PAVEL PETR

K poledni

Louka porostlá jitrocelem,
nohy visí v povětří,
nikdo se nebude mít k procházkám,
studánka jenom zlehka se čeří,
zem všechno zakrývá,
a já nemám ani tvou podobenku,
v relikviáři není ani kůstka.

 

 

K večeru

Vzadu v kuchyni večer voda s vránou vřela,
u stolu několik volných míst pro horší hosty,
těch nejhorších míst,
a přece se mají třást ruce,
zatím obrácená bělma zčervenala,
už zdálky vidět je jak zoufalý průvod
se smutkem vyrazil vrata.
Průvod?
Sotva několik z těch, co zesinalo.

 

 

***

V náruči zvěstník a stručný přehled pamětihodností.
Všechno bylo nějak přeházené a odbyté.
Bolelo mě temeno hlavy.
Tón obrázků byl teplý.
Na mapách byly zvlášť pěkně vyznačené slepé
              ulice, v nemocničním plánku zase barevně
              odlišené pavilóny, nikde jsem nenašel
              kout, kde by se pálily staré obvazy.
Od rozpisu jsem odcházel opět zklamaný, žádné
              jméno dnešních nebožtíků se mně nelíbilo.
Ani z pozůstalých bych si nevybral.
                                   (Trojlodí Jakuba)

 

 

Zádušní píseň

Odcházel polomem stín.
V komínku byly srovnané rubáše.
Ve smrtonosném vzkříšení.
Vanul vítr z rozsypových louček.
Zlomil stébla.
Obnažil mé milované klíční kosti.
Archu rozkolébal.
Rozkolébal pozůstalým mládencům u hrobu varlata.
Vítr se rozezpíval o oživlých vlasech.
Nebo to šramot dna lodě vplutí do mělčiny?

 

 

Louka

Každý má svého kvetoucího těla louku.
A já louku pokosenou.
Mám dnes štěstí.
V jeho rodném znamení panny.
V posteli mám vesničana.
Oči nepřivírá.
Oči neklopí.
                        (Za svítání Morava)

 

 

A Mistřín je podle mistrů

Jenom o pelu snad jsem dosud nepromluvil,
zamiluje se do něho tak marně, tak svatoborsky,
litřík vína – ten který pokračuje,
o dvou tvářích na jediné hlavě,
dotknout se jak zpěváka slunce
smutného navždy mého jazyka,
to Bože mně přece nedovolíš.
                                   (Andělům  víno)

 

 

8. února

Svlékni se ze svých hor,
zátoka je tmavá,
jsi příliš voňavý,
jsi příliš po letním jehličí,
jsi příliš poraněný,
jsi tajnosnubný noční oblak.
Ale proč, když jsem u Filipa,
ve snu tě bolel život?
vysněný život?
myslím, že tvůj přítel má skalnaté srdce
a skalnatou duši,
je vášnivý a čistý, proto mně vášnivě
a čistě a dokonale uhnul svými rty,
chtěl bych poznat jeho skalní lásku
s jasně vyřezávanými žebry,
nad nebezpečným srázem
jeho jemné porozumění.

 

 

26. února

Úžasně nemilosrdný výraz v obličeji
na krála, možu s tebou jen odejít?
mluvící znamení,
a když si na okamžik odkryje břicho,
jak si utírá tričkem pot,
v každém domě koráb a svatá hvězda,
lidový zpěvák a romantický básník,
nic jiného.
                                   (Srdéčko skonči)

 

 

Za potůčkem lásku zabít, za mořem lásku zabít

Milování je tváří ve sněhu,
zapadané sněhem je milování,
zima jak v aréně pegas,
víno ředěné mořskou vodou,
v protivětru usíná kolibřík v moři,
kardinálům papež zavírá a otevírá ústa,
tmavokřídlým kardinálům,
ledovcům na dohled nektar,
dál jižněji ve spánku tvém panic minaret,
budu se líbit ?
dál jižněji potěšit svatého žraloka,
ploutev jen zahlédnu ?

 

 

Hledám obrazy, tmu mají, nejsou jiné

Abys mě rozprostřel
na všechny paprsky
zbývajícího slunce,
nejsem doma, kde toužil bych ještě žít,
Kristus tě volá, půjdu já lehounce na ranní
a na vesnický fotbal,
také já užiju citátů a variací,
hledám obrazy, tmu mají, nejsou jiné,
někdo je vyděsil ?
a přeběhnou přes tlukot srdce mého ještěrky.

 

 

Ranní plachetnice

Na otázku ?
kosti od dětství
si pamatuju
mně praskají
tiše a v tichu jen,
na obou stranách
stejný Schönbrunn,
ale to už je dnešek
a ráno mezi třetí a pátou
jako by přítomnost vidění
plachet se vrátila.

 

 

***

Ještě ve zmatku,
ale jak kradeš,
už se mně velmi zalíbilo,
není toho moc,
poprašek sněhu,
tělo křehké jako slaměnka.
                                   (Javor mrazu javor)

 

 

***

V rozložených rukou chvějí se noviny.
Rozložené na břehu.
Přílivu ibis.
Velmi se ti líbím.
Jsem ještě kluk.
Stačím zatím na podmalbu.
Kde nehledáš důkazy nesmrtelnosti.
Sněhové vločky.
Tyrolské housle.
                                   (Řeckořím)