SIMONA RACKOVÁ

Ze sbírky Přítelkyně (duben-červen 2002 a leden-květen 2005)

***

Kde mám pořád brát
tu trpělivost
řekla

já vim
mám se jen tak otočit
zavlát mu sukní
na cestu

a pak se zase zjevit
mezi stromama

usměvavá
a bez krvavejch stop

 

 

***

jen co jsme vytahali nahoru jeho batohy
vrhli jsme se na sebe
řekla Alena
a malou vidličkou ukrojila kousek tiramisu
(seděly jsme v té nové kavárně na Vinohradech
kousek od jejího bytu)

bylo to jako v trapnym americkym filmu
nechávali jsme za sebou
takovou tu cestičku z oblečení

usmála se

Jirkovi jsem řekla
že mi přijede kámoška z Londýna
takže se jí budu muset věnovat

a že nechci aby s náma chodil
protože se před nim stydim
mluvit anglicky

 

 

***

dneska
jsem rozsazovala kytky

dělal jsi to
někdy?

rvala jsem od sebe
kořeny

neměly prorůst
navzájem
měla jsem to udělat dřív

myslela jsem na tebe
když jsem dneska
- zrovna se smrákalo -
když jsem
přesazovala kytky

 

 

***

Co ty žaluzie?
Co tady dělaj?

Chci na svý tělo
plný světlo měsíce
dorůstá tak pomalu
čekám celej měsíc
než se sejdem
na jedno mizerný kafe

Zbytek času
mi rozřezávaj tělo
na tenký proužky

Neznáš to odněkud
miláčku
můj muži?

Neznáš to odněkud
sestro?

 

 

***

Cha - píše mi že potratila
řekla když si přečetla zprávu na mobilu
pak ho schovala zpátky do kabelky
a napila se vinného střiku

Takže žádná svatba nebude
no proto
pěkně mě to štvalo
že by se vdala dřív než já
- dyť je o dva roky mladší!
Švagrová...

Pak jsme se všechny znova bavily
o společných časech na gymplu

 

 

***

Jestli - až se to narodí -
bude v noci řvát
strčim ho pod studenou sprchu
(byla v osmým měsíci)
takový věci se u nás trpět nebudou

V říjnu jsme se jí pak ptaly:
A co porod? Hrozný?
(dívaly jsme se na ni se strachem
a zvědavostí jako děti)

no
nejhorší bylo
když šel Honza přestřihnout pupeční šňůru
musela jsem se dívat jinam

nemohla jsem snést to pomyšlení
že to malou třeba bolí

 

 

***

když je mi smutno
řekla mi máma
koukám na hotel Rhea
víš jak jsi mu říkala Svíčka
když jsi byla malá

myslim na to
že ho taky vidíte
od vás z kuchyně
teda ne tak dobře
ale když se trošku vykloníš

- no jo to je fakt
třeba se taky zrovna dívám...
ale co máš co koukat na hotel
máš mi zavolat když je ti smutno ne?

jenže ona nechce rušit
když mám ‚ten svůj život‘

už mě ani sama neobejme

 

 

***

vyprávěla:
když jsem byla nemocná s tou angínou
doktorka mi při jedný kontrole řekla
jo a s vaší maminkou to nevypadá nejlíp
berte ji trochu mezi lidi
na výstavy do kina aby přišla na jiný myšlenky
doslova řekla‚ bylo by škoda, kdyby‘ a víc nic

vono to stačilo

jenže sakra kdy
a taky co - aby ji to bavilo
a taky aby se moc nenamohla
přemejšlela jsem nad tim
ale nic pořádnýho mě nenapadlo

v noci jsem se vzbudila
došlo mi že bych měla mít nějaký spojení
na její známý kdyby se něco stalo
že ani nevim
od koho dostala první pusu
došlo mi to všechno

brečela jsem
ale potichu
abych ho nevzbudila

 

 

***

navazujeme na sebe
ve slovech pomlkách a gestech

chvíli si jen tak pohráváme s hrnkem
rovnáme pytlík od cukru
a promáčenej sáček od čaje

když zavřu oči
mám u sebe život
jakej by mohl bejt
těla v těsný blízkosti
voda, barvy

já vim nemá to smysl
ale kdo taky tvrdí
že všechno nutně
musí mít smysl?

Co zbude
až se zbavíme všech snů
a strachů?

co
zbude?

ty to víš?