TEREZA RIEDLBAUCHOVÁ
Don Vítor si hraje a jiné básně
(Ukázky ze stejnojmenné sbírky)
Baletka, věž a Viking s koníkem
Skvrna na zdi padá do vody
zlatá baletka připoutaná za nohu ke stropu
se zmítá ve větru
věž Lorety ho fouká oknem
plive kaštany s rozraženými hlavami
a žvance listí
nasáklé klihem a kolomazí
napuchlá ústa prskají déšť
v kaluži v mém pokoji stojí oči
listy se plouží pomalu po hladině
potopené lodě
potopené oči
baletka nad kaluží dělá kmitočty
větru se brání kouř
Vikingovy cigarety
baletku podepírá malým olověným koníkem
Vzpomínka na Velkou biskupovskou noc I
Přišla jsem se poranit o tvé tělo
bylo tekutě zlaté
jako podzimní slunce
Hrušeň za oknem byla nahá
oblá jen v místech
kde se jí v uších houpaly hrušky
Proud našich vlasů byl jako
voda v horách
létala ochmýřená stébla
Hledal jsi mě
Našel jsi bílou mořskou krajinu
v dálce se rozplýval modrý chodec
Vzpomínka na Velkou biskupovskou noc II
Jásavá krása dnů které jsme spolu prožili
planou jako andělé s pochodní
listopadový večer září tisíci světel
z pětileté noci jsem vyšla silná
ožehlá plamenem bolesti
připravená vydat ti tajemství svého břicha
***
Prostory které jsme ztratily a které nás svírají
Poslepu nahmatat okna, nábytek, dveře a cukřenku
Pán shrbený nad stolem luští křížovku
Lampičkou si svítí na mřížky, popelník a propálený ubrus
Okno dokořán k cestě do hospody
Ucítit tabák ze záclon a zdí
***
Jako cizinka chodím po této zemi
džbán měsíce lije mléko na zem
průchody domů jsou dlouhé
zlaté okno vzadu
potom nějaký potichý zvuk
možná dítě u prsu
anebo kočka
Košice, 3. - 4. února 2006
***
Otvírám se lidem
a oni se otvírají mně
sypou se perly, rubíny, drahokamy
otvírám se až tak
že mi pukají tepny
proudí z nic zlatá krev
Všichni jenom na chvíli
zastiženi ve svých samotách
Viking jako veliké nalakované L
Viking jako veliké nalakované L
sedí před modře ranními okny
vzápětí už si kreslí autoportrét
dívá se na sebe do zrcátka
Moje a její touha
Rejnok noci se přelévá od okraje na okraj
přetékající víno svědí
do zmačkané kůže lilku
teď zakrojuješ
je měkká, voňavá, s drsnou dužinou uprostřed
bradavky má jako abnormální modré náušnice
prsa svážená pod tíhou mléka
užuž podávaná ke kojení
moci tak milovat ženu
přivonět k houslím jejích zad a půlek
vsunout jí prsty do stromořadí břitkých mečů
přikládáním úst na modrý medailonek
ochutnat její tajemný vnitřní pohyb
Vlasy má černé a ostré jako meče
Moje sestra není vidět
v tom neustálém mazlení se smrtí
její tenké tělo je impregnované tabákem
když vejde do kavárny muži začnou myslet na býčí zápasy
zavoní pomeranč prudce rozmačkaný v dlani
sestra prochází zahradou a u každé rostliny mění roli
a stává se:
Vůní,
Nožem,
Pohybem,
Utržením,
Výkřikem,
Střepem
Svítáním
stravuje ji touha
po Kentaurovi s pyjem který kvete jako lilie
Jmenuje se: Tanec končící svatou nevinností
Zrcadlo
lidé chodili nocí
zvedali ruce: hořely jim prsty
pod obloukem hlohu
se v krvi začernala dvojice
prohlubně se naplnily vodou
tělo vyklenulo schody s listím nasypaným u kraje
kulatá fontána
napřimuje oblouky rukou
její smysl je v přijímání třpytu
procházejí se v ní rackové
a děti s velkými červenými holínkami
takové jsem omývala ve snu: chlapečkovi jménem Tadeáš
|