JITKA N. SRBOVÁ
Na stole
Na stole
Můj smích je vypitván
Nebesy se klenou
Křídla bílých vran
A dozráno je další ráno
Z dalších rán
Bolest noci včerejší je včerejší
A cizí
Na stole v krvi hoří zbytky čísi
Mízy
A nebesa jsou posypaná
Křídly bílých vran
Silencio
Mlčím
Pátou už hodinu ranní
Účast nízká
Čas jako vždy
Je nejvyšší
Stěny popraskaly od dýchání
Třikrát
Ruce kolem ramenou si otočím
Kdybych něco ucítila
Pohnu
Obočím
V té závrati
V té závrati se utopím uvláčím a
Pochopím
Tebe se rukama dotknu
Vzdáleně jen
Nemožná něha nezhášená
Tebe mlhovina slina skrytá
Ztišená
Lekníny otevřené jařinám
Tebou se zaklínám
Pojď
Otevřu rána a láhve nejdražší
Má rtuť
Se v serpentinách
Mlčí
Vynáší
V té závrati se
Vylnu
Ze tvých nekonečných soutoků
Jsem tvé ženy žeň
Bez ňader
I bez
Boků
Úlisně
Úlisně
Zbavím tě tvé tísně
Stačí pevně přitlačit cit
Dvakrát se nenechavě přežehnat
(Pozor na předychtivý hnát
v klíně vklíněný)
Pozor na koberce
Jsou nové
Na vejce
Jsou křehká
A na stěny
Zejména je třeba hnátem nepoškodit
Portrét nástěnný
Tvé tísně tě zbavím spolu s příborníkem
A prosklenou skříní
Na talíře
Když jde o zásahy tak významné
Nebudem se přece
Hádat
O halíře
Pod peřinou
Podívej
Pod peřinou raší soucit
A kejhá jako tažné husy
Rychle
Lásko
Přibouchni
Ať proboha nás
Nezadusí
Zvuk deště
Proč je těžké
Zachytit zvuk deště
Snad
Po
Kap
Kách
Až
Po
Mně
Steče
Ať nepřestane než jsem durch
Se modlím
Vkleče
Libo-li
Libo-li libozvučnou báseň
Jíž verše plynou líně
Pak znaveno
Se pero skryje
V klíně
A ruka samá křeč
Přetrhne řeč, myšlenku i slinu
Jež ze rtů kane
Na hostinu
Papíru
Co slova ohanbí mu kryjí
Na míru
V levém oku máš modrou skvrnu
Když pláčeš
Trnu
Že se vymyje
Litovaná
Z kouzelného ořechu anděla
Pro dobré trávení
Touhy těla
Setřásla jsem a spásla včera
Víc kousat jsem možná
Mohla
Až do dna
Dotklo se cosi v nás
A strnulo
Pod kůží vílí pnutí
Když sny se vracejí a brání obeplutí
Když srdce stáčená
Jak modrá vína
Barví číše
Pohledem po lávových polích šíje
Poklusem v klus
Cvalem v cval
Až po vrcholy rozeklaných skal
Až do dna vypijem se tiše
Už
Už ne první
Druhý
Ani třetí list
Větve zholené
Už jen kostry ptačích hnízd
Poslední puklé poupě skryté v jinovatce
Už za ruce držíme se krátce
Mrznou dlaně
A zima nás má ve své moci
Vprostřed noci
Nezbývá než věřit v rozkmitání boků
V nový začátek
Na konci roku
Být ženou
Být ženou
Být pánví z novin vystřiženou
Tichou výčitkou všem tmářům pohlaví
Chtíčem bez hlavy
Být ženou háčkovanou z běsů
Starou mapou
Být sluncem na útesu
Dusícím se líně v modři oceánu
Být pavučinou
Sedlinou nedopitých vín
Být snůškou pravd a klamů
Být křižovatkou
Matkou
Vodou svěcenou
Nocí
Krví zbrocenou
Být ženou
Být vší mocí
Neztratit se
Nezatlouci
|