RICHARD R. KLÍČNÍK

Jarosloví

Budu vám nalévat pupeny
Bando!
Abyste neřekli že škudlím o mízu

I druhou mám pro fajnšmekry
a chlemtat nechávám
ji z klínů obrostlých
brzkým jarem

 

 

***

Matce když dceru kradou
pod rukama
pod svícnem
se slzy nestírají

Ještě včera
sama spěšně zhasínala svíčky

 

 

S Valentýnem nesouvisející, ba přímo o jindy

Ňadrásám ti na záda
báseň na ňadra

To abych nerušil jejich kruhy

Aby nezvadla

 

 

Nedělní mše

V kostelních škamnách
v parném létě
bez prádla naschvál sedají

Ve vůni
která svazuje tě
jinak se modlí

potají

 

 

***

Jak má milá, jak ta voní!
Jeteli, já voním po ní!
Půlnoc světlá jako ona,
provoním se, než noc skoná.

 

 

Podzimní slavnost

Pořádali jsme
Slavnost vypouštění bazénu

S velkou pompou jsme postávali
a divili se

Stejně jako v nejparnějším létě
mělo dno stejnou barvu s oblohou

 

 

Jak se mi

Napsal jsem báseň
jak se mi

Jak se mi na perónu roztrhl pytlík s pomeranči
Jak se mi jeden zakutálel pod lavičku
a zbylých šest na kolejiště

Kam jsem nesměl!

Jak se mi vysmály dvě malé holčičky
se zkaženýma zubama!

Jak se mi zmlžilo
Jak se mi udělalo nedobře

Jak se mi začalo nenávidět pomeranče
Jak se mi
napsala báseň

 

 

Ukolébavka

Táhni už do betle
(můj synku dadej)

Ty ksindle malej
(mé dítko rozkvetlé)

Neřvi ty sopláku
(utřem ti nosík)

Ty hroudo boláků
(neplakej tolik)

Fotr chce zalomit
(tatínek vstává)

Tož mám tě kurva zbít
(už klesá ti hlava)

 

 

K vrcholu

Zlámalas mi ruce milá
přesto stále jdu

Zlámalas mi nohy milá
já přesto ještě jdu

Na srdce jsi útočila
však dál se drápu k Ještědu
na orbitální rozhlednu

Konec už je v dohlednu

 

 

Průzkum

Ve světle dlouhodobých snah
konečně jsem si jistý:
Podzimní dívky jsou v knihovnách
pod spadanými listy

 

 

Drnholec po vinobraní

Jen dýchat
mezi sloupky vinohradu
něžně křísit žlutou trávu

Sledovat jak poslední žebřiňák
míjí posledního špačka

Doplivneš až na Pálavu

a lidé kolem s rozvahou
jdou do sklepů mačkat šťávu
pod rozfoukaným nebem

V sobotu se všude mlčí
jak lidé v kostele dvou věží

Pláče jen dřevo v cirkulárce
nad holým viničem

 

 

S jakou starostí jsem se choval

Amantovy boty přitom leskem krůpatěly
a tvoje oči se krystalicky blyštěly do měsíce

To mlází bylo z lísky
lístky ti padaly do obličeje
i do kalhotek

Sílím jak podzim
Nemrava nemravná

Jak dlouze jsem tě vybarvoval
v nočním šerosvitu

Tah tahem
lupínek po lupínku
abys nebyla jenom z odstínů černi!

 

 

Infarkt

Cítil jsem jakýsi na hrudi šelest
Trochu se setmělo
trochu tu zchladlo
chtělo to malinkou zídečku přelézt
a možná na chvíli pustit to pádlo

Jenže co kdyby to
Nedopadlo?