Růženin lom

na dně lomu roste
t i c h o
vápenným mlékem jezírek
nakojené

shora tlačí prsy bledé
než dozní
křik
káněte

*******

stín motýlích křídel
pečetí tvou tvář

uvízl jsi v slunci
pudrujícím se
nad řepkovým polem

zlomená pečeť
kukla co stvoří motýla

Prosiecká dolina

po hostině obrů
kosti Matky pohozené
mezi talíři
lopuchů

věkem zkameněly

Pod pozlátkem

Kachny
s vodní vlečkou
chvátají
do dáli
Perutě hladiny
pořezané sluncem

Skokem se roztříštím
o naplaveninu dnů

Až na dně
           mi do uší
                      zašeptá mušle
                             ššššššššš

***

jak plátek uschlé růže
byla lehká křehká
mrtvá
moucha

jak procitnutí
z bzukotu snů

Únava

beztvarý pohyb těla
víčka přivřená mezi světy
průrvou procházím
hraniční pásmo
tam a zpět

za zády snovody
sny
čenichají bdění

***

keře šípků párají cestu
propadáme
liliově
s květy sněhu

pod závějí vůně
prosyceni silicemi
klíčím ti v žebru
rosteme v sobě
poupě pod sněhem

Tracyho tygr

plížil se tudy
před námi dvě řady korálků
stop
nezahlazených
a z padajícího sněhu už nemám strach...

sledujeme jej
instinktem slepců
polibků lační

jeho lesklé oko
v němž se houpe svět
jak v křišťálové kouli
nás pozoruje

rozkošnicky mručí
Tracyho tygr

Praha

Bzučící úl
Průmyslového paláce
medové plástve
naplněné sluncem
V oku
letargického psa
utkvělo nekonečno
V jednom okamžiku
na obloze
letí mraky
stuha tryskáče
kouř komínu
Skulinou v zábradlí
Nuselského mostu
to táhne dál…

Gillesově ženě

v polotmě
klopýtá o své tělo
světlo nese v dlaních
voskovice útlá
uvnitř ženy
nestačí vysvítit
psí stesk
leskne se
v polévce dnění
obojek
zarostlý v mase
v půlkruhu života
větří pach
dny čpí močí
potulných vin
plicní sklípky
zatopené zoufáním
na vrcholu
je řídký vzduch

padá
lehce

Haiku

ve spleti ulic
klepání berle času
rezonuje v oknech

Haiku

hvězdokupy
na nesmírné louce
shrabe zrána nový den

Haiku

let labutí
pleskot pláten na tkanici
nebe – vanutí