JITKA N. SRBOVÁ

Na stole

Na stole
Můj smích je vypitván

Nebesy se klenou
Křídla bílých vran
A dozráno je další ráno
Z dalších rán

Bolest noci včerejší je včerejší
A cizí

Na stole v krvi hoří zbytky čísi
Mízy

A nebesa jsou posypaná
Křídly bílých vran

 

Silencio

Mlčím
Pátou už hodinu ranní

Účast nízká
Čas jako vždy
Je nejvyšší

Stěny popraskaly od dýchání

Třikrát
Ruce kolem ramenou si otočím

Kdybych něco ucítila

Pohnu
Obočím

 

V té závrati

V té závrati se utopím uvláčím a
Pochopím

Tebe se rukama dotknu
Vzdáleně jen

Nemožná něha nezhášená
Tebe mlhovina slina skrytá
Ztišená
Lekníny otevřené jařinám
Tebou se zaklínám

Pojď

Otevřu rána a láhve nejdražší
Má rtuť
Se v serpentinách
Mlčí
Vynáší

V té závrati se
Vylnu
Ze tvých nekonečných soutoků

Jsem tvé ženy žeň

Bez ňader
I bez
Boků

 

Úlisně

Úlisně
Zbavím tě tvé tísně

Stačí pevně přitlačit cit
Dvakrát se nenechavě přežehnat
(Pozor na předychtivý hnát
v klíně vklíněný)

Pozor na koberce
Jsou nové
Na vejce
Jsou křehká
A na stěny

Zejména je třeba hnátem nepoškodit
Portrét nástěnný

Tvé tísně tě zbavím spolu s příborníkem
A prosklenou skříní
Na talíře

Když jde o zásahy tak významné
Nebudem se přece
Hádat
O halíře

 

Pod peřinou

Podívej
Pod peřinou raší soucit
A kejhá jako tažné husy

Rychle
Lásko
Přibouchni

Ať proboha nás
Nezadusí

 

Zvuk deště

Proč je těžké
Zachytit zvuk deště

Snad
Po
Kap
Kách

Po
Mně
Steče

Ať nepřestane než jsem durch

Se modlím
Vkleče

 

Libo-li

Libo-li libozvučnou báseň
Jíž verše plynou líně

Pak znaveno
Se pero skryje
V klíně

A ruka samá křeč
Přetrhne řeč, myšlenku i slinu

Jež ze rtů kane
Na hostinu
Papíru
Co slova ohanbí mu kryjí
Na míru

 

V levém oku máš modrou skvrnu

Když pláčeš
Trnu
Že se vymyje

 

Litovaná

Z kouzelného ořechu anděla
Pro dobré trávení
Touhy těla
Setřásla jsem a spásla včera

Víc kousat jsem možná
Mohla

 

Až do dna

Dotklo se cosi v nás
A strnulo

Pod kůží vílí pnutí

Když sny se vracejí a brání obeplutí
Když srdce stáčená
Jak modrá vína
Barví číše

Pohledem po lávových polích šíje
Poklusem v klus
Cvalem v cval
Až po vrcholy rozeklaných skal

Až do dna vypijem se tiše

 

Už ne první
Druhý
Ani třetí list

Větve zholené
Už jen kostry ptačích hnízd
Poslední puklé poupě skryté v jinovatce

Už za ruce držíme se krátce
Mrznou dlaně

A zima nás má ve své moci
Vprostřed noci
Nezbývá než věřit v rozkmitání boků

V nový začátek
Na konci roku

 

Být ženou

Být ženou
Být pánví z novin vystřiženou

Tichou výčitkou všem tmářům pohlaví
Chtíčem bez hlavy

Být ženou háčkovanou z běsů
Starou mapou
Být sluncem na útesu
Dusícím se líně v modři oceánu

Být pavučinou
Sedlinou nedopitých vín
Být snůškou pravd a klamů
Být křižovatkou
Matkou
Vodou svěcenou

Nocí
Krví zbrocenou
Být ženou
Být vší mocí

Neztratit se
Nezatlouci