Poločas přeměny

vírem tance
unavené listí
větve láme

zas přežili jsme jedno malé amen

dnes s trpkým smíchem zaprodance
studánky čistím
čiré jak pleť Tvých nahých ramen

a v mlze čtu si
(místy)
v té mlze už jsme oba byli

být si tak jednou Tebou jistý
nebo mít moc Tě zbavit síly

jsi mojí rukou, co mě dusí

Miniatura #1

pýcha
předchází zločinu
a já dnes po ginu
hlídám, zda dýchám
než ti to zase vše prominu

Miniatura #2

snad jsme i štěstí unavili
sami však dávno padli.
dnešek už pravdu nezrcadlí
dnešek už není správnou chvílí

zůstali jsme si - černobílí...

***

jsem v mase ztracen
(a v zelenině trochu taky)
jsem lesklá oběť nenechavé krutostraky
v zobáku třímán
jsem Saracén
i Říman
co utopil se při přechodu Rubikonu
z bezbřehé naivity vyléčený
pak kradl srdce (zvonů)
jsem ten kdo poznal hořkost na tři směny,
čtyři válce a pět krychlí
jsem klatě rychlý (v krocích zpátky)
a mezi řádky
taky prý (sem tam) trochu svatý
jsem ten kdo ztratil svoje katy
( - nebo vrahy?)
když král je nahý
přimýšlím si šaty
tak jako všichni
akorát nedávno jsem přestal snídat strychnin
dnes otrávit se umím jen tak, z nudy
mám, všehovšudy,
jenom dvě hemisféry a kolem nich hlavu
(a na ní ještě vlasy)
se špetkou nedůvěry
s ní pseudohrdě kráčím
kam? asi do ústavu
ale mně to stačí
teda asi

***

snad tehdy
když všechno temné
bylo ploché
když třásli jsme se před molochem
za obranými obrannými valy

snad tehdy jsme si spolu prvně lhali

a šlo to ze mne
a časem vadilo to všemu
co zbylo nám v té tiché
prázdné pláni
nadbytkem vjemů
roste nevnímání
...
jsem sám Ti smíchem…

Aurora borealis

nebylo nic
jen bolest těl
a duše
      která třpytila se na dně

já pohladit ji chtěl
a ona
vypadala hřejivě i chladně
                  jak prázdný pohár u rtů kajícnic
                        jak oheň v hlavních křesadlových pušek
                              jak umělkyně, která právě dozpívala

nebylo nic
jen ona
která pod dotyky tála

já udržet ji chtěl
         pro stokrát libovolně zvanou růži
         pro kouzla ornamentů na oponách

a ona
       v dlaních
              vypadala tolik, tolik malá

pak vprostřed hraní
pronikla mi kůží
a nebylo nic
jen tupá bolest v hrudi
      když prorvala se skrz ni zase zpátky
teď ze sna budí
když svítí v dáli
ta smutná čarodějka bez oprátky

a ví, jak jsme se tehdy sami nepoznali...

Eurydice

jdeme
schováni do podzemí
já vlastní vinou trochu vpředu
zpívat si nebudeme
vždyť harfa nehraje mi
a příliš málo bylo jedu

trapné
je věřit Orfeovi
co v hrdle má jen střepy z hlíny
naprázdno past pak sklapne
utkaná mezi slovy
jak plytký příběh pro dějiny

pro tu
co v křeči málo mění
své kdyby skládám na hromádky
nač hádky bez životů
stejně jsme odsouzeni -
- už jsem se stokrát díval zpátky...

Časem

obzor se vzdává starých ran
zmizela za ním hříva vraná
snad příliš jsem Ti maskován
snad příliš jsi mi maskovaná

zní druhá píseň labutí
notují za nás šťastní jiní
naposled zítra zalžu Ti
navzájem jsme si rakovinní

komu dnes ruka ruku špiní?
komu z nás dvou víc zvoní hrana?

Lovec

s rozeklanou holí, s bičem na okrasu
s mincí na jazyku
s gestem trosečníků
kráčí po okolí a s ním proti času
jde sůl k soli
maso k masu

nedospělá svině lační po osení
sázky na životy
rána bez jistoty
otáčíš se líně, lovec už tu není
hledá v hlíně
rozhřešení

že prý věří slovu v nedobytných věžích
vrací se k nim směle
- zaschlou krev na čele -
nepoučen z lovu hlavou do zdi běží
stokrát znovu
prohrát, přežít

Dozvuky

ať žije král
ať žije na znaku trpěné včera
ztracená dcera
a slabý syn
dozvuky skládané z polovin
... já nedohrál

Pavilon 1

Památce na třítýdenní pobyt onde.
Kdo zažil, pochopí.

Pějme píseň dokola
Za erární chleba
Je nám ho třeba
Je třeba jíst
A zvracet
Když je ho více
A denně pětadvacet
Tlumených pádů do zamčených hnízd
Tříděný odpad do stejné popelnice
Pavilon jedna - kdo volá?

Ante portas

myšlenko mladá
skryj mě v svém klíně
selžu-li
budu
vinen, však neobviněn
i tak se padá
z dobytých skulin
ztracených pudů
na pořád - na občas
myšlenko mladá
bojím se nás

HIV

Jen tak nahonem,
pohlavní Styx s Cháronem.

Bruselská

Je-li Němec odvolán,
Francouz ho vystřídá.
Lesk a bída
Kurt i Jean.