ve kterém sedím jako v kombíku
nikde nikde není prázdno
a přitom všude

 
2007  

 

 

***

Měli jsme plynové masky
pláštěnky na rukou i nohou
procházeli jsme dlouho
krajinou kde svítilo
ranní slunce
po cestě leželi mrtví lidé
kteří si sundali masky
za nic na světě se jich nevzdáme
říkali jsme si
pak přišla úleva
na louce stála velká dekontaminační sprcha
a u ní muž v obyčejných šatech
řekl že už jsme venku
svlékli jsme se
a dívali se jak umíráme
každý se na chvíli
vrátil ke svému mrtvému tělu
které jsme zahlédli po cestě
někteří z nás je nemohli najít
a tak za ně pokládali celý tento svět
pak se tomu smáli

 
2007

 

 

***

V komparsu tohohle filmu
jsem kdysi hrál
jdu se podívat
a v salonku vzadu
se vidím s kamarády hrát karty
představuju se a sedám k nim
já se na mě chvíli dívá
je mladší a hezčí o dvacet let
vysvětluju jim to
já se zvedá a odchází
je mi sympatický
navrhuju kamarádům že si dám s nimi
jednu hru
hrajeme a já jim
ukazuju staré fotky
poznávají se na nich
a věří mi

 
2007

 

 

***

Závojem opadaných stromů
projíždí trolejbus
ptáci se zvedají
ke spodním holým větvím
za trolejí se táhnou jiskry
po zmrzlém jezeře padá sníh
přítomnost v tomhle světě
je hrůzná
pro toho kdo si myslí že tu opravdu je
za trolejí se táhnou jiskry
jako ve skleněných trubicích

 
2007