MARTIN PROVAZNÍK
Z cyklu Andělé na harfičkách
ANDĚLÉ NA HARFIČKÁCH
Zavřelas oči
a andělé na harfičkách
konečky prstů hladí struny
něco se pohnulo
a venku vládne mráz
pálí a píchá jehličkami
Zavřel jsem oči
a andělé na harfičkách
přimrzli jazýčky
k ocelovým strunám
a přece se hýbeš
ZIMA ZA NEHTY
Nedohořela svíčka
a bylo ráno
studené a tiché
jako když zima
za nehty
a vrána popelavá
něco jsem zašeptal
a smrt se pousmála
SMRT NA FUTRA
Sněhu bylo dost
že lidé ve vsi nepamatovali
a vítr řezal
jako když na jatkách
řezníci
dostal jsem strach
že smrt na futra
dostal jsem strach
že zařezává
ODPOUŠTĚNÍ
Nikdo po vás nechce
abyste stáčela víno
od toho jsou přece jiní
Nikdo vás neprosí
jen malá odpuštění
zůstala ležet
jak mrtvá sýkorka na ulici
MODRÉ VZORY
Jsou rána, kdy jsme sami
obyčejná rána zevšední
nikdo se neptá po příčině
prostě tak
a proč židle u dveří
a bílý svetr
modré vzory
promluv si lásko s osudem
a neptej se co se stalo
MADONA
Madonu nosím
jen když je mi těžko
to abych cítil
že nejsem sám
v srdci
a na polštáři
ustlalo si slunce
v modrém hábitu
PEŘINKY
Když jsem byl malý
přál jsem si věci
jako baculaté děti z obrázků
a bílé peří zahřeje
OBLÁČKY
A potom jsi odjela
na modrém obláčku
zůstala ležet vůně
rozkrájených broskví
na podlaze
na malém kousku tepla
ve tmě jsou všechny oči černé
ZASNĚŽENÉ BROSKVE
Usnul jsem
a zdáš se mi
zdáš se mi v bílé
Kryštofova plachetnice
a ráno se probudím
a nejsem
podzim naladěný v bílé
přivolá rychlou zimu
jako maminka
a naškrobené prádlo
a snad se mi zdáš
a nebo nový svět
tam dole
pod zasněženou broskví
|