TOMÁŠ ŘEZNÍČEK

Až běda

povětšinou odcházejí
pro okolí v tichu nerozpoznáni
jen tak od kávy
od rozečtené knihy
oběda            po běžném hovoru
až běda co se
když už po všem
musí domýšlet
nebo naladit v televizoru fotbal
dělat jako že nic
nebo jít na pivo
a nemyslet
abys někde čirou náhodou nezakop

 

 

Volá

srpek měsíce nad pastýřskou stěnou
naproti věž děčínského zámku s hodinami
dal bych si bůček
kdybych ho jedl
i polévku s dršťkami
které už vůbec
ale ten…
jen prachobyčejný cit
který…

 

 

Takové to dokonalé soustředění

Třeba (?)

údolím Labe
nese se
hlas zvonu
polední řeč neděle
za světla půlden
s rodinou ke stolu
aby  jsi          kdy na knedlíky
věděl

 

 

Zaběhlí

na pivo domů!
vidím to vidím
kolem tesk(n)a tesknoty
až se zalykám
domů k ženě tě to žene
kde je cítit dobře
však to vím
zaškobrtlý až
až až i zvuky
ženou hlavu nohy
v divém divném prostoru
na pivo! domů
zahlasita
          hlomozím

 

 

***

v neděli v poledne
proplul bílý oblak
ostrouhaný muž
a odněkud z útrob
jak na náměstí
ozval se klapot čápů
paneláková hvězdo
co prožilo se
v jediné místnosti
nad pokojem proutěný koš
pro plaváčka pluje
se žlutým kocourem
co nestihne („né věčnost“) zkamenět

 

 

Klíče

ložnice
strážnice
železniční stanice
půda
chodba
mříž
ale v lese pod sněžníkem
který obléká se mraky
viděl tolik…
…se tomu nevyrovná
žádný…
          co já vím

 

 Básně jsou z připravované sbírky, která vyjde v nakladatelství Protis.