NYKOS
...
tráva před zápražím
za poledního slunce
je pořád stejná
aspoň jak se zdá
je mi jedenáct
jen pes
co byl tehdy štěně
už včera z potoka
vylézt nedokázal
Stupná
v uchu
přitisknutém na polštář
krev mi tepe
v druhém
tikot cvrčků o překot
že o půl taktu
srdce předbíhá
budu spát
až slepý soused
požne králíkům
Rurální
tak pomalou
zdá se být
chůze z jara
mezi poli
a není slyšet ozvěnou
starých povozů
cinkání kování
ani hluboké
dýchání koní
jsme v zajetí
vyjetých kolejí
koly od traktorů
Kamenice
nic tu není nové
a nic se nevrací
kameny češou
řeku po dešti
...
tráva polehlá
od deště ubitá
bahno na rozcestí
těžší a těžší jsou
všední rozhodnutí
po sedmeru všeho
cesta dál už netěší
(panna zlatovlasá
od čekání
asi umře pozítří)
Sny
a nebyla zahrada
a nebyl sad
starých třešní rozkvetlých
ve tmě tušených a neviděných
a nevíš
zda spal jsi doma
a ta sova
byla snová
...
ten sníh patří
k mnoha zimy krutostem
ta běl mi
dozajista na sítnici
jizvu vypálí
až přineseš
nezvratné důkazy jara
pak teprve
uzdravím se
Za ozvěnou
(Saše)
Moje Échó
byla aspoň hlasem
Její tělo dál
směl jsem nosit v hlavě
ale hlas který nezní
není
O neumírání
na světě
jak kočku v náručí
vždycky mě přidrží
něžně a důrazně
dvě cizí ženské paže
tak do deseti počítám
a čekám
která teď
všechny moje knoflíky
rozepne
a znovu pozapíná
...
pohledy jež
nedozněly obolely
mrkneš
hlavu otočíš
nikdy nestihnu
vrátit ti
setinu vteřiny
toho luxusního štěstí
milostná
milost?
na!
...
hřmí hřmí
do trní
chytá se chmýří
tráva se lehce
skládá v úklonách
a já sním
o lesních jahodách
na prsou tvých
jež nesním
Anamnéza
miluj mne má lásko amorální
asi netušíš jak naše milování
jak lehce proklouzne
v nicotu zapomnění
můj praprastrýc Reimunt
své dvě dcery
přál si výhodně vdát
jedna před svatbou
skočila do rybníka
druhá se z ženicha
na duchu pomátla
to je vše
co po nás za sto let zůstane
dva nejtěžší hříchy
v rodině jako vtip zapsané
Ráno
mluví šeptem
aby i čas ještě chvíli spal
aby pomaleji kráčel
v stopách v jejich dechu
nechce opustit to údolí
kde ještě ovce zvonci zvoní
i když v smíchu říká
vezmi mě
kamkoliv
už zítra
vybavit se snažím
to ráno
zachumlané v peřinách
poslouchám počtvrté
a stále dokola
Svítání
od Griega
...
měkké světlo rána
zkoušíš na omak
prsty se ti prohýbají
jak deset břišních tanečnic
pro mě i měkké
má své ostny
smiluj se nade mnou
a nad mýma očima bolavýma
zatáhni záclonu
svých dlouhých vlasů
od večera nečesaných
Noc se páře
slyším
jak noc se páře
od východu mizí
drobné stehy hvězd
i v bělosti tvé kůže
mizí zbytky záře
těch hvězd
i mé svatozáře
Adam a Eva
... a Bůh je o samotě zanechal
jména nepotřebovali
vždy na konci každé otázky
i odpovědi byl ten druhý
|