RICHARD R. KLÍČNÍK

Okřesaná

Okrouhaní na košťál
na dřeň až setřelé rysy
ze kterých nevyčteš
které pozapomněly
včerejší kdysi

Ale tvrdí jsou
na kámen okřesaní
na samé srdce strádání

I ruce zdřevěněly
nejde se podepřít

 

 

Vinobraní

Pevně se v touze pneš
kde slunce ještě trochu pálí

Jsi celá spanilá
však s radostí všem pleteš hlavy

Tvůj háv jen sladkost ukrývá
z níž necháváš si uzobávat

Jen pohled příslib noci dává
v níž v proudech se lije šťáva
zralá tady pod Pálavou

V tobě našel jsem tu pravou
dál už nikam nemusím

 

 

Vinná

Jsem bílá
humor trochu sušší
jsem plná kyselinek

Tvé víno s přívlastkem
můj milý

s přívlastkem shodným
jako ty ke mně

 

 

Sváteční

Spálím se jako františek

budu jen vyšeptalý popel
až budeš ráno odcházet

vůní naplněná

 

 

Olivová

Pil lák jsem z oliv
na žízeň v parném dni
ale v žilách stejně kolotalo
až k morku vzteklé slunce

Mělo tvou olivovou pleť

 

 

Zima v Pavlově

Je ticho v Pavlově
jak před lety je dneska
jen domky kvetou v mrazivém usmrákání

a vedle Pálava
zakletá bílá kněžna
a šperky hradů na ní
jsou z kosti mamutů a z vinných listů

Když chvilku postojíš
na vratkém zdejším rynku
jistu máš chvíli pocitů z té révy

která ti pod kůží i pod nohama zurčí
jež v domech prastarých
pod nebem vymeteným
na Venuši volá

 

 

Okolo Martina

Jehly ledu v blátě
se stopami všech nohou
jež denně chodily konejšiti víno
když bouřilo se v sudech

Teď potichu jen dříme
v přívětivých sklepích
aby v mrazech tvrdých
měkce nás vzbudilo

 

 

Před vinobraním

Už zase voní sudy
v Drnholci na Husovce

Staví se hradby zas
z vinného kamení

Potůčky z jeskyň sklepů
na loňsko vzpomínají

Posledním loňským vínem
večer pak odmění

 

 

Dávnějarní

Pryč jsou ta rána s otevřeným oknem
kdy pouštělas nestydatě
ňadra

zpod peřiny
do vůně posekané trávy zvenčí

Modřejší nebe nikdy nebylo
a domovnice odbíjela sedm
klepáčem na koberce

 

 

Milostná

Nejtěžší bolest cítívám
když kráčím kolem vinohradu

Z modré se mi točí hlava
Ze zelené srdce

 

 

Rohová

Těch babek jsem se vždycky bál
jak s těžkými kabelami
na rohu klepaly smrt
Jako otec kosu o sobotách

 

 

Měsíční

Za nocí v nichž jsme chodívali
jen tak v krátkých rukávech
rostl měsíc jak rostla naše chuť

A podobenství skrývával
on i my
jak rtuť

 

 

Škunerová

Nemám rád místa Prahy
v nichž nedosáhnu na dno

Mám ale čtyři těžké viny
a kdybych utonul

Jen dobře

V pilířích mostů lampy tady
kreslí žebroví mrtvých škunerů