TOMÁŠ "OKEYA" KOUBEK

v čaji

sbírávám útržky básní
co uvízly
zbyly
jak jsem pil

vířím prach na dně šálku
obrazy skládám
hádám
kam jsem šel

někdy se vidím jasně
někdy se ztrácím mezi lístky

 

 

stopy

údolí bez konce
šlépěje řeky

na zemi v písku
otisky znaky

 

 

korytem potoka

korytem potoka
chodíme já i voda

mezi břehy je klid

a ve stržených březích
krvácí prameny

proud kráčí s rozvahou
vlnky zas po něm běží

a všechno jsou nitky
hebké tkaniny ticha

šídlo prošívá lem potoka
včely pijí mezi kameny

a voda je chladná
jako by snila
o zimě

o ledu na čepelích trav

ale teď je léto
a nic
neruší let
kovově černých motýlic

 

 

cesta zpátky

 

krajina srdce vítá poutníka

šikmá stezka svahem doubravou
a paseky plné sladkých ostružin

voňavý chleba - bílý balvan z řeky
horký jak poledne na pastvinách

cesty a vršky do všech stran
a na obzoru červeň střech

váhám jít dál u kříže v konci vsi
pohlédnout do zrcadla duše

 

 

co na to srdce

zlehka ponejprv jak koně z pole
a hned zas cvalem ozlomvaz

ty cesty písek jíl a prach
a klíny kopců s bučinami

v opojném slunci lehnout si a spát
vrůst tělem do blínu a do merlíku

položit srdce dole pod kostelem
a nebo jen v sadě pod jabloň

 

 

cos dostal darem

v podvečer tma opadává
od luceren a od pálenky

svléká se kukuřice jak tvůj svět
a nahá na půdu jde spát

najdeš-li červenou
můžeš se k ní jít složit

pak polib měsíc na stříbrnou tvář
a hvězdy pozdrav jménem

 

 

co nakonec

pelyněk do úst
a jít zas dál