JAKUB ŘEHÁK

Pražské civění
       Petru Královi

+
hltavé zvíře které nemá domov
zvíře bez končetin

ulice v zorničkách bez hodin
chodíš po poledni a rozteklá plástev února
padá ti k nohám

+
Hlava občerstveného dne

jedete do Nuslí a šedé pásy ohrad zabořených ve včerejším bahně
lemují jemný pohyb bund

co je to rok?
rok vidí bdí

déšť mží nad oťapkaným náměstím
na procházející hlavy
a dál s námi zakládá blátivý film
do promítačky města

někdo v nátělníku holí se v okně
někdo zas zrcadlu význam přikládá

+
Hranice tramvají

dávná podezdívka s břečťanem náhle dobře je vidět z kavárny
kde zhasla světla a jen na pódiu potmě potměšile kdosi čte

zatímco z holky ti jde hlava kolem
svět rozumí rozbíhavým hrdinům

v dálce skočit do plátna
pozorovat kruhy na hladině filmu

+
hlahol zídek starého nádraží
bláto z chodníků stoupá vstříc
naškrobenému pachu prádla
vystaveného v oknech
v šedých kalužích

ahoj zdravím tě očima páry
cihlově červený přízraku
v chladu ranních ulic
za vrzajícím smogem tě zdravím
vidím pochodovat podkolenky
směju se měděnému vzduchu

neptám se komu patří začouzená tráva i roh zteřelého zdiva
rád tě potkávám
rád tisknu vlhký lem prádla
schovaný za tkaninou

 
(úryvek z delšího cyklu)

 

 

V jazyce Sevan

povím ti Brigito chlap brousil nůž
o chodník tam u Anděla
snad Rus snad Bulhar
ale tys na mě hleděla
jinak než dřív - snad po rulíku
s široce arménskýma očima
- to mluvila z tebe
droga Ararat
ať září balkán
Byznac - nová je tu

jaký že přišel věk? nevím
svět netočí se mi pod rukama
tramvají valila vodka
zatímco ty stála jsi blíž
úsvitu a byla asfaltově horká
dávno už v průjezdech řev
nedrhne stín ale kdo mluvil
v podzemním baru
s houfem Asiatů na bednách
od jogurtů?

povím ti Brigito
Mesiáš
jsi kov tekutého kovu
jsi kouř
výkřik petard
princezno nádražních košů
v jazyce Sevan zpíváš
zatímco za plentou
čeká dav zákulisních mužů
stahujících úd ale ty vyprávíš
kterak jsi ve snu byla
dekapitována
a já ti rozumím

 

 

Past na Brigitu
       pán který tě zabil smutně otevírá knihu
       Effenberger

je to dům s mnoha zámky a vstupními dveřmi dům s rotujícím průčelím
bloudíme rozestlanými peřinami
plíseň prorůstá každý náš pohyb
náš tajný hrad z prádla
pavouci spouští se na nitích do otevřených úst
kos zpívá pod podlahou

chytil jsem tě na zvuk
Brigito to si pamatuj na zvuk dřeva a kovu
myší zvuk
za zavřenými okny pršelo několik dní
nikdo nedopovídal
z nohavic byl cítit čaj
černá smítka

co je to
z očí mi padají útržky kůže
kruhy pod očima
usínám ale na schodišti neděje se nic
cinkání měděných špehýrek
sousedé nájemníci vstávají diví se
jediná noha nezvířila schodiště po celé roky
teď jsme tu my

už běží večer Brigito ulice nechystá odpověď
stín sukně třepot papírového sáčku s černou ryskou
nedává odpověď

vezmi rozum do hrsti
už jsi to zaslechla podél nábřeží to dýmá
už jsi to zaslechla
hoří auta a odpadkové koše raněná těla ukrytá ve sklepech na uhlí
kam běžíš nechceš to vidět chodník tě přikrývá a horký povrch sálá jako noc

zrnící prach podél zvolna rozžehnutých lamp
vlhká těžká vůně na nábřeží
hnijící kusy dřeva zborcené do vody poblíž železničního mostu
na Výtoni

vcházíš do křoví a uléháš na zem
cestičky potkaních hnízd
závěje navátého písku podél vytažených sukní
uléháš na zem
noc posílá svítící lodě ke skále u řeky kde se otáčejí a vracejí zpátky k tobě
svlékáš si šaty a potom se to stane

cítíš že čas se přelévá
je jako velká kapsa vody
nabývá těla
můžeš jej uchopit rukou
anebo pojmout ústy
na chvíli není slyšet nic
jen opatrné kroky nájemníků
hvizd pronikající skrz sevřené prsty
nahá kůže je uvnitř rudá
stěny prsty úryvky kůže
slída nehtů ve zdi jako v dlani
zvuk bosých nohou anebo pohyb
unavených rukou
vklíněných do cizích dlaní
jen okamžik
a měkké prostory
v teple těla
v zákoutích látky
mají navrch

slyšel jsem tě dobře
Brigito šelestíš
v masce červotoče
na vnitřní straně víček
sošky zavírají oči
a ty půjčuješ jim jediný zvuk
kterého jsou schopny

potom se oči zavřou
co je to
výstražné znamení

dům s mnoha zámky a vstupními dveřmi
dům s rotujícím průčelím
na které někdo chrstl asfalt
měla jsi masku
v tvém nose bydlel cvrček
později tě zahlédli na jiných místech už oblečenou
okusovala jsi jablko v cizích ústech
chytil jsem tě na zvuk
vzpomínáš
past sklapla
zpíval jsem pod podlahou

 

 

Ranní epos - byt

byt náhle prázdný pátral
po pažích co ještě
před chvílí bledé
lezly ven z orosených peřin
za stěnou hučel sníh
dým smýknul se
blikající mědi botníků
v šeru hučely
ranní samovary
država výkřiku
jež vedla šustotem
nahých pokrývek
doznívala v letmém objetí
pravda tvých zad
převíjejících řetězem páteře
neznámou kůži
promluvila ke mně
nad lůžkem cukr
maz slídy pokryl oken stín
hledal jsem dlouho tvoje vlasy
v zasněžených policích
celé dlouhé minuty
jsi procházela za mžení
kuchyňského prachu předsíní
koleje vedly postelí
brzy už nástupištěm
bytu táhnul rudý hvizd
hrudník zakrojený do tmy
hustý vazký sníh
když nepřichází smysl
je tu hmyz otázek
jsme tu my
zdvihla jsi ruce
do zmoklého přítmí
i já je zdvih'