LADISLAV NOVÁK

Malý slovník naučný Ladislava Nováka - výběr

ALCHYMÁŽE (alchymické koláže) nejsou vlastně ničím jiným než přenesením metody „spečených textů“ do výtvarnictví. Jejich bezprostředním předchůdcem byl cyklus figurativních reprodukcí s vyškrábanýma očima. Tak jsem se snažil minimálním zásahem dosáhnout maximálního posunu dané reality, a tím i maximální emoce. Koncem července 1962 narušoval jsem již reprodukce chemickou cestou a současně na ně obtiskoval písmo i obrázky z různých časopisů. Protože jsem ke svým alchymážím začal už v létě 1962 používat i reklam, karikatur a křížovek,*) staly se nesporně první a samostatnou obdobou pop artu u nás. Průběhem roku 1963 rozpracoval jsem metodu alchymáže do řady nuancí.

 

BÁSNÍK, opravdový básník, by měl být buřičem nebo osamělým nočním ptákem, ale běda! Tak příliš často není než zručným řemeslníkem, nebo (což je ještě daleko horší) jen obratným novinářem a šikovným prodavačem vlastního zboží. Ať už je tím či oním, od onoho okamžiku, kdy počne brát svoje dílo (svůj podíl na něm) docela vážně, od onoho osudného okamžiku, kdy zapomene, že je pouhým nástrojem v rukou kosmických sil, stane se něčím slizkým a nesmírně odporným.

 

DÍLO, skutečné dílo, opravdu hodné tohoto jména (ostatně velmi nepřesného a zavádějícího svou etymologií) není něčím udělaným v úředních hodinách či jako „fuška“ ve chvílích klidu, ale něčím vzniklým téměř samovolně jako ulita mořského živočicha. Přitom vůbec není potřeba, aby bylo pečlivě srovnáno, svědomitě zkatalogizováno a starostlivě uloženo v zásuvkách psacího stolu.

 

GLOSOLALIE, jeden z nejvýznačnějších typů jazykových novotvarů, projevující se skutečným „řečněním“, tj. delším souvislým mluvením v jakémsi „jazyku“, přesněji ve výtvoru podobném řeči. K takovýmto produktům dochází vždy ve výjimečných duševních stavech, jimž sumárně můžeme říkat stavy extatické. Potud prof. MUDr. Jaroslav Stuchlík v článku O novotvarech řeči a písma, Vesmír č. 1, roč. 37. Je však nepochybné, že jistý druh glosolalie může působit i esteticky, jak už ukázal dadaista Hugo Ball, expresivista Rudolf Blümner a po druhé světové válce lettrista Isidore Isou se svými druhy, pokud sem nezařadíme i tzv. abstraktní verbalizaci F. T. Marinettiho. Na ukázku připojuji báseň-glosolalii:

HLEDÁNÍ MAGICKÉ FORMULE

CHUR CHIRI CHURI BARI
CHUR CHIRI CHRÓNE
CHICHRÓNE CHIRÓNE CHRA
BARA BARI BRA

BIRÁ BRA BIRÉ BRA BIRÉ
KINKIRIKÉ KIKÉ KINKIRIKÉ
IKÉ BIKÉ BILIKÉ
FILIPIKÉ IKÉ MIKÉ
KLON ON BIBLON

BARABRON

DRON HRON HARON
BIMBALIJON DALON ALON LON
BIMBALIJON

ISTRÁ TRÉ TARÉ
KRONK ONK HORONK
HIHARIJONK
GONG HIHARIJONK
KRAKA
HIHARIJONG

DLUSTA DLÉ BALÉ
BLIK
BANDALABLIK
BABLIK
BANDALABLIK

IJÓ KRO KRU
KORKORO
KIKORKORO KRA
KIKORKORO
KRO
KIKORKORO

KIRÁ KRIK
KARIK KROK

 

CHEMICKÝ VZOREC
mé myšlenky dne 6. IV. 1960 mezi 19.54 a 20.01 hod.

 

INTEGRACE, devítidílná báseň, která vznikla spontánně v polovině ledna 1964, ačkoliv její kořeny jsou velmi staré a velmi hluboké. Vyjmenujme si alespoň nejdůležitější z nich:

  1. Marinettiho Osvobozená slova, s nimiž jsem se seznámil roku 1945 a která mě nikdy nepřestala zajímat.
  2. Tzv. asociační pokus C. G. Junga (Diagnostische Assoziationsstudien).
  3. Benseho teorie básnického textu.
  4. Princip variací a jejich rytmického řazení, s nímž jsem se poprvé setkal ve svém raném mládí při studiu básnických forem (sestina), v polovině padesátých let v díle Péguyho, počátkem šedesátých let v díle Beckettově, Monově a Nápravníkově (- ať výčet těchto jmen je jakkoliv bizarní, všichni se z různých pozic zabývají principem variace x).
  5. Populární článek o konstrukci stroje na zhotovování referátů. Tento stroj vyloučí z textu všechna formální slova, potom mezi významovými slovy hledá slova často se opakující, nakonec opíše místa, kde jsou ona opakující se slova zvláště zahuštěna. Pochopitelně mě tato zpráva nesmírně zaujala. — Styl, kterým byla Integrace napsána, nazývám rovněž integračním slohem. Podstata integračního slohu spočívá v tom, že spontánně vrhám na papír slova (buď slovesa v infinitivu, nebo podstatná jména v prvním pádu jednotného čísla, někdy i příslovce), a to tak, že zprvu začínám jenom několika málo slovy, opakuji je v různých obměnách, postupně přidávám nová slova, zatímco již „opotřebovaná“ vypouštím, abych se k nim eventuálně po jisté době opět vrátil. Je jasné, že na konečném působení textu se podílí: věcný i symbolický význam slov; statistická hustota výskytu určitého slova; asociace vzniklé vzájemným přiblížením jistých slov; konečně i rytmické útvary, vytvářené buď opakováním trojslabičných či dvojslabičných slov a zakončené zpravidla jednoslabičným slovem, nebo též pestrým střídáním jednoslabičných a mnohoslabičných slov. — Domnívám se, že integrační sloh je schopen ještě dalšího velmi bohatého rozvoje.

 

INTERPRETACE NÁHODY, druh vizuálních básní, jejichž metoda se mi v podstatě zjevila koncem října 1963 na cestě z Prahy do Třebíče. Vyhlížeje z okna na nudnou krajinu okolo Kolína, vzpomínal jsem na svoje „zenistické básně“, z nichž jednu jsem spatřil zasklenou v bytě.*) Protože jsem věděl, že nemám doma lihový lak, přemýšlel jsem o tom, jak dělat podobné vizuální básně bez laku. O několik dní později vznikla první „interpretace náhody“ následujícím postupem: Pruh akvarelového papíru, vzniklý přeložením a překrojením normální čtvrtky, se navlhčí. Hned nato se namočí péro do notového inkoustu a jediným gestem se udělá na papír řetěz skvrn, které se ihned rozpijí. Když vše zaschne, ukončí se báseň jednou nebo několika silnými vodorovnými čarami, které skvrny jaksi odstavcují, a tedy interpretují náhodu.

 

LADISLAV NOVÁK
Jsem noční autobus s karosérií tak jemnou a načepýřenou, že mohu létat docela tiše. Moje táhlé a smutné houkání bývá prý slyšet zvlášť často na athénské Akropoli.

 

MAGNETOFON, technický vynález, který se nám nabízí jako nový prostředek básnického zápisu. Přitom se nespokojuje tím, aby už hotový text byl do něho namluven, a tak snadno uchován a rozmnožován, ale žádá si své vlastní, speciální básnické postupy. Pokusím se charakterizovat alespoň dva nejvýznamnější.
První z nich je tzv. Mozková bouře. Vznikla z automatického psaní a na něm založených surrealistických her. Pravidla „mozkové bouře“ jsou tato: V seanci, která trvá deset minut až hodinu, nejméně šest a nejvíce patnáct osob má plnou svobodu přednést jakoukoliv, třeba i nejbizarnější myšlenku. Je naprosto zakázáno kritizovat myšlenku, kterou vyslovil některý z účastníků, a rovněž se jí smát. Naopak má každý právo, ba dalo by se říci i povinnost, dále rozvíjet myšlenky před ním vyslovené. Průběh „mozkové bouře“ bývá zachycován na magnetofonový pásek. Pokud účastníci „mozkové bouře“ nesklouznou do plané vtipnosti a zaujatě usilují o evokaci kolektivního vnitřního modelu, lze od této metody ještě leccos očekávat.
Druhý postup je vlastně druhem fonické koláže a vzniká tím způsobem, že jeden nebo několik (často automaticky mluvených) textů
se různě zpracovává (zpomaluje, zrychluje, stříhá, překrývá, deformuje). Při tomto postupu se musíme vyvarovat nebezpečí, abychom jazykový materiál nerozložili v ryze „abstraktní“ fonickou strukturu, a nedostali se tak do nebezpečného sousedství konkrétní hudby. Je nutné vytvářet uprostřed zvukového toku zneklidňující sémantické ostrůvky, vytrhující celou nahrávku z úzce estetické oblasti.
Na závěr nemohu smlčet své přesvědčení, že magnetofon je básnickou technikou budoucnosti. Už také proto, že vysloveně straní neoficiálním, spontánním, hovorovým složkám poezie, a tím je nejlepším prostředkem proti katastrofálně postupujícímu všeobecnému sklerotismu.

 

PYRAMIDÁLNÍ TEXT, forma experimentální poezie, kterou jsem vytvořil na sklonku roku 1962. Pyramidální text se vyrábí takto:

  1. Vezmi libovolnou knihu, kdekoliv ji rozevři a bez rozmýšlení přitiskni prst na jedno místo textu. Větu, na kterou jsi přitiskl prst, opiš tím způsobem, že na jeden list napíšeš podmětovou část věty, na druhý list přísudkovou část věty. Vše opakuj ještě pětkrát.
  2. Podmětové části vět označ od 1 do 6 arabskými číslicemi, přísudkové části vět označ od I do VI římskými číslicemi.
  3. Vezmi dvě kostky, jednu popiš arabskými číslicemi, druhou římskými číslicemi. 12 vrhy obou kostek dostaneš 12 hybridních vět, které tvoří první oddíl textu.
  4. Druhý oddíl textu vytvoříš tak, že větu 1 a 7, 2 a 8 atd. spojíš vždy v jedinou větu. Pochopitelně musíš některá slova vypustit. Tvé umění bude spočívat v tom, abys do mála slov nabral co nejvíc smyslu (respektive nesmyslu).
  5. Třetí oddíl vytvoříš obdobně spojením věty 1 a 4, 2 a 5, 3 a 6.
  6. „Superspojením“ všech tří vět třetího oddílu v jedinou větu vytvoříš čtvrtý a poslední oddíl textu.
  7. Slovo (nebo spojení několika slov), které považuješ v textu za zvláště důležité (často se opakující, podmět čtvrté části), učiníš titulem celého textu.

    Jako ukázku opisuji zde pyramidální text Adam a Eva čili 4,5 kg nebezpečí:

1

Adam a Eva upozorní obsluhu na blížící se nebezpečí.
Dnešní pásové dopravníky váží jen 4,5 kg
a měří 28 x 18 x 13 cm.
Vnější stěny domku váží jen 4,5 kg
a měří 28 x 18 x 13 cm.
Adam a Eva váží dohromady jen 4,5 kg
a měří 28 x 18 x 13 cm.
Dnešní pásové dopravníky mají podobný tvar
a jsou ze stejného plechu.
Malá televizní kamera britské firmy EMI
upozorní obsluhu na blížící se nebezpečí.
Adam a Eva na tom byli dobře.
Vnější stěny domku mají podobný tvar
a jsou ze stejného plechu.
Elektronický mozek váží jen 4,5 kg
a měří 28 x 18 x 13 cm.
Elektronický mozek upozorní obsluhu
na blížící se nebezpečí.
Dvě plechovky s kávou mají podobný tvar
a jsou ze stejného plechu.

2

Adam, obsluhující dobře Evu, upozorní ji
na blížící se nebezpečí.
Vnější stěny pásového dopravníku upozorní obsluhu na 4,5 kg nebezpečí.
Vnější stěny domku měří jen 28 x 18 x 13 cm.
Elektronický mozek Adama a Evy váží jen 4,5 kg.
Dnešní pásové dopravníky upozorní elektronický mozek na blížící se nebezpečí.
Malá televizní kamera britské firmy EMI má podobný tvar a je ze stejného plechu jako dvě plechovky s kávou.

3

Adam, tento elektronický mozek obsluhující Evu, váží jen 28 x 18 x 13 kg.
Vnější pásové stěny upozorní obsluhu na 4,5 kg nebezpečí.
Malá televizní kamera britské firmy EMI má podobný tvar jako vnější stěny dvou domků s kávou.

4

Elektronický mozek Adam, obsluhující malou Evu britské firmy EMI, upozorní 4,5 kg na vnější pásové nebezpečí.

 

SPEČENÉ TEXTY, objevené v létě roku 1960, vyrábím čtyřmi postupnými procesy:

  1. Víceméně náhodně najdu v libovolném časopisu či knize výchozí text, přitom je nejvhodnější text ne příliš dlouhý a v sobě uzavřený.
  2. V textu najdu klíčová místa, tj. místa nejdůležitější, která text konkretizují.
  3. Tato klíčová místa buď vyškrtám, nebo v klíčových slovech přeházím slabiky či písmena.
  4. Takto upravený text opíšu a opatřím názvem, pokud možno nejvzdálenějším od názvu (a ovšem i významu) původního textu.

 

SPISOVATEL a básník, jak je rozlišit? Ten první píše pro svého nakladatele, pro své přátele, pro svou zásuvku (svědomitě urovnanou), pro to a ono, je inženýrem duší, prorokem, svědkem… Básník píše. — A někdy ani to ne, někdy (té smělosti) jen tichounce zpívá.

 

STROJ NA VÝROBU BÁSNÍ snadno si zhotovíš podle následujícího receptu:
Na klikou poháněnou hřídel namontuj volnoběžně šest kotoučů tak, aby se mohly zastavit pouze
v 10 polohách. Na obvod každého kotouče upevni 10 destiček. Destičky prvého kotouče popiš podměty, druhého příslovečnými určeními času, třetího příslovečnými určeními místa, čtvrtého příslovečnými určeními způsobu, pátého přísudky, šestého předměty. Kotouče zakryj krytem, v němž ponecháš vodorovnou skulinu, takže při jakékoliv poloze kotoučů je vidět pouze šest destiček (a každého kotouče jednu), které vytvoří jeden verš prakticky nekonečné strojové básně.

 

UMĚNÍ A POEZIE? Dokud básník skládá svou báseň, je to v nejlepším případě umění. Teprve když báseň začne skládat svého básníka, je to poezie. Poezie!

 

ZENISTICKÉ BÁSNĚ vznikly v únoru a březnu 1963, když jsem překládal Cageovu přednášku Neurčenost a současně studoval zenismus. Psal jsem je takto: Na úzký pruh kladívkového papíru načmáral jsem velice rychle několik klikyháků podobných těm, jaké vrchní v restauraci dělá na účtenku (někdy jsem je i podtrhával vodorovnou čarou). Potom, dříve než notový inkoust zaschl, prudkými tahy štětce, namočeného do lihového laku, zčásti jsem rozmazal písmo a současně ovšem zakalil lak.
Po několika vteřinách soustředěného pozorování, když lak už ztratil svou tekutost, dokončil jsem báseň dřevěným hrotem násadky, jímž jsem udělal opět několik klikyháků, které se mezi černým inkoustem a nažloutlým (eventuálně i našedlým od rozmazaného inkoustu) lakem jevily bílé. — Pokračováním „zenistických básní“ se staly „interpretace náhody“ (viz tamtéž).

ukopis Malého slovníku naučného (uváděný jako Nenaučný slovník kuriozit a zbytečných vědomostí)vytvořil Ladislav Novák v polovině 60. let.