Okřesaná
Okrouhaní na košťál
na dřeň až setřelé rysy
ze kterých nevyčteš
které pozapomněly
včerejší kdysi
Ale tvrdí jsou
na kámen okřesaní
na samé srdce strádání
I ruce zdřevěněly
nejde se podepřít
Vinobraní
Pevně se v touze pneš
kde slunce ještě trochu pálí
Jsi celá spanilá
však s radostí všem pleteš hlavy
Tvůj háv jen sladkost ukrývá
z níž necháváš si uzobávat
Jen pohled příslib noci dává
v níž v proudech se lije šťáva
zralá tady pod Pálavou
V tobě našel jsem tu pravou
dál už nikam nemusím
Vinná
Jsem bílá
humor trochu sušší
jsem plná kyselinek
Tvé víno s přívlastkem
můj milý
s přívlastkem shodným
jako ty ke mně
Sváteční
Spálím se jako františek
budu jen vyšeptalý popel
až budeš ráno odcházet
vůní naplněná
Olivová
Pil lák jsem z oliv
na žízeň v parném dni
ale v žilách stejně kolotalo
až k morku vzteklé slunce
Mělo tvou olivovou pleť
Zima v Pavlově
Je ticho v Pavlově
jak před lety je dneska
jen domky kvetou v mrazivém usmrákání
a vedle Pálava
zakletá bílá kněžna
a šperky hradů na ní
jsou z kosti mamutů a z vinných listů
Když chvilku postojíš
na vratkém zdejším rynku
jistu máš chvíli pocitů z té révy
která ti pod kůží i pod nohama zurčí
jež v domech prastarých
pod nebem vymeteným
na Venuši volá
Okolo Martina
Jehly ledu v blátě
se stopami všech nohou
jež denně chodily konejšiti víno
když bouřilo se v sudech
Teď potichu jen dříme
v přívětivých sklepích
aby v mrazech tvrdých
měkce nás vzbudilo
Před vinobraním
Už zase voní sudy
v Drnholci na Husovce
Staví se hradby zas
z vinného kamení
Potůčky z jeskyň sklepů
na loňsko vzpomínají
Posledním loňským vínem
večer pak odmění
Dávnějarní
Pryč jsou ta rána s otevřeným oknem
kdy pouštělas nestydatě
ňadra
zpod peřiny
do vůně posekané trávy zvenčí
Modřejší nebe nikdy nebylo
a domovnice odbíjela sedm
klepáčem na koberce
Milostná
Nejtěžší bolest cítívám
když kráčím kolem vinohradu
Z modré se mi točí hlava
Ze zelené srdce
Rohová
Těch babek jsem se vždycky bál
jak s těžkými kabelami
na rohu klepaly smrt
Jako otec kosu o sobotách
Měsíční
Za nocí v nichž jsme chodívali
jen tak v krátkých rukávech
rostl měsíc jak rostla naše chuť
A podobenství skrývával
on i my
jak rtuť
Škunerová
Nemám rád místa Prahy
v nichž nedosáhnu na dno
Mám ale čtyři těžké viny
a kdybych utonul
Jen dobře
V pilířích mostů lampy tady
kreslí žebroví mrtvých škunerů