JITKA N. SRBOVÁ

S Vltavou pletky

Melodie vody zmrzlé na kost
A kosti ptáků na kamenech v proudu

Jsme vtělení
V šírání

Poslední milovníci racčí letky
Uzamčení
Bez horkých punčů v závěji
S Vltavou pletky
A s nadějí

Jsme příliš snadno
K mání

Noc teprve se svléká
Však svou náruč už rozevřela
Řeka

 

Bude to bolet

Bude to bolet
Budoucnost

Bude krást se nocí do pokoje po žebříku
Bude drancovat
Poslední dech z okamžiků

Bude poroučet
A bydlet v ohni
Budou její koně nepokojní
Dupající až do morku kostí

Bude to do krvava
Zábava

A hůř
Jak se zdá
Z nezbytí
I tak velká bolest vzkáže přežití

A místo parte
Slova křiklavá

 

V doteku plamene

V doteku plamene na konci prstů
Varování
Tvář bez těla

Stříbro stenů
Ztišená tíž
A vlny

Teď
Teď
Teď

Vědomí v uzlu vlasů zmačkané
Pod postelí uzamčený
Kufr na paměť

Ptám se -
Když teď umřu
Na nejvyšším ze stožárů
Tak blízko požáru?

Křičí -
Mlč!
Jen k okamžiku přítomnému hleď
Přadeno touhy dobře přeď

V doteku plamene
V očích břevna
Minulost tak málo teď je pevná
Jak z prachu zeď

 

Město

Město vlité jak těsto je do krajiny
Hladová láva balustrád
Hltá pohyb líný

Město
Potisící dobývaný hrad
Tanec světel
A zuby hryzající

Krajina v zimě usíná
Město však provždycky má hlad
Zbraň růstu přiloženou k líci

A přece stárne
Hroutí se
A umírá
Stupenými smysly hledá byvší slávu

Město
Stará běhna ve vyrudlém hávu -

Město šedne
Však stále není slepé
Ulice hledí do tmy
Vstříc nové zkáze štítů
Chodníků a zdí

A srdce ještě tepe

 

Vznést se

Vznést se
V serpentinách bez mrknutí
K utopení
K nadechnutí
K nejhlubším pravdám opuštěných vod

Do modré hlubiny proniknout
Hřbety tmavošedé
A bílá těla
Přítomnost
Ne ta zevšednělá

V každém dotyku jizva po křiku
Vznést se

Plout dál až k pozbytí vědomí
Břicho o útes si trhat
Jít až na hranice
Až k poslední zátočině vůle
K setmění štěstí

Vznést se a úžas snést
Úžas z nalezení půdy pod ploutvemi
V poslední ještě nevyprahlé zemi

Ve spojení

 

Sinalá

Sinalá
Tvář jak z mramoru vytesaná
Nevznešená
Opuštěná

Prázdná scéna
Ztichlé divadelní steny
Derniéra mrtvého už představení

Tvář sinalá
Klín pískem zanesený
I slzy
I ta poslední výspa ženy

Sinalá víla
Sinalá opuštěná fena
Mrtvé je co kdysi znalo touhu

Teď čeká
Na utracení
Ve sklenici louhu

 

Hnízdo

Na větvi sedí
Výčitka špatnému dosněžení zimy
Malý úkryt pro bílá mávnutí
Ticho

Čeká na první hebké ptačí břicho
A k nesnesení horká
Vejce snesená

Čeká jarní naplavení života

Zatím jen první slunce mu ve větvích
Mihotá

 

Miluji

Miluji každou tvou lež
Jakož i pleš

Leskne se v světle jak srst setrů

A nemůžeš-li už
Se postavit
Ke mně jako muž
Postav se aspoň
Proti větru

 

Stojí v žilách

Stojí v žilách
Stojí a
Sílí
Ztišené něhy bezbřehý proud

První z dobrovolných pout
(Jen si vzpomenout)

Stojí v žilách a svírá
Zaživa v žilách

Jen
Překonat co s minulostí pojí
A dát se nejen v temnotách
Ale i v světlech rozžatých
I v nich -

Stojí v žilách
Stojí v kamenných dveřích do ztišení
Jak kal v tůních starých
Stojí a čeká
Až vejde do člověka
Přes mosty s vítanými hosty

Stojí v žilách

Čeká až půjde si vzpomenout
Stojí v žilách

A stojí
A stojí

A kdo se bojí

 

Ponejprv

A
Potisící
Mezi slzy
Siréna z hlubin mořeplavce volá
Sivý hřích
K záhubě nezčeřených proudů
K oslavě nocí bezesných
Hlasem jak železem
Pastí slasti
Hlasem jak lasem ovíjí
A vládne

Na hladině snad jsou ještě vlny ladné
Za oponou očí však už všechny lesy planou
Kdesi už lovci vyšli na čekanou

Pojď a ochutnej
Mezi trním ostružin
Syrový ještě klín

 

V hřebeni

V hřebeni
Poslední je vlas
V hřebeni chvění nesčesaných řas
Vprostřed snění

Jen kouzlo aby steskem nevyklouzlo
Jen ještě jednou
Jen dokud barvy této noci nevyblednou

Setřít z nedotčené kůže pel

Ten pocit žití
Navlečený na přetenké niti
Aby nezmizel

 

Hlína

Zdusaná
Zmáčená prvním deštěm
Holá a plodná
Smola
Ta rodná
Hlína širých brázd
Hranice země vsetá pod kůži

Ještě semena neklíčí
Ještě poslední ráz zimy
Zkřehlými prsty svými
Zda urve kus krve
Zda-li

Pálí v ranním odemknutí očí

Ruleta léta však tam v dáli
Už se točí