ANDREJ MUDRA
NOKTURNO
***
Tato noc není nocí
jen pro tmu či hodinu – je nocí
pro svou závažnost – je tou onou
nocí – o níž se ví ale neprožívá se tak
snadno – nepoznaná
zdánlivě stejná – povrchní podoba
odvádí zvědavce – až na ten chvějivý záškub
jako když trhne
provazem – třesoucí se
viselec – a víc nic než to
možná jen ta promlka – tu
noc dělá – šibenice –
mizrach – kráká jako havran
chant du coq - en avant!
***
cosi takového
mumlám jen pro
sebe – nesmím dopustit
aby cosi takového
někdo zaznamenal – je
to docela tichý až mrtvý
obraz – nesmím dopustit
aby se někdo dověděl
byť jen kuse o čemsi
takovém – nedopustitelném
cosi takového
***
Té noci nebylo
tam za oknem – jen
pusto – tam
za veřejemi – nebylo
Té noci hledal jsem
prsty – v kalamáři
začátek rukopisu
nacházeje jen – vlastní
hrot ořezaného brku
***
…z otevřených úst
povstal autor – s klapnutím
zubů ve dví překousnut
nasát a ukryt – znovu
přežvýkán – povstal
z otevřených úst autor –
v zápětí však pozřen a
schroupán – po jazyku
poválený – zas a znova
z otevřených úst…
(vycházejí slova)
***
Spjatýma rukama
zcela –
až doslovně – sepjatýma
rukama tlačen
K špalku – ječel – co jsem
komu udělal – proč to
načež nedostal jiné
odpovědi než – nejsem
tvůj soudce ale kat
Sepjatýma rukama a
to zcela –
v zavedeném gestu – zmlkl
II nausea
Ach, člověk ten nedostižný tvor
snad povstal z vyteklého oka
smrad jeho chlebem jest – však
jen se nedat zmást jeho lstmi –
tvrdí že krásu nosí v duši – je
patrno že měkké hovno
nejvíce mu sluší – lide
domestikující – všude tvých věrných sbor
vyje ódu že prý člověk je ten
nedostižný tvor – pobrukuje vůkol
hoven – němých druhů – chór
A s vyvaleným bokem a střevy
navrch lidské hlavy
doufejme dnes v hojnou stolici
Ach, člověk ten nedostižný tvor
Rodná sestra smrt a bratr mor – však
zbylí příbuzní jsou hoven mlčenlivých chór
Pour V. Jerofejev
Té noci přišel – host s kožichem
štiplavého dýmu a vodku – v podpaží
posadil se na hlavu – předl cosi velmi vážného
Té noci čekal hosta
jen nevěděl odkud kdy a kam ho uloží
ke spánku – uvažoval o hlavě ale znělo to
tak absurdně – protáhl si hřbet a zavzpomínal
Té noci nečekal
totiž žádné hosty – soustředil se
na jediné jak se vyhnout
těm nocležníkům s hebkými měkkými
břichy co voní – až hanba mluvit že
Té noci host nepřišel po tlejícím listí
cupitali zcela jistě – hrubými jazyky
se otírali o opozdilé mluvčí
Té noci každý z nich chtěl hovořit a být práv
své hlavy - unavené přízraky
s vrtícími se ocasy - nepředly
nečistily kožešiny
skrz dýmající štiplavo se potácely ke Kurskému nádraží
|