MILOŠ ŘÍHA

Deset veršů pro Jidáše, mého bratra

(Teátr pro dvě osoby, Jidáš recituje a Kristus mlčí)

(mlčení 1.)
bylo to tak že všichni klekali
a tleskali a smáli se
zjiskřil se čas
I. Lk (22, 22) Syn člověka jde a běda tomu, kdo jej zrazuje

ležím si na srdci
           jako lež
           jako prázdná dlaň
na cizím tepu
vím kde se křivě končí život
a přeci si vezmu závist
za rozškvířený obličej
a vlasy slepím
           potem
(mlčení 2.)
a pak ty prázdné úsměvy
od hlavy k patě kamenují
zítřek dneškem
II. Ja (13, 10) … i vy jste čistí,ale ne všichni…
 
těším se na další noc
kdy se nedočkáme
a světla stejně
vyvzlykají ráno
příliš brzy
(mlčení 3.)
věřím a nevěřím
jsou slova hlupáků
a jiných
III. Lk (14, 10) Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme měli učinit.
 
rozbil jsem obě kolena
           jak to bývá šťastně
křísla mnou přítomnost
o betonová ňadra
a já klel až se zelenalo nebe
postižen krvetokem a rozedmou úst
                                jsem plakal
(mlčení 4.)
všechno co poznáš není
Bůh
Nic nikdy nepoznáš
Nic je
Bůh
IV. Mk (2, 10) … syn člověka má moc odpouštět hříchy…
 
plakal jsem na rameno
obyčejných andělů
trhali si peří
            a vlasy
            a každý věděl Proč
se schoulit do sebe
a trhat leporelo
nepomoci
(mlčení 5.)
koupit provaz
pole Hrnčířovo
a jeden strom
V. Mt (10, 10) … neboť hoden je dělník své mzdy…
 
mám ty stříbrné mince
ještě mi zbývá do třiceti
           mnoho let
zabalím je na váhu
budou mít nekonečně
a já je ponesu
kam ukáže paprsek
ranních novin
(mlčení 6.)
Bůh udělá zázrak
skrze člověka
a jeho svobodnou vůli
VI. Mk (9, 10) … co to znamená vstát z mrtvých…
 
vyškrábal jsem si do hlíny
zvláštní modlitbičku
            ale smyl ji příval nohou
a já tam seděl
jako prázdné místo
v radosti ostatních
kořeny vzdálenosti mi vzaly sen
            o zelené vodě
nemám jen ty co bych vrátil rád
ale dnes se sny nevrací
(mlčení 7.)
blaze mrtvým
patří jim hrob
i další cesty
VII. Ja (1, 10) Na světě byl, ale svět ho nepoznal.
 
vyhánějí slepé stíny
přišel vrtošivý cestář
a rozhání se prázdnou lopatou
            a je mi přece líto
opadaných stromů a vykoupených
co už nepoznají jaro
(mlčení 8.)
sedm polnic ano
čtyřiadvacet starců ano
a Beránek
VIII. Mk (1, 10) … uviděl nebesa rozevřená a Ducha jak sestupuje na něj…
 
pak bylo zjevení
za poločas rozpadu
já zlámal jsem si v kříži vaz
troubil na polnice
            vymodleným dechem
a ztratil hlas
a směr zvuku rozhostil ticho
(mlčení 9.)
polib mne
a jdi
v pokoji
IX. Mk (14, 10) Jidáš Iškariotský šel a zradil ho.
 
noc se mi tají do záhybů
černého svědomí
andělé zvrací
            zvláštní ptáky
            a oni uklovou
            z prázdna moji míru
jakoby se člověk opil
(mlčení 10.)
vstal jsem a šel
a vy mne následujte
kam budete chtít
X. Mk (11, 10) …Hosana na výsostech
 
obtěžkává zítřek v nohách
které jsou tak zvláštně naše
když pálíváme v sobě Boha
a odříkáme otčenáše
 
krvácí dny babí léto
o nás o všech kdosi ví
a bolševníky v polích kvetou
a kříž v mezi reziví