MARTIN PROVAZNÍK

Z cyklu Andělé na harfičkách

ANDĚLÉ NA HARFIČKÁCH

Zavřelas oči
a andělé na harfičkách
konečky prstů hladí struny

něco se pohnulo
a venku vládne mráz
pálí a píchá jehličkami

Zavřel jsem oči
a andělé na harfičkách
přimrzli jazýčky
k ocelovým strunám

a přece se hýbeš

 

 

ZIMA ZA NEHTY

Nedohořela svíčka
a bylo ráno
studené a tiché

jako když zima
za nehty
a vrána popelavá

něco jsem zašeptal
a smrt se pousmála

 

 

SMRT NA FUTRA

Sněhu bylo dost
že lidé ve vsi nepamatovali
a vítr řezal
jako když na jatkách
řezníci

dostal jsem strach
že smrt na futra

dostal jsem strach
že zařezává

 

 

ODPOUŠTĚNÍ

Nikdo po vás nechce
abyste stáčela víno
od toho jsou přece jiní

Nikdo vás neprosí
jen malá odpuštění
zůstala ležet

jak mrtvá sýkorka na ulici

 

 

MODRÉ VZORY

Jsou rána, kdy jsme sami
obyčejná rána zevšední
nikdo se neptá po příčině
prostě tak

a proč židle u dveří
a bílý svetr
modré vzory

promluv si lásko s osudem
a neptej se co se stalo

 

 

MADONA

Madonu nosím
jen když je mi těžko
to abych cítil
že nejsem sám

v srdci
a na polštáři

ustlalo si slunce
v modrém hábitu

 

 

PEŘINKY

Když jsem byl malý
přál jsem si věci
jako baculaté děti z obrázků

a bílé peří zahřeje

 

 

OBLÁČKY

A potom jsi odjela
na modrém obláčku

zůstala ležet vůně
rozkrájených broskví

na podlaze
na malém kousku tepla

ve tmě jsou všechny oči černé

 

 

ZASNĚŽENÉ BROSKVE

Usnul jsem
a zdáš se mi
zdáš se mi v bílé
Kryštofova plachetnice

a ráno se probudím
a nejsem

podzim naladěný v bílé
přivolá rychlou zimu
jako maminka
a naškrobené prádlo

a snad se mi zdáš
a nebo nový svět
tam dole
pod zasněženou broskví