PAUL SIMON / FIN

Leaves That Are Green

I was twenty-one years when I wrote this song.
I’m twenty-two now but I won’t be for long
Time hurries on.
And the leaves that are green turn to brown,
And they wither with the wind,
And they crumble in your hand.
Once my heart was filled with the love of a girl.
I held her close, but she faded in the night
Like a poem I meant to write.
And the leaves that are green turn to brown,
And they wither with the wind,
And they crumble in your hand.

I threw a pebble in a brook
And watched the ripples run away
And they never made a sound.
And the leaves that are green turned to brown,
And they wither with the wind,
And they crumble in your hand.

Hello, Hello, Hello, Good-bye,
Good-bye, Good-bye, Good-bye,
That’s all there is.
And the leaves that are green turned to brown,
And they wither with the wind,
And they crumble in your hand.

(Simon & Garfunkel, Sounds of Silence, 1966)

 

 

 

Listí zelené

Když dvacet jedna mi bylo, píseň jsem psal.
Teď dvacet dva mi je – to nepotrvá dál.
Čas pořád někam pospíchá.
A listí zelené na podzim usychá,
ve větru poletuje,
v dlani popraská.
Kdysi mé srdce láska naplnila.
Chtěl jsem ji, ale ona do noci se vytratila
jako báseň, již jsem nedopsal.
A listí zelené na podzim usychá,
ve větru poletuje,
v dlani popraská.

Do vody jsem hodil kámen,
šly vlny do všech stran,
do ticha.
A listí zelené na podzim usychá,
ve větru poletuje,
v dlani popraská.

Ahoj, ahoj, ahoj, sbohem buď,
sbohem buď, buď sbohem, sbohem buď.
To je vše, víc nás nečeká.
A listí zelené na podzim usychá,
ve větru poletuje,
v dlani popraská.

Old Friends

Old friends,
Old friends
Sat on their park bench
Like bookends.
A newspaper blown though the grass
Falls on the round toes
Of the high shoes
Of the old friends.

Old friends,
Winter companions,
The old men
Lost in their overcoats,
Waiting for the sunset.
The sounds of the city,
Sifting through trees,
Settle like dust
On the shoulders
Of the old friends.

Can you imagine us
Years from today,
Sharing a park bench quietly?
How terribly strange
To be seventy.
Old friends,
Memory brushes the same years
Silently sharing the same fear...

(Simon & Garfunkel, Bookends, 1968)

 

 

Staří kamarádi

Staří kamarádi.
Staří kamarádi.
V parku posedí rádi
jak zarážky na knihy.
Vítr noviny prohání,
zavadí o boty,
kdeže jsou šlápoty
přátel stálých.

Staří kamarádi.
Partneři na zimu.
Stará dvojka
v kabátech na míru
čeká na stmívání.
Zvuky města
ve větvích šelestí,
prach popadá
na špičky bot
důvěrně známých.

Dokážeš si představit,
až rok uplyne,
jak tady potichu sedíme?
Jak je to podivné
sedmdesát mít.
Staří kamarádi,
paměť stejná už tolik let.
Tytéž obavy. Není co závidět...

I Am A Rock

A winter’s day, in a deep and dark december;
I am alone, gazing from my window to the streets below
On a freshly fallen silent shroud of snow.
I Am A Rock, I am an island.

I’ve built walls, a fortress deep and mighty,
That none may penetrate. I have no need of friendship;
Friendship causes pain. It’s laughter and it’s loving I disdain.
I Am A Rock, I am an island.

Don’t talk of love, but I’ve heard the words before;
It’s sleeping in my memory. I won’t disturb the slumber of feelings
That have died. If I never loved I never would have cried.
I Am A Rock, I am an island.

I have my books, and my poetry to protect me;
I am shielded in my armor, hiding in my room, save within my womb.
I touched no one and no one touches me.
I Am A Rock, I am an island.

And a rock feels no pain;
And an island never cries!

(Simon & Garfunkel, Sounds of Silence, 1966)

 

 

Jako skála jsem

Zimní den. V chladu a tmě vyveden.
O samotě z okna koukám na ulici pod sebou,
jak mlčí čerstvě napadaný sníh.
Osamělý ostrov - jako skála jsem.

Pevné zdi. Pevnost vysoká a mocná.
Nikdo neprorazí. Není potřeba.
Přátelství a láska bolí, vyměním smích za cokoliv.
Osamělý ostrov - jako skála jsem.

O lásce nemluvím. Ale už někdo vyprávěl.
Ještě v paměti ji mám, jen ruku natáhnout. Raději klid.
Ticho musí být. Nemilovat, nelitoval bych.
Osamělý ostrov - jako skála jsem.

Mám své knihy a své básně, ochrání mě krásně,
doma jsem v bezpečí. Ticho jako v hrobě.
Neříkáš mi nic. Já neříkám nic tobě.
Osamělý ostrov - jako skála jsem.

A skála nezná slzy.
A ostrov nic nezamrzí!

Kathy’s Song

I hear the drizzle of the rain
Like a memory it falls
Soft and warm continuing
Tapping on my roof and walls.
And from the shelter of my mind
Through the window of my eyes
I gaze beyond the rain-drenched streets
To England where my heart lies.

My mind’s distracted and diffused
My thoughts are many miles away
They lie with you when you’re asleep
And kiss you when you start your day.

And as a song I was writing is left undone
I don’t know why I spend my time
Writing songs I can’t believe
With words that tear and strain to rhyme.

And so you see I have come to doubt
All that I once held as true
I stand alone without beliefs
The only truth I know is you.

And as I watch the drops of rain
Weave their weary paths and die
I know that I am like the rain
There but for the grace of you go I.

(Simon & Garfunkel, Sounds of Silence, 1966)

 

 

Kátina píseň

Poslouchám, jak padá déšť
jak vzpomínka se na zem snáší
drobný a hřejivý, neustává
v krovech šelestí, na stěnách.
Z hloubi touha se na svět dere
ven hledí mýma očima
dál, za ulice promáčené
v Anglii má láska spočívá.

Jsem plný úzkosti a zmatku
myšlenky putují sem a tam
uléhají po tvém boku
líbají tě v každém z oněch rán.

Načal jsem text, už jej nedopovím
nač marnit čas zbytečnými slovy
psát písně, jimž nevěřím sám
a slovo, které se rýmu vzpírá?

Vidíš? Pochybuji o všem
co jsem za tak pevné měl
pryč je všechna víra
tys pravdou všehomíra.

A tak se dívám, kapky deště
žijí krátce, rychle umírají
jsem jako déšť, zdá se
toužím po tvé dokonalé kráse.

America

“Let us be lovers we’ll marry our fortunes together”
“I’ve got some real estate here in my bag”
So we bought a pack of cigarettes and Mrs. Wagner pies
And we walked off to look for America
“Kathy,” I said as we boarded a Greyhound in Pittsburgh
“Michigan seems like a dream to me now”
It took me four days to hitchhike from Saginaw
I’ve gone to look for America

Laughing on the bus
Playing games with the faces
She said the man in the gabardine suit was a spy
I said “Be careful his bowtie is really a camera”

“Toss me a cigarette, I think there’s one in my raincoat”
“We smoked the last one an hour ago”
So I looked at the scenery, she read her magazine
And the moon rose over an open field

“Kathy, I’m lost,” I said, though I knew she was sleeping
I’m empty and aching and I don’t know why
Counting the cars on the New Jersey Turnpike
They’ve all gone to look for America
All gone to look for America
All gone to look for America

(Simon & Garfunkel, Bookends, 1968)

 

Amerika

„Potáhnem’ to spolu, snad nestáhne nás dolů osud“
„Pár drobných po kapsách mám“
Koupíme krabičku cigaret, kousek pizzy bych ještě sněd’
a vydáme se objevit Ameriku
„Káťo,“ povídám, v Pittsburghu na místo usedám
„Michigan snad se mi zdál“
Čtyři dny ze Saginaw jsem stopoval
abych objevil Ameriku

V autobuse jsme hádali
co obličej prozradí
„Ten chlapík v plášti je špión,“ řekla
a já na to: „V motýlku kamera, už nás má.“

„Sáhni do kabátu, dej mi cigaretu, musí tam být“
„Poslední vzala za své před hodinou“
Koukám, jak pole jdou, ona četla, byl klid
a měsíc vyšel nad krajinou

„Káťo, jsem v koncích,“ zašeptal jsem, když usnula
mám strach, nevím proč a to mě trápí
spočítal jsem auta na začátku dálnice
všichni se ženou podle krajnice
objevit Ameriku
objevit Ameriku

Pozn. překl.: Zde uvedené překlady si nečiní nárok na doslovnou přesnost, jedná se o básnické parafráze.